Vánoce, vánoce přicházejí....
Vyzdobené ulice, vonící cukroví, vánoční trhy a výstavy. Ale i spousta sněhu, to vše patřilo k období adventu. Většina akcí se odehrává v centrech měst, jako například výstava v Betlémské kapli, kam se vydáme. Ale není to pravidlem. Na jednu netradiční akci se vypravíme i na okraj pražského sídliště Bohnice, kde se třetím rokem koná Starobohnické vánoční těšení a to dokonce s průvodem z Narareta do Betléma.
"Mě se velice často stane, že objevím výtvarníka a jeho práce se mi líbí. Říkám: udělejte betlém, máte krásný výtvarný styl. A on na to: betlém? Ne. Chvíli si popovídáme a dost často, když od toho člověka odcházím, tak už vím, že je na mé vlně a že za týden, dva či za měsíc zavolá. A nebo třeba za půl roku a řekne: pane Lukavec, mě se to rozleželo, já ten betlém udělám. A z těchto lidí většinou vypadnou skvosty, protože k tomu tématu přistupují jinak. Je to smutné, budu se trochu rouhat, ale ty betlémy jsou většinou hrozně smutné. Marii zobrazují výtvarníci jako devadesátiletou paní. Ale to byla 17 letá dívka a šťastná maminka. Josefovi bylo asi 40 a nebyl to ten stoletý fousatý dědula. Oni by kolem těch jesliček měli tancovat a ne tam stát jak sochy na Karlově mostě. Je velice málo betlémů, kde takovou myšlenku najdete. Letos po takovém vyprovokování Roman Galek z Jindřichova Hradce přivezl betlém. Jeho myšlenku jsem mu vnukl, ale nebyla moje, inspiraci jsem našel v klášteře v Králíkách. Proto tady máme veliký betlém, kde Marie sedí nebo klečí a podává Ježíška pastýřovi. V tom je vyjádřeno: lidé, tohoto syna jsem pro vás stvořila, ten bude pro vás žít. A to se mi hrozně líbí, když někdo něco udělá a má to myšlenku."
"Bonsai klub Praha, když mu v zimě bonsaie spaly pod sněhem, tak se rozhodl, že bude pořádat výstavy, na kterých bude učit vidět krásu v prostých věcech. Podařilo se to, výstavy se od té doby dělají do dnešních dnů. Je zajímavé, že i v době, kdy betlémy nemohl pomalu nikdo vystavovat a muzea jen sporadicky, tak návštěvnost byla ohromná."
Zvolili jste Betlémskou kapli, proč právě Betlémskou kapli?
"Znáte krásnější nebo vhodnější místo na světě než vystavovat betlémy v Betlémské kapli?"
"To je kompletní půdorys Betlémské kaple. Praha byla zvýšená v průběhu staletí, aby ji voda pravidelně nezaplavovala. Přízemí Betlémské kaple kdysi bylo níž, když tady kázal Mistr Jan Hus. My se nacházíme přibližně na té úrovni, kde Praha tenkrát byla. Protože Betlémská kaple byla postavena na místě, kterému se říkalo Betlém a bylo to nejsmradlavější a nejhnusnější místo Prahy. Byly tu koželužny a žil tu nesmírně chudý lid. Na Betlémském náměstí byl malinký německý kostelík a Pražané si chtěli postavit nějaké shromažďovací místo, kostel. Tak vykoupili pozemky a postavili si pouhé dva metry od kostelíka tenkrát největší shromažďovací místo v Praze."
V těchto nádherných prostorách máte obrovské množství výtvarníků.
"Za dobu, co to děláme, tak jsme dali dohromady adresář. Dneska je v něm 890 lidí. Někteří třeba vystavili jednou, pak se zase vrátí. Na našich expozicích měli své práce tehdy neznámí výtvarníci, kteří se pak stali velice známými. Hledáme stále nové a nové. Když někdy jdu po Karlově mostě nebo po místech, kde se objevují lidoví tvůrci, třeba po skanzenech nebo na internetu, tak je odlapím. Musím říct, že naše výstava už má slušné jméno a lidé málo kdy řeknou ne."
V databázi máte skoro 900 lidí, kolik jich je na výstavě?
"Na výstavě je 255 výtvarníků."
"Kdybychom udělali jen vánoční výstavu a dali tam ozdoby, betlémy a pár zvykoslovných předmětů, tak by ty výstavy byly fádní. Za chvíli bychom nevěděli co vystavovat. Proto každý rok na výstavě dáváme nějaké téma. Loni to byly třeba vánoce s vůní dřeva. Rok před tím to bylo vánoční muzicírování. Mottem té výstavy byl Jakub Jan Ryba. Byla tam třída, on stál vedle harmonia a byl tak krásně vyvedený, že lidi šli a pozdravili ho. Pod paží měl housle, byly tam školní lavice. Babičky přicházely, sedaly si do lavic, a říkaly: v této lavici jsem seděla před 80 lety. Věnovali jsme se také betlémskému světlu, jídlu, perníkům, medu a letošní výstava se jmenuje Skleněné vánoce a je věnována sklu. Ale jsou tu i betlémy ze všech možných materiálů, počínaje železem, dráty, perníky a různými těsty, můžete to najít všechno. Ta naše česká kotlina je pověstná tím, že lidé si dělali betlémy díky Josefu II. ze všeho, co měli po ruce."
Mohou se tu návštěvníci podívat, jak se třeba vyrábí ozdoby, jak se fouká sklo, jak se maluje?
Nedaleko mě právě vznikají nádherné vánoční ozdoby, které přijely předvést Marie Filová a Irena Laskovjanová až ze Vsetína. Pod rukama Ireny vzniká křehká krása ze skla. Za jejím uměním stojí dlouholetá praxe. Před 17 lety navštívila sklárnu a bylo rozhodnuto.
"Byli jsem se podívat v závodě, kde se to vyrábí. Viděla jsem, jak se to vyfukuje, jak se sklo třpytí, tak jsem si to potom zkusila. První vyfouknutá baňka byla taková brambora, ale byla krásná."
Máte ji ještě dneska?
"Ne, už ne. Rozbila se."
"Základní jsou kuličky, to jsou ty nejjednodušší a potom strašně ráda dělám raketky, to jsou takové podlouhlé."
Na kuličky i raketky kreslí nádherné vzory Marie Filová a říká:
"Některý dekor je opravdu náročný a trvá i dvě hodiny, jako třeba tahle naše zasněžená ozdoba s ptáčkem. Nejzajímavější dekor jsem dělala pro rakouský hotel. Překreslovali jsme to z fotografie. Byla tam i stará vesnička."
Na výstavě je nepřeberné množství exponátů. Od Blahoslava Lukavce se návštěvníci dozvěděli, co je například šajna.
"Šajna je ševcovská světlo, ševcovská lucerna. Když ženské draly peří nebo paličkovaly, tak měly jen na jednu svíčku. Deset žen si sedlo k jedné svíčce, každá si před sebe dala kouli naplněnou vodou, a podívejte se na mou ruku, jaký to dává paprsek. Ten zaměřili na místo herdule, kde právě pracovaly a jedna svíčka uživila světlem všechny."
"My se výstavy snažíme držet nejenom ve vážném duchu - beltémy a křesťanská zbožnost. Té se nebráníme, máme ji rádi, ale chceme mnoho věcí brát s nadhledem a chceme, aby se lidé v tom adventním čase zklidnili, ale i trochu radovali. Každý rok tady vytvoříme něco pro pobavení, pro zasmání. Loni tu bylo mlýnské kolo, které pohánělo soustruh na dřevo. Letos tady máme vedle vodopádu takový kuličkopád. Já jsem navštívil jednu firmu, protože jsem sháněl duhové kuličky, aby si tu děti mohly hrát. A v té firmě měli pytel s malinkýma asi třímilimetrovými kuličkami. Z dlaně padaly jako voda a tak moje původní představa byla, uděláme vodopád. Vodu umíme čerpadlem dostat nahoru, ale kuličky? I to jsme vymysleli, ale když jsme je nechali padat z výšky, tak by padaly až na Václavák. Nakonec jsme tam udělali korýtka a když se kuličky dostanou korečkovým rypadlem nahoru, tak potom korýtkem sjíždí dolů."
"Máme tady tři zajímavé exponáty. Jednak z kapřích šupin. Je to stará technika z jižních Čech, dělá to Ludmila Dominová a je to vyšívání pomocí bělených šupin. Kousek dál máme dva zajímavé betlémy dělané textilní technikou. Obě jsou velice zvláštní, je to drhaná krajka a frivolitka, což je tkaní pomocí člunku v dlani. Při práci je radost na ně koukat."
"Ozdoba, to už je to poslední, to už je krátký proces. Nejhorší je tu slámu sklidit, připravit, a pak uplést, to už je taková ta třešnička na dortu. Většinou si něco vypěstujeme na zahradě a obvykle taky sbírám na okrajích pole, protože tam jsou ty nejslabší stébla, která jsou na ozdoby nejvhodnější."
Musí se nějak speciálně připravovat?
"Musí se ustřihnout klas, vystříhat kolínka. Sláma od klasu k prvnímu kolínku je nejhezčí. Pokud ji sklidím, když je sluníčko a je hezká, je zlatá. Později už je horší, takže se musí i trochu chemicky upravovat."
Kde jste se naučila plést ozdoby?
"Já jsem to dělala, když byly děti malé, tak jsem vyráběla různé vánoční ozdobičky a taky pro kamarády, až jsem se po letech zdokonalila. Teď jsem v důchodu, takže dělám na výstavách, pokud chtějí, ale jinak je to na dárečky pro mé kamarády."
"Tak jako mnoho zvykoslovných záležitostí jsou věcí Keltů, tak i tento polaz je starý keltský symbol slunce, který si lidé kdysi věšeli do svých příbytků, protože v době vánoc, v době zimního slunovratu vítali Slunce. Převzalo se to do křesťanského slavení Vánoc. Jak tomu říkali Keltové nevíme, ale polaz se tomu říká proto, že s tím chodili koledníci a česky koledník se říkalo polazník. Polazovati znamená koledovati, tak odtud vznikl tento název. A když přišli koledníci a