V českých centrech ve světě se po osm dní čte nepřetržitě česká a slovenská literatura
V pátek 31.5. začal osmidenní maratón nepřetržitého čtení nazvaný "Česká a slovenská literatura ve světě". Akci organizuje Jazzová sekce už popáté, letos však řetěz čtenářů pomyslně proběhne také zahraničím. Spoluorganizátorem je Správa Českých center. Akci podrobněji představí Vilém Faltýnek.
Maratón začal v pátek večer v Praze, o víkendu pomyslně proběhl Prahou, Bratislavou a Budapeští. V neděli přes noc se v zastoupení Madridu četlo opět v Praze, protože v Madridu dosud existuje české centrum pouze formálně. Tuto část zahájil senátor Richard Falbr:
"Četl jsem Válku s mloky ve španělštině, a tu knihu jsem vybral proto, že ji do španělštiny přeložila před asi pětatřiceti lety moje maminka. Kromě toho se mi Válka s mloky velmi líbí. Vybral jsem tu pasáž, kdy se mloci vzbouřili proti tomu, že byli loveni piráty, a zlikvidovali posádku jedné lodi, která je lovila."
Původně mělo čtení proběhnout v 18 městech v 15 zemích světa, ale pro velký ohlas na americkém kontinentě se čtení kromě New Yorku uskuteční i na západním pobřeží v Los Angeles. Akce vyvrcholí 8. června opět v Praze. Předseda pořádající Jazzové sekce Karel Srp:
"My jsme to nonstop čtení při prvním ročníku vůbec neplánovali. Mě ten šílený plán číst tři dny a tři noci napadl tady, když jsem seděl sám v kanceláři, to nebylo vyčtené, byla to bláznivá myšlenka, kterou jsme prostě realizovali. A nečekali jsme, že bude další ročník, a další, a další..."
Karel Srp sice tvrdí, že nápad vymyslel on sám, přesto se v zahraničí můžeme setkat s čímsi podobným. Velvyslanec Evropské Komise v Praze Ramiro Cibrián, který přišel přečíst z díla svého oblíbeného autora Ivana Klímy, mi řekl, že ve Španělsku existuje každoroční čtyřiadvacetihodinové čtení Dona Quijota:
"Ve Španělsku máme každý rok den španělské literatury. V tento den významní lidé čtou nepřetržitě Dona Quijota. To se opakuje každý rok a myslím, že je to dobrý příspěvek k popularizaci dobré literatury."
Pražská podoba nonstopčtení ale jde rozsahem dál. Zájemci mají možnost sledovat přímý přenos čtení obrazem i zvukem na internetu. Přenos probíhal už při prvním ročníku před pěti lety, kdy se četlo z díla amerického bítnického básníka Lawrence Ferlinghettiho. Tehdy se začala spolupráce Jazzové sekce se Správou českých center. Hovoří Monika Korandová z tiskového oddělení Správy:
"Správa českých center se do toho zapojila už při prvním nonstop čtení, kdy jsme zajišťovali pouze internetový přenos, ale loni poprvé se do toho Správa prostřednictvím českého centra v Bratislavě dostala i organizačně. A tak jsme si řekli, že by bylo zajímavé rozšířit to na všechna česká centra. Tak vznikl tento neuvěřitelný projekt."
Monika Korandová se samozřejmě také zapojila do čtení - ukázkou z románu Nesmrtelnost Milana Kundery. Proč vybrala právě tu?
"Samozřejmě jsem tam četla úryvek, který mi byl velmi blízký, vyjadřoval mě trochu, a to čtení bylo úžasné. Kundera popisuje první fázi probuzení, kdy si zapíná rádio a neustále usíná a probouzí se, a tuhle fázi dne má moc rád, a já jsem nevěřila, co je tam napsáno protože já dělám to samé, tak jsem si řekla, že to musím přečíst!"
V případě nonstop čtení je osobní motivace a výběr velmi podstatný. Slovenská velvyslankyně v Polsku, herečka Magda Vašáryová se krátce po svém čtenářském příspěvku svěřila s dojmy:
"První dojem je, že to je báječné pro ty, kdo čtou. Najednou jsem vypadla z toho hektického života velvyslance, četla jsem si, a tím, že nevidíte diváky ani to nejde do televize, nemáte pocit přímé přítomnosti, tak to dává takový intimní pocit člověka se svou knížkou, kterou si čte nahlas. Za druhé: Přestože se nadává, že moderní technologie člověka odcizuje, my si nacházíme nové způsoby komunikace, a to je právě například fantastický maratón čtení."
Smysl shrnuje předseda Jazzové sekce Karel Srp.
"Vzniká tady jakási literární komunita, duchovní spřízněnost. Nejhezčí je, když v sále nikdo není, protože pohled diváka vás přece jenom trochu trémuje, pokud nejste profesionál. A tady nejde o rétotické cvičení, ale o vyjádření duchovního vztahu: k autorovi, k literatuře. A je to velká relaxace, když ústy oblíbeného autora citujete myšlenky, které sám neumíte dobře formulovat. Ve vztahu k cizině to pak obrovsky posiluje krajanské vztahy. Najednou ti lidé vědí, že se něco doma děje, že o ně má někdo zájem, setkávají se v centrech, a je to společensky velmi důležité pro republiku."
Na závěr zajímavost: ředitelka Českého centra v Bukurešti Vilma Anýžová upozornila, že nejmladším čtenářem u nich bude 12letý Havel Táborský, žák základní školy, krajan ze Svaté Heleny.
