V Žumberku najdete šneky zapřažené v kočáře

Dnešní putování nás zavede do Žumberka v jižních Čechách. Žumberk je jednou ze tří dochovaných opevněných vesnic v Evropě. Dnes nabízí místní tvrz unikátní expozici lidového malovaného nábytku. Lidová tvořivost neznala mezí. Na jedné ze skříní najdete i kočár tažený šneky. Že by kritika na tehdejší pomalou dopravu?

Tvrz a kostel stojí uprostřed návsi. Nejkrásnější pohledy jsou na celý komplex z protějšího břehu rybníka, který tu byl opět obnoven. Na tvrzi už dnes chybí renesanční věž s cimbuřím, takže může zvenku připomínat spíše opevněný statek. Jak dodává náš průvodce Roman Josefík, laicky řečeno, tvrz je vlastně něco mezi hradem a zemědělskou usedlostí.

"Naše tvrz je součástí unikátního opevnění. Ze stavebně historického hlediska příliš cenná není, protože byla renesančně přestavěná a bohužel na přelomu 60. let a 70. let minulého století nepříliš citlivě zrekonstruována. Ale unikátní jsou bašty coby součást opevnění. Původně jich bylo šest, dochovalo se jich pět."

Šestá věž stávala na návsi, ale překážela dopravě a stavebnímu rozvoji a tak byla někdy mezi 17. a 19. stoletím zbořena. Kde věž stála zachycuje na tvrzi rytina Žumberka ze 17. století. Kromě bašty tu byla i vodní nádrž, která je dnes opět plná vody. Napuštěná byla na konci roku 1998 a dokonce tu jsou pstruzi. Po břehu rybníka možná chodíval i Theobald Hock.

"Byl to německý sekretář Petra Voka a Vok mu Žumberk roku 1610, rok před svou smrtí, daroval. Petr Vok Žumberk vlastnil v letech 1602 až 1610, ale zřejmě zde podle kroniky posledních Rožmberků vůbec nepobýval. V literatuře se tu a tam objeví, že se jednalo o letní sídlo Petra Voka, což zcela jistě nebyla pravda. Jeho německý sekretář je zajímavý proto, že nechal vybudovat toto opevnění a vodní nádrž. Opevnění ale nesloužilo k žádným obranným účelům. Nemělo valy, náspy ani příkopy. Navíc se hodně inspiroval zámečkem Kratochvíle u Nechanic a koncipoval to tu jako renesanční vodní vilu. Hock byl prokazatelně falzifikátor, takže to dílo nestihl dokončit. Byl obviněn ze zfalšování ze zfalšování závěti Petra Voka a uvězněn. Od popravy ho zachránilo stavovské povstání a zahynul někdy potom v třicetileté válce."

Theobald Hock vás uvítá v jedné z bašt, kde měl svoji knihovnu a pracovnu. Neví se, jak vypadal a tak je jeho figurína fantazií tvůrce. Hock zde právě vyřizuje korespondenci a ta je pravá. Jsou to kopie autentických dopisů. Pracovna s knihovnou jsou v baště stranou ruchu tvrze. Světlo a slunce sem jde po celý den a právě velká okna bašty už v 17. století svědčí o tom, že tvrz nemohla sloužit k obraně.

Šlechta pobývala na Žumberku do roku 1620 do bitvy na Bílé hoře. Pak tu žili převážně sedláci, poddaní rodu Buquoyů. Na Žumberku zůstala po tomto rodu malá expozice skla. Buquoyové totiž uměli vyrábět tzv. hialit, což bylo černé a červené neprůhledné a neprůsvitné sklo. Díky ztrátě technologie ho dnes už nikdo nedokáže vyrobit.

Hlavním lákadlem tvrze je lidový malovaný nábytek 18. a 19. století. Najdete tu zařízení celé světnice a řadu unikátních skříní, které jsou rozdělené podle národopisných oblastí jižních Čech. V té první nás čeká nábytek ze Šumavy a Pošumaví.

"Ústředním motivem malovaného nábytku celých jižních Čech se stala kytice. Tu a tam jsou i jiné motivy nebo ornamenty. Na Prachatickém nábytku se ten motiv kytice spojuje s ptáčky."

Jak dodal Roman Josefík, kytice najdete i na skříních z okolí Vimperka, lidé z Volar přidali ještě obrázky z živočišné říše.

"Jsou tu koroptve, liška a vlk a na té poslední jeleni. Jednalo se o naivní až legrační malovánky. Tento nábytek většinou malovaly ženy nebo dcery truhlářů přímo na dřevo bez nějaké předlohy či šablony. Musely být zručné a teď je otázka, jestli jim ta zvířata nešla, nebo to tam domalovával někdo jiný."

Malby na skříních jsou v drtivé většině původní, často se konzervovaly voskem. Používaly se klihové barvy, v počátku i vaječná tempera a na sklonku malování nábytku, tedy koncem 19. století se používaly i fermežové barvy. Ale já už stojím před určitě nejhezčí skříní z okolí Lišova, mimochodem nábytek se tam vyrábí dodnes. Tahle je z roku 1837.

"Je zajímavá tím, že kromě toho květinového a zvířecího motivu, jsou na ní i motivy figurální a krajinné. Ojedinělé je i vnitřní vybavení. Pro skříň jsou typické hlavně věšáky a poličky. Poličky běžně ve skříních nebývaly, protože prádlo se ukládalo do truhel. Když už tam byla polička, tak při zemi po celé ploše."

Řada skříní na tvrzi v Žumberku má svůj příběh. Někde se dochovalo i jméno majitelů, jinde truhlářů. A jednu poznal i návštěvník tvrze. Z venku vypadá pěkně, ale když ji otevřete, je celá začouzená. Pohraničníkům totiž sloužila jako udírna. Jeden z návštěvníků tvrze byl u toho, když se likvidovala jedna z chalup, vojáci ji pomáhali vyklízet a on tuhle skříň vezl do kasáren.

Nejstarší malované skříni na tvrzi je asi 250 let a pochází z okolí rakouského Linze. Tu zdobí i nalepovací oceloryty, je tu Napoleon i císařovna Marie Terezie a její manžel Štěpán Lotrinský.

"Na ocelorytinách kromě císařského páru můžete vidět spoustu žánrových výjevů, které jsou vážné a veselé, třeba hospodská rvačka nebo kočáry tažené šneky."

Už tehdejším tvůrcům skříní se zřejmě nelíbila místní doprava. Malované skříně se často dávaly jako svatební dar. Stejně jako svatební truhličky, kam si nevěsta dávala prstýnky, šátky a jiné cennosti. Na Žumberku je i zajímavá dokumentace lidových motivů na nábytku.

"Existoval v Budějovicích jistý Friedrich Blumentritt, což byl profesor německého gymnázia. Byl osvícený, takže a už v odbodí před druhou světovou válkou a během ní inicoval, že studenti středních škol z oblasti Šumavy v rámci hodin výtvarné výchovy obcházeli venkovská stavení a tímto způsobem dokumentovali motivy na nábytku. Jako by předjímal to, že dojde nejenom k zániku nábytku, ale v podstatě i těch domů a celých vesnic."

Na tvrzi v Žumberku je i panský šlechtický nábytek a dřevěný strop starý 400 let. Je tu i jediná autentická věc přímo ze Žumberka - předsmrtný obraz rytíře Jindřicha Pouzara.

"Je zajímavé, že nápis na náhrobním kameni v kostele a na obraze jsou totožné. Na obraze je vynechané datum úmrtí. Je to epitaf, což znamená, že si to nechal namalovat před svou smrtí a pak zemřel, aniž by měl právoplatného dědice. Měl jenom nemanželské děti a tak se potom nenašel nikdo, kdo by tam ten letopočet doplnil."

Na tvrzi se dochovala i řada fresek a latinských citátů. Další zajímavosti se třeba objeví v kostele. Tady už restaurátoři objevili scenérii klanění tří králů.

Foto: autorka