Lidé po mě za přespání nic nechtěli, ani tu humanitární pomoc, říká dobrovolnice Monika Kluzová

Lidé se ptají PROČ, říká Monika Kluzová, česká dobrovolnice, která pravidelně jezdí na Ukrajinu. Válka trvá už půl roku a zdá se, že konec je nedohlednu. Jak se lidé, se kterými se setkala, dívají na Rusko? Překvapila ji Ukrajina, kde před válkou nikdy nebyla? Kdo jí pomáhá s nákupem humanitární pomoci?

Jaké to je, projíždět zničenými vesnicemi? Vyprávějí lidé své příběhy?

"Když vezu lidi, tak se bavíme. Mluví o svém soukromí. Mile mě překvapuje, že prakticky neslyším od lidí žádné nadávky na Rusko ani na Rusy. Jenom smutek a otázka proč, co se děje? Lidé většinou říkají: žili jsme normálně, žili jsme v pohodě, nikomu jsme nic špatného neudělali. Pak přišla vojna, začaly padat bomby, tak utíkáme pryč z Ukrajiny."

Foto: Olena Horiacheva

Monika Kluzová oceňuje pohostinnost Ukrajinců, podle ní podobně přemýšlíme a jednáme.

"Když přijedu na Ukrajinu, tak co se týče třeba přespání v jakémkoliv městě, tak s tím není problém. Když vidí, že vezu humanitární pomoc, tak mě pozvou, nechají mě přespat, nic po mě nechtějí, ani tu humanitárku, nikdy se mi to nestalo. Ještě mě třeba nakrmili a podobně, byli pohostinní. Alespoň teď za války. Já Ukrajinu před válkou vůbec neznala, nikdy jsem tam před tím nebyla."

Další pomoc závisí na financích, nejsem bohatá

Jezdit na Ukrajinu a vozit humanitární pomoc by Monika Kluzová chtěla i do budoucna. Vše ale závisí na financích. Normálně pracuje a na Ukrajinu jezdí jednou za dva až tři týdny, když se podaří nashromáždit humanitární pomoc. Nejvíc jsou potřeba trvanlivé potraviny, jako je rýže, mouka, cukr, sůl, těstoviny, konzervy všeho druhu.

"Pomáhají mi kamarádi, které mám. Jdou a koupí to třeba v supermarketu. A ještě mi pomáhá jedna společnost, která se jmenuje Pomoc za čiarou. To je slovenská společnost, která mi zaplatí třeba naftu, nebo sežene humanitární pomoc na Slovensku. Bez nich bych vyjela možná dvakrát třikrát a tím bych skončila, protože nejsem bohatá. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří pomáhají, ale už také mají těch prostředků méně."