Automatické mlýny. V Pardubicích vznikla nová kulturní čtvrť. Unikátem je Svět na kouli
Národní kulturní památka v Pardubicích - Winternitzovy automatické mlýny se změnila v unikátní vzdělávací a kulturní centrum. Monumentální mlýnskou budovu na břehu řeky Chrudimky navrhl architekt Josef Gočár v roce 1909.
Objekt v centru Pardubic byl určený pro podnikatele bratry Winternitzovy. Odtud tedy jeho jméno. Později byl komplex rozšířen o obilné silo. Automatické mlýny fungovaly nepřetržitě víc než 100 let, až do roku 2012. Od roku 2016 procházely proměnou díky iniciativě Mariany a Lukáše Smetanových a jejich Nadace Automatické mlýny. Lukáš Smetana prozradil, co dnes můžete v Automatických mlýnech najít.
"Mlýny ukončily svůj provoz v roce 2012, kdy mlely obilí na mouku, a od té doby došlo k přestavbě. Za deset let se udělala první etapa. V původní mlýnici kraj vytvořil prostory pro Východočeskou galerii, která se teď jmenuje Gočárova galerie. V severovýchodní části areálu vznikl objekt, kde jsou centrální polytechnické dílny, které se teď jmenují Sféra. Dole v přízemí je městská galerie Gampa. Vznikl i veřejný prostor - náměstí a před areálem park. Uprostřed areálu je obilné silo, které naše nadace zrekonstruovala k výstavním účelům. Teď se nacházíme v multifunkčním sále, a na střeše je vyhlídka s možností občerstvení."
Jak došlo k tomu, že jste se rozhodl koupit mlýn?
"Na tento areál mě upozornil místní architekt Zdeněk Balík. Já nejsem Pardubák, ale s rodinou tu už posledních pět let žijeme. Architekt Balík mě upozornil, že se tu prodává krásný objekt v historickém centru. Díky tomu, že jsme s tím architektem byli hodně v kontaktu a já jsem skončil podnikatelské období, kdy jsem se věnoval bioplynovým stanicím, tak jsem hledal možnost někam investovat peníze a tohle mi přišlo smysluplné."
Podobu projektu určovali architekti, nikoliv developeři
"Když jsme ten areál koupili, tak jsme nevěděli, jakým směrem se bude ubírat. Ale setkávali jsme se s dobrými architekty, kteří určovali tento projekt, nebyl to žádný developer. Cestují všude po světě a vyprávěli nám o různých veřejných prostranstvích a přístupech k tomu, jak by se měly památky rekonstruovat. Architekti Prokš a Přikryl byli ti, kteří rozhodovali, jakým směrem se ten areál bude ubírat, nikoliv naše rodina."
Jaký jste měl pocit, když jste tu stavbu poprvé viděl v reálu?
"Gočárovi, který ty mlýny navrhoval, se podařilo dvojí kódování. Odborníci tam vidí začátek rondokubismu a myšlení moderních architektů 20. století. A druhý kód je to, že se to líbí i veřejnosti. My jsme se nesetkali s nikým, kdo by řekl, že se mu ten dům nelíbí. I já jsem měl ten pocit, že je to výjimečná stavba v blízkosti řeky, a proto jsme se zúčastnili toho výběrového řízení na odkup."
Když točíme rozhovor, tak zdejší areál je otevřený přesně týden. Co lidé říkají? Co se jim tu líbí?
"Všichni jsou překvapeni, co tady vzniklo, protože každý zná tu siluetu té historické budovy. My jsme odstranili administrativní budovy v přední části, aby ty mlýny více vynikly. Víc jsme to přizpůsobili tomu, jak to ten Gočár chtěl, protože on počítal s tím, že před nimi bude nějaká zahrada. Každý je ale překvapený, co vzniklo v té zadní části areálu, kde vznikl velikánský veřejný prostor, celý cihelný. A ten objekt, do kterého investovalo město Pardubice, z toho jsou všichni mile překvapeni. Občas i někdo řekne: To si ti Pardubáci nezaslouží."
Do sýpek se slaňovalo jednou za deset let
Vydejme se tedy do nitra obřích obilných sil.
