V Česku přibývá dobrovolníků

Dobrovolníci slaví svůj mezinárodní den. V Česku jich působí asi 10 tisíc. Ve svém volnu a bez nároku na mzdu pracují například v nemocnicích, s dětmi, seniory nebo s postiženými. Vyjíždějí i do zahraničí - loni to bylo na 6000 Čechů. Od roku 2003 upravuje tuto oblast zákon, ve své době jedinečný v rámci Evropy. Dobrovolníků stále přibývá a pohled na ně se postupně mění, říká předseda Národního dobrovolnického centra Hestia Jiří Tošner.

"Dá se říct, že se to už trochu lepší. Musíme si uvědomit, že jsme tu měli několik set let Rakousko-Uhersko, pak socialistickou totalitu a v řadě lidí je ještě dobrovolnictví spojeno s něčím dobrovolně povinným. Navíc teď posledních 15 - 20 let žijeme ve světě, kde platí - vydělej hodně peněz a měj se dobře. Ale tohle se už pomalu mění a začínají přibývat lidé, kteří zjišťují, že nejenom peníze jsou k životu nejlepší. Je to vidět i na tom, že už dobrovolníci nejsou jako třeba v Praze jenom studenti sociálních fakult, ale hlásí se nám třeba dospělí lidé z banky, kteří sedí i u počítače a najednou jim chybí kontakt s lidmi."

Pomáhá dobrovolnická práce třeba i nezaměstnaným, že neztratí dovednosti?

"Je to jeden z projektů, který v posledních letech rozjíždíme v několika krajích. Hezky běží na Vsetínsku, na Přerovsku, v severních Čechách. Z každého vzorku nezaměstnaných se dá oslovit 5 až 10 procent lidí, kteří tam nejsou z důvodu, že pracovat nechtějí a řeknou si: ano, já bych chtěl změnit svoji profesi. A je zajímavé, že pak 30 procent z těchto lidí získá placené zaměstnání třeba v jiném oboru, než původně měli."

Jaké máte další projekty?

"Zajímavý projekt je, že se mladý dospělý věnuje dítěti, které je z rodiny, kde to není v pořádku, dítěti, kterému chybí kamarádi. Je to program převzatý ze Spojených států a dnes už je v patnácti regionech ČR a jsou tam stovky dobrovolníků. Zajímavé je, že sami dobrovolníci si na tom vyzkouší svoji dospělou roli a je to přínosné i pro ně, nejen pro to dítě."

Vy udělujete dobrovolníkům cenu, která se jmenuje Křesadlo. Jak jste přišli na její název?

"Původně jsme to vymýšleli v roce 2001, když OSN vyhlásilo Mezinárodní rok dobrovolníků. Já jsem původně vymýšlel Cenu Ferdy Mravence - práce všeho druhu. Komise říkala: Ferda Mravenec není mezinárodně známá osoba. Musíme hledat něco jiného. A nakonec to vyhrálo Křesadlo, jako něco, co vykřesává jiskry. Našli jsme na hradě Křivoklát kováře, který dělá pravá staroslovanská křesadla a ta už šestým či sedmým rokem udělujeme nejenom my v Praze, ale dalších našich osm partnerů po republice."