„V Itálii se žije naplno.“ Petra Březáčková o kultuře, kráse a životě mezi Římem a Prahou
Petra Březáčková žije v Římě už více než patnáct let. Bývalá ředitelka Českého centra v italské metropoli dnes propojuje akademický svět, kulturní diplomacii i byznys a učí mladé Italy, jak přemýšlet o kultuře v širších souvislostech. V podcastu Hovory na dálku mluví o tom, proč je Itálie místem, kde se „nepřežívá, ale žije“, proč je pro ně krása téměř povinností a jaké výzvy čekají kulturní sektor v zemi, která rychle stárne.
Petra Březáčková se do Itálie zamilovala už jako dítě. Fascinovaly ji moře, krajiny, městské scenérie i umění, které se v Itálii stává součástí každodennosti. „Už jako malá jsem byla okouzlena krásou a pittoreskními místy. A později se k tomu přidala touha rozjímat nad uměním u sklenky vína a rybích předkrmů,“ říká.
Její vlastní Grand Tour trvá už více než patnáct let a Řím se stal jejím domovem.
Kulturní diplomacie v praxi
Do širšího povědomí české veřejnosti se zapsala jako ředitelka Českého centra v Římě, které po téměř deseti letech znovu otevírala. „Nebyl tu žádný kontinuální program, ale výhodou bylo, že jsme sídlili při velvyslanectví. Ta synergie byla nesmírně důležitá,“ vzpomíná.
Jedním z jejích prvních projektů bylo propojení sportu a kultury. „Chtěla jsem realizovat projekt Run with Emil. Emil Zátopek byl protagonistou našich aktivit a během českého předsednictví EU jsme s ním v Římě symbolicky otevírali program,“ popisuje.
Postupně se jí podařilo navázat spolupráci s významnými italskými institucemi – od Národní hudební akademie až po festival sociálního divadla. „To nejdůležitější je poslouchat teritorium. Vnímat, kde může česká kultura přinést přidanou hodnotu,“ dodává.
Co zajímá Italy na evropské kultuře
„Když vyrůstáte obklopeni krásou, vypěstujete si citlivost — a pak vás láká rozmanitost.“
Itálie je zemí, kde je kultura všudypřítomná. Přesto – nebo právě proto – Italové vyhledávají inspiraci jinde. „Když vyrůstáte obklopeni bohatým kulturním prostředím, vypěstujete si přirozenou citlivost. A pak vás láká rozmanitost,“ vysvětluje Březáčková.
Podle ní jsou Italové zvědaví a otevření. „Je to jako Picasso, který chodil do ateliérů jiných umělců, i když sám byl génius. Italové rádi poznávají nové kultury, protože je to obohacuje.“
Česká kultura má v Itálii své pevné místo – od klasiky typu Havel, Kafka či pivo až po současné umění, design a inovace. „Nevytvářeli jsme jen program, ale dlouhodobé vztahy. O tom kulturní dialog je,“ říká.
Most mezi akademií, kulturou a byznysem
Po odchodu z Českého centra se rozhodla pro novou profesní etapu. „Chtěla jsem se na chvíli odklonit od velkých státních institucí a vytvářet mosty mezi kulturou, byznysem a akademickou sférou,“ vysvětluje.
Dnes učí na dvou univerzitách – Instituto Europeo di Design a Rome Business School. Studentům předává zkušenosti z kulturního managementu, etiky i udržitelnosti. „Baví mě jejich kreativita a to, že nejsou zatížení klišé, která jsme měli my,“ říká.
Zároveň přiznává, že mladá generace má i své limity. „Mají problém vstát, představit se, prezentovat myšlenku. Jsou zvyklí být schovaní za obrazovkou. Ale když se jim dá prostor, mají nápady a chuť tvořit.“
Italský život venku
Itálie je podle ní stále zemí, kde se žije venku – v kavárnách, na aperitivech, na ulicích. „Včera jsem viděla dvacet studentů, jak si u cappuccina opakují látku do školy. To se u nás moc nevidí,“ směje se.
Zároveň ale upozorňuje na změny, které nejsou na první pohled vidět. „Itálie stárne. Nízká porodnost, problémy se sociálním systémem… To jsou výzvy i pro kulturní sektor. Jak dostat kulturu k lidem, kteří budou čím dál starší a často osamělí?“
Češky a Italové: přitažlivost i realita
V rozhovoru se dotýká i tématu vztahů mezi Čechy a Italy. „Dříve chtěly české ženy odejít za každou cenu. Italové byli atraktivní, společenské typy. Ale realita je pestřejší,“ říká.
Podle ní jsou Italové často velmi příjemní a pozitivní. „Na rozdíl od Čechů vždycky vypíchnou to dobré. Ale ne všechno, co se řekne, je závazné. A to může být pro českou mentalitu překvapení.“
Kult krásy jako součást identity
„Italové automaticky předpokládají, že se o sebe staráte. Neptají se, jestli děláte sport, ale jaký.“
Itálie je zemí, kde je estetika hluboce zakořeněná. „Když jsem přijela, překvapilo mě, že se nikdo neptá, jestli děláš sport, ale jaký sport děláš. Automaticky se předpokládá, že se o sebe staráš,“ říká.
Podle ní je vzhled v Itálii důležitým společenským kapitálem. „Na pracovních jednáních se hodnotí i vizáž. A kompliment ‚je to sympatický člověk‘ může znít skoro jako urážka. Největší pochvala je ‚je krásný‘.“
Životní styl, který se nezapře
„V Itálii se nepřežívá na dietách — tam se žije mezi cappuccinem, aperitivem a přirozenou péčí o sebe.“
Petra Březáčková začíná den během a zdravou snídaní, ale s úsměvem přiznává, že večer často vítězí italská tradice. „Ta sklenka vína mě dneska večer nemine,“ říká.
A právě v tom je podle ní kouzlo Itálie: „Pro mě byla Itálie vždycky místem, kde se nepřežívá, ale kde se žije.“
Zajímá vás, jak Italové vnímají evropskou kulturu? Co dalšího obnáší život v Itálii? Poslechněte si nový díl podcastu Hovory na dálku S Petrou Březáčkovou.
o pořadu
Hovory na dálku - Češi v zahraničí, příběhy bez hranic
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.