"Do obilných násypek se nikdy nikdo nedostal. Jednou za deset let se sem malinkým otvorem slanil člověk, který ty násypky čistil, když se z toho vyskladnilo obilí. Nás nic lepšího nenapadlo, než že jsme vzali pilku na beton a vyřezali jsme do toho průchody. Teď otevíráme čistě architekturu, obilné násypky jsou bez náplně, ale pak bude vybavena digitální technologií a budou probíhat výstavy. Tehdy ta násypka byla na deset vagonů obilí. Z nádraží naložili na podvaly vagony s obilím, které sem tahali velkými liazkami. Tady je vysklaďňovali, a to sloužilo jako zásoba pro ten vedlejší mlýn."
Původně byl Lukáš Smetana s manželkou Marianou majitelé celého areálu. Později došlo k transformaci. Zůstali sice většinovými vlastníky, ale přidal se Pardubický kraj i město Pardubice. Sídlí zde krajská Gočárova galerie a galerie Pardubic Gampa.
Celková investice do oprav přesáhla 900 milionů korun, evropské dotace na ně přispěly přibližně 430 miliony korun.
Sféra. Svět na kouli s unikátní technologií
V severovýchodní části areálu město postavilo centrální polytechnické dílny Sféra. Architektem byl Jan Šépka.Je to unikátní vzdělávací projet. Není to klasické IQ centrum, ale speciální učebny, kdy lektor vede děti k tomu, aby v nich vzbudil touhu po technických oborech.
Sféra už ukončila zkušební provoz. Zájem je obrovský. Za poslední čtvrtletí sem přišlo kolem 10 tisíc lidí. Místo mouky tu dnes děti objevují nejnovější vědecké poznatky, říká ředitel Sféry David Koppitz..
Děti mohou zavítat do čtyřech špičkově vybavených laboratoří a dílen. Každá učebna má tým lektorů, který vysvětluje ty fyzikální přírodní jevy. Třeba tady je možné vysvětlit dětem míchání barev. Na optickém zařízení je možné vzdělávat děti v oblasti třídění odpadů, je možné vysvětlit stlačování a vytlačování kapalin. Je tu kladkostroj, elektromagnety a další fyzikální jevy, se kterými se potkávají v tom formálním vzdělání. Ambicí je prakticky ukázat, co se děje kolem nás."
Kolik tu máte přístrojů, kde si to mohou děti vyzkoušet?
"Tady je deset jevů, ale máme několik výukových programů, které potom nabídneme v rámci rezervačního systému školkám a školám a budeme je postupně rozšiřovat tak, aby ta školka pokaždé dostala něco nového. Bude to také o kreativitě a odvaze našeho lektorského týmu."
Unikátem je velká promítací koule, na níž lze zobrazovat zeměkouli a na ní klimatické změny, počasí, leteckou dopravu či vesmír. Jak dodal ředitel Koppitz, technologie a výukové vybavení stálo 89 milionů korun.
"Ten prostor se jmenuje Věda na kouli. Je pojmenován po této špičkové technologii. Ta vznikla pro vědecké účely v USA v rámci jejich Národní agentury pro oceány a atmosféru. Ta koule je projekční plátno, ale klíčová je ta technologie, a hlavně data, ze kterých čerpáme. Těchto zařízení je na světě 175.
Ukážu pár programů, které máme k dispozici. Do budoucna jich budeme mít zhruba 800. Společně s tou technologií nakupujeme doživotní licenci, takže každý rok se ta programová nabídka bude rozšiřovat. Umíme se podívat třeba na teploty v průběhu celého roku, na moře a oceány. Umíme se podívat na planetu Zemi v reálných barvách tak, jak ji vidí satelity. Umíme zobrazit k nějakému datu, co se dělo na planetě Zemi z hlediska ohnisek zemětřesení, a dá se vysledovat, že některé části planety jsou poměrně dost živé v tomto směru."
Související
-
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
![Max Brod (1964) | Foto: Hans H. Pinn, 1916-1978 photographer, Portrait Max Brod, [1964], סימול ARC. 4* 2000 08 076, Max Brod Archive/The National Library of Israel](https://cesky.radio.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_tablet/public/images/3035446c7b3241d867684843348d4efe.jpg?itok=fybNbyR2×tamp=1716536280 "Max Brod (1964) | Foto: Hans H. Pinn, 1916-1978 photographer, Portrait Max Brod, [1964], סימול ARC. 4* 2000 08 076, Max Brod Archive/The National Library of Israel")
