V Kanadě se představuje Intimní svět Josefa Sudka

Josef Sudek, foto: archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Znalci a milovníci fotografie si letos připomínají 120 let od narození nejznámějšího českého fotografa Josefa Sudka a 40 let od jeho úmrtí. Výstavu jeho díla připravila i Národní galerie Kanady v Ottawě, nese název Intimní svět Josefa Sudka a jedním z jejích kurátorů je fotograf a také historik fotografie Vladimír Birgus.

Josef Sudek, foto: archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Nakolik je dílo Josefa Sudka v Kanadě známé? Pokud jsem se dočetla správně, mají tam druhou největší sbírku jeho fotografií.

"Je to tak. Národní galerie Kanady, která má vůbec jednu z největších sbírek fotografií na světě, má i rozsáhlou sbírku české fotografie, ale především Josefa Sudka. Mají tam 1700 děl, což samozřejmě v porovnání s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, které jich má přes 20 tisíc není tak mnoho, ale je to druhá největší Sudkova sbírka na světě."

Jak v Kanadě Sudka vnímají?

'Poslední růže' (1956), © Estate of Josef Sudek, archiv Národní galerie Kanady
"Sudek je populární prakticky všude. Každý, kdo se více zajímá o fotografii, tak Sudka zná. Je to vedle Muchy a Kupky asi nejznámější český výtvarný umělec. Existuje více než 30 jeho monografií, dokonce i japonštině, španělštině a dalších jazycích. Jeho výstavy se odehrávaly v mnoha metropolích světa. Myslím si, že Sudek je ve světovém kontextu fotografie dostatečně známý."

Jak je pojatá ta vaše výstava? Můžete ji blíže představit? Je tam třeba něco, co dosud nebylo vidět v Česku?

"My jsme tu výstavu od začátku koncipovali jako výstavu zaměřenou na volnou tvorbu. Sudek se mnoho let živil především užitou fotografií, reprodukoval díla svých přátel, dělal portréty, fotografoval architekturu, ale nás zajímala ta volná tvorba. To jeho hlavní období, co se volné tvorby týče, probíhalo od 40.let do jeho smrti v roce 1976. To znamená, že Sudek svá zásadní díla vytvořil, když mu bylo téměř padesát. Byl velmi aktivní a vynikající autor až do pozdního věku, až do svých 80 let. My jsme z jeho tvorby vybrali ucelené cykly, které jsme chtěli představit v kontextu jiných fotografií. Často jsme tam zařadili stejnou fotografii v různých barevných modifikacích, protože Sudek se hodně věnoval pigmentům, uhlotiskům, kde často experimentoval s různými barvami. Poprvé jsme tam také zařadili jeho téměř neznámé barevné fotografie, které dělal ke konci života. Po mnoha desetiletích jsou tam ve větším počtu vystavena také tzv. puřidla, osobité formy adjustace, kdy s architektem Rothmayerem dávali mezi dvě skla fotografie na různé barevné stanioly, nejrůznější papíry, dokonce někdy dvě fotografie na sebe a tahle díla byla od šedesátých let uložena v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Protože jsou to velmi křehké práce mezi skly a některé jsou už trošku rozbité, takže od té doby se prakticky nevystavovaly."

Okno mého ateliéru (1940–54), © Estate of Josef Sudek, archiv Národní galerie Kanady
Vy jste byl v Kanadě i na vernisáži. Jak probíhala?

"Národní galerie Kanady je opravdu velkolepá budova. Tam se dělají vernisáže několikrát. My jsme taky měli vernisáž pro sponzory, nebo novináře, ale hlavní vernisáž proběhla opravdu velkolepě. Přišlo tam na tisíc lidí. Přijelo tam i mnoho Čechů. Překvapilo mě, jak je Sudek mezi českou populací Kanady populární. Lidé neváhali přijet z Toronta, z Montrealu, ale i ze vzdálenějších míst, aby se mohli zúčastnit Sudkovy vernisáže."

Kdy byla výstava otevřena a máte už na ni nějaké kritiky?

"Výstava už probíhá měsíc, trvá do konce února. Kritiky jsou nadšené. Podobně jako před tím, když jsme výstavu uvedli v Paříži. Tam byla od června do září. A v Musée du Jeu de Paume, kde se výstava pořádala, říkali, že tak jednoznačně nadšené ohlasy dlouho neměli. Měli jsme tam tehdy několik stránek v Le Mond, Le Figaro tomu věnovalo velký prostor apod. Také v Kanadě se to vysílalo v několika televizích, objevilo se to v různých novinách a časopisech. Ohlasy má ta výstava i mimo Kanadu."

Vydávali jste také katalog?

"Ano, vyšel obsáhlý, více než 280 stránkový katalog v angličtině a ve francouzštině. Všichni - nakladatel, Národní galerie Kanady, ve spolupráci s kanadským institutem fotografie a nakladatelstvím - velmi pečlivě pracovali na dokonalé reprodukci. Snažili se, aby sebemenší barevný odstín byl přesně takový, jako je na originálech. Katalog také obsahuje dosud nejobsáhlejší seznam všech Sudkových výstav a knih, kde se Sudkovy fotografie objevily, ale také vzpomínky Sudkových přátel. Je to takový důležitý materiál pro každého, kdo se o Sudka zajímá."