V Náprstkově muzeu připravili skutečně "dušičkovou" výstavu - smutečních oznámení

"S hlubokým zármutkem oznamujeme" - i tak by se mohla jmenovat současná výstava v Náprstkově muzeu v Praze. Jsou tu totiž vystavena smuteční parte ze sbírky Vojty Náprstka. Na výstavě nazvané Ti, kteří nás předešli, jsou v domě U Halánků k vidění desítky historických smutečních oznámení, ale také stuhy z pohřebních věnců nebo fotografie z pohřbů významných osobností národního obrození a další dokumenty.

Autorkou této unikátní výstavy je vedoucí knihovny Náprstkova muzea a největší znalkyně jeho života Milena Secká:

"Smuteční oznámení je exponát, který jsme ještě v takovéto míře nevystavovali. Exponát tohoto typu přináší spoustu informací. Člověk si to běžně neuvědomuje, ale po některých lidech nezbude nic jiného než parte. Pokud to nebyl člověk, který má slovníkové heslo. Takže to je trošku smutné. Chtěla jsem ukázat naprosto netradiční exponáty. A možná jsem se nezmínila o jedné věci, že to úzce souvisí s Vojtovou snahou přesvědčit lidi, aby se všichni nechali spálit. Vojta Náprstek byl totiž velký propagátor kremací a ta v jeho době nebyla v Rakousku povolena. Vládnoucí katolická církev neuznávala pohřeb žehem. Takže Vojta, ač byl takový propagátor, tuto myšlenku neprosadil. A protože sám chtěl jít příkladem, tak byl jako první Čech zpopelněn, ale musel být odvezen do Německa. Takže jeho snaha o kremace vlastně korespondovala s touto sbírkou smutečních oznámení, kterou mimochodem on také založil. Ta nejstarší parte pocházejí z jeho rodiny. Na začátku 19. století parte bylo výsadou bohatých lidí. A jeho matka Anna Fingerhutová pocházela rodem z bohaté mlynářské rodiny. Takže ta nejstarší parte, která máme ve sbírce, patří právě pražským mlynářům."

Foto: Národní muzeum

Zdá se, když člověk prochází výstavou, že tady se prostřednictvím parte sešla celá obrozenská Praha. Čí parte tu například vystavujete?

"Řekla bych, že jsou tu parte dvou typů lidí. Jednak jsou to lidé, kteří patřili do blízkého okruhu Vojtových přátel a zanechali na něj nějaké vzpomínky. To jsou lidé, kteří byli třeba i literárně činní, jako Karolina Světlá, Božena Němcová, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický a podobně. A pak jsou to lidé, jejichž smuteční oznámení mi připadala velice zajímavá i po té grafické stránce. Tam bych jmenovala třeba Karla Havlíčka Borovského nebo profesora Masaryka. Takže vlastně návštěvník by měl mít z této výstavy dva vjemy. Jednak se dozvědět něco o Vojtovi Náprstkovi jako osobnosti, protože o tom vypovídají vzpomínky jeho přátel, a jednak by si mohl udělat přehled o tom, jak se parte vyvíjelo. Jak se vlastně vyvíjela i zobrazovací a tiskařská technika a jaký vládl dobový vkus."

Výstava ovšem nejsou parte a několik dalších předmětů, které tu jsou ve vitrínách. Vy chystáte i doprovodné akce...

"Ano, k výstavě chystáme doprovodný program. To se nám osvědčilo už v Americkém klubu dam, kde každoročně chodíme na hřbitovy, kde vyprávím o jednotlivých lidech, kteří tam leží a kteří mají nějaký vztah k Vojtovi Náprstkovi a jeho muzeu. Takže na základě této obliby jsem zvolila zase dvě vycházky. Jednak to bude na Olšanský hřbitov, a jednak na Vyšehradský, protože bychom chtěli všechny lidi, kteří jsou připomenuti na výstavě, navštívit i na místě jejich posledního odpočinku."

To bude dlouhá procházka!

"Budou to dvě dlouhé procházky, protože na výstavě je připomenuto padesát osobností."

Vy se chystáte ale i do Vídně?

"Ano, rozhodli jsme se, že bychom symbolicky ukončili tuto výstavu, i když už dávno po skončení, zájezdem. 19. května se chystáme do Vídně, kde bychom si jednak prohlédli dům, kde Vojta Náprstek jako student bydlel, a pak bychom výstavu ukončili na Centrálním hřbitově u hrobu dr. Emila Holuba."

Tady už zaznělo, že díky spolku Svatobor bude mít výstava i svou knižní podobu nebo dohru...

"Přesně tak. My se Svatoborem už několik let spolupracujeme. a myslím si, že toto bude zase jeden z hezkých počinů. U mnohých z těch osobností známe jméno, ale neuvědomujeme si souvislosti. A Praha 2. poloviny 19. století byla velmi propojená příbuzenskými i přátelskými vztahy. A Náprstkovo muzeum je navíc místem, kde se všichni tito dobří lidé střetávali."

Současného předsedy spolku Svatobor Miloslava Malého jsem se zeptala, jak vlastně souvisí Vojta Náprstek a jeho muzeum se tímto spolkem:

"Ta souvislost je v několika rovinách. Jednak Vojta Náprstek, stejně jako prof. Zelený, Palacký nebo dr. Rieger, byl v okruhu lidí, kteří zakládali Svatobor. Druhá souvislost je i v tom, že když před 135 roky poklepával základní kámen dnešního Náprstkova muzea, tak ten poklep oficiálně činil dr. Rieger jako tehdejší předseda Svatoboru. A pak jsou další souvislosti. Když se například podíváte na urnu, kde je popel Vojty Náprstka, zjistíme, že výtvarný návrh té urny dělal sochař Maudr. A to je mimo jiné sochař, který dělal Svatoboru na Slavíně jak sochu Génia vlasti, tak obou soch pobočných. A aby těch souvislostí nebylo málo, tak první, kdo byl pochován do Slavína, byl v r. 1901 básník Zeyer, který je autorem nápisu na urně, ale také je autorem nápisů, které jsou na Slavíně. Takže těch souvislostí je hned několik."

Co bylo vlastně hlavní náplní spolku Svatobor?

Slavín na Vyšehradě

"Hlavní náplní spolku Svatobor bylo, je a doufám, že i bude naplňování základního hesla, které mu už při vzniku dal Palacký v mottu: Pomáhej - pamatuj - osvěcuj. Ta první část už není tak výrazná, přeci jen už jsme v 21. století. To byla sociální pomoc literátům nebo historikům, kteří se třeba ocitli v nějaké nouzi. Nadace Svatoboru, protože Svatobor měl v r. 1938 přes deset milionů, i v cenných papírech, pomáhala potřebným literátům. Druhé heslo Osvěcuj se naplňuje, dřív i dnes, v různých nadacích a v ediční činnosti. Ať je to knížka o Vyšehradském hřbitově nebo knížka připravovaná společně s dr. Seckou právě k této výstavě smutečních oznámení a sdílných listů. A třetí rovina, Pamatuj, také byla a je doteď. Svatobor na Vyšehradském hřbitově postavil dalších dvanáct pomníků, je autorem pomníku Jungmanna v Praze nebo sochy Máchy na Petříně. Takže odkaz pomníků a připomenutí významných osobností byl, je a pokračuje dál. Letos například končíme rekonstrukci náhrobku Václava Hanky na Vyšehradě, před dvěma lety jsme ukončili rozsáhlou rekonstrukci náhrobku Jana Ev. Purkyně. A loni se rekonstruovala hrobka Antonína Wiehla v arkádách Slavína. To jsou takové tři základní linie."

Výstava Ti, kteří nás předešli, potrvá v Náprstkově muzeu do 4. března příštího roku. Nejbližší procházka z doprovodných akcí výstavy povede 21. listopadu na Vyšehradský hřbitov.