V Dobrušce se na krajanských jazykových kurzech setkali i izraelský Žid a Palestinec

predstaveni_divaci1.jpg

Je to právě rok, kdy probíhal další z konfliktů ve vleklém sporu mezi Izraelci a Palestinci - válka v Gaze. Tento střet se v prvních týdnech r. 2009 pokoušela uklidnit i Česká republika jako předsednická země Evropské unie. Dnes sice rakety na Gazu ani na židovské osady nedopadají, samotný spor však trvá dál. A nezdá se pravděpodobné, že by se oba jeho účastníci dokázali posadit k jednomu stolu. Právě taková situace ale nastala loni v létě ve východočeské Dobrušce, kde už dvě desítky let probíhají kurzy češtiny pro Čechy žijící v zahraničí. I loni je s mikrofonem navštívila Milena Štráfeldová:

Na krajanské jazykové kurzy do Dobrušky už jezdím devět let. Vždy v srpnu se tu setkávají zahraniční Češi z celého světa a pokaždé mi potvrzují, že tu mezi nimi vznikají silná a dlouholetá přátelství. Na těch loňských však došlo k opravdu výjimečnému setkání. Pod jednou střechou, ve stejné učebně, takřka u stejného stolu se tu sešli izraelský lékař Tom Hallel a Araj Issam z Palestiny. Ten první se v Česku narodil:

Tom Hallel, foto: autorka
"Já jsem se narodil v Brně. Byl jsem pět let starý, když jsme na začátku 2. světové války utekli. Bylo to několik měsíců po německé okupaci. Tak jsme se dostali do Palestiny, jak se tehdy jmenovala, a od té doby tam žijeme."

Vy si na to asi sám jako malý chlapec nemůžete pamatovat, ale tehdy to asi byl asi dost dramatický odchod, ne?

"Ano, byl dramatický. Můj tatínek mi o tom vyprávěl, je to základní věc pro naši rodinu."

Co si pamatujete z těch začátků v Izraeli? Jak se tam tehdy žilo?

"Život byl, jak se říká, prostý. My jsme byli velmi rádi, že jsme se dostali ven z Evropy."

Žili jste tam od počátku ve městě nebo v kibucu?

"My jsme žili ve městě. Můj tatínek byl zubní lékař a tak jsme žili nedaleko města. Potom jsem byl několik let jako voják v armádě, studoval jsem medicínu. Já jsem lékař."

Zažil jste jako voják války v 60. letech?

"Ano, já jsem nestřílel, byl jsem ale ve všech válkách."

V České republice si připomínáme, jak v roce 1947-48 Československo pomáhalo Izraeli při jeho vzniku. Připomínají si to tak i v Izraeli? Není to jen taková legenda, mýtus, který si vyprávíme sami sobě?

"Je to tak. Je to tak a pro nás, co jsme tam tehdy žili, to je velká věc. Tak to bylo. Na začátku všechny pušky byly české. Izraelská armáda měla české pušky víc než deset let."

Odhadnete vůbec, kolik lidí s českými kořeny dnes žije v Izraeli? Ví se to?

"Já nevím, ale ne moc, protože jen nemnoho Židů z Československa se snažilo utéct. Většina naší rodiny byla zničená."

Dobruška, foto: autorka
Co vás vůbec přivedlo sem do Dobrušky učit se znovu ten těžký jazyk?

"Já jsem to našel v internetu. Jsem napůl důchodce, tak jsem si myslel, že by bylo hezké zavzpomínat na život, když jsme byli dětmi."

Mluvili jste doma česky?

"My jsme s rodiči mluvili hebrejsky, česky jsme už vůbec nemluvili."

Hodně jste toho zapomněl?

"Ano, nevěřil bych, kolik jsem toho zapomněl. Myslel jsem, že se to naučím lehčeji, protože jsem česky mluvil, to byla první řeč. Tak to ale nebylo. Za ty roky jsem moc zapomněl."

A jak češtinu teď využijete?

"Chci vzít svou rodinu, oni vůbec nemluví česky, na výlet po České republice."

Je to trochu obtížná otázka vůči lidem, kteří přicházejí z Izraele a mají české kořeny. Za co nebo za koho se vlastně považují? Jste Čech? Nebo jste Žid, Izraelita?

"Já jsem izraelský Žid s českými kořeny. Cítím se plně jako člověk z Izraele, jen mám české kořeny."

Na jakou odezvu tady narážíte?

"Lidi jsou velmi, jak se říká, vstřícní. A cítím se tu dobře."

Araj Issam, foto: autorka
Araj Issam je rodilý Palestinec. Je jedním z těch, kteří tu za bývalého režimu studovali, prožil tak v Československu řadu let. Češtinu prý už ale hodně zapomněl:

"Já jsem se češtinu naučil dávno, to je pěkně dlouhá doba."

Dávno znamená kdy?

"To už je dvacet let. Před dvaceti lety jsem tu ukončil vysokou školu, elektrotechniku. A pak jsem češtinu nějak zapomněl, neměl jsem se s kým bavit a také tam nemáme českou televizi. Proto jsme češtinu nijak moc nepoužívali."

To znamená, že jste tu studoval koncem 80. let. V Praze?

"Ano, ukončil jsem školu v r. 1988, ale v Brně."

Kolik let jste tady tehdy byl?

"Sedm let."

Když jste sem poprvé přišel, uměl jste slovo česky?

"Žádné!"

Jak dlouho vám trvalo naučit se česky?

"My jsme se v prvním ročníku učili český jazyk, to trvalo rok. A pak i v těch dalších letech jsme se učili česky. V prvním a druhém ročníku jsme se scházeli s lidmi - a tak. Tím jsme se to nějak naučili."

Na kurzu češtiny v Dobrušce, foto: autorka
Kolik jste toho za dvacet let zapomněl?

"Myslím, že tři čtvrtiny. Já jsem neměl možnost se s někým bavit česky. Jsem rád, že jsem dostal stipendium /do Dobrušky/, abych si češtinu obnovil. A myslím, že je to trochu lepší, než předtím."

A máte představu, jak tu obnovenou znalost češtiny využijete? K čemu vám teď čeština bude dobrá?

"Tak kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem! To je za a. Za b mi trvalo dlouho, než jsem se český jazyk naučil, tak ho nechci zapomenout. Za třetí tu mám kamarády, s nimi se bavím česky. A za čtvrté možná budu mít nějakou spolupráci s Čechy u nás v Palestině. A proto musím ten jazyk umět co nejvíc."

Vy máte možnost v Palestině spolupracovat s nějakou českou firmou?

"Ano, jsou u nás firmy, dělají elektro, a možná budu mít nějakou možnost s nimi pracovat. Čeština bude myslím důležitá. Možná budu překládat, taky pracovat s českými stroji nebo nástroji, transformovat je a podobné věci. Myslím, že čeština bude důležitá."

V Československu v průběhu předchozích desetiletí studovaly možná tisíce studentů z Palestiny. Stýkáte se? Udržujete nějak kontakty z minula?

Divadelní představení v Dobrušce, foto: autorka
"My máme pěkné vztahy s českou ambasádou u nás v Palestině. Máme tam Palestinsko-české forum, kde se scházíme každé dva měsíce. Máme styky s ambasádou, odtud jsem dostal to stipendium."

Poslední otázka: tady vznikají přátelství a pěkné vztahy. Dokázal jste si najít vztah i k těm několika Čechům z Izraele, kteří tu jsou?

"No - já si myslím, že jsme tu všichni hosté, a proto musíme udržovat dobré vztahy. Měl jsem a mám s nimi dobré vztahy, protože jsme tu všichni jako studenti. Jinak politika - to bude doma. Tady je myslím jenom čeština."

Zdá se to jako velmi diplomatická odpověď. Měla jsem ale dojem, že alespoň tito dva lidé si ve vleklém izraelsko - palestinském konfliktu teď trochu lépe rozumějí.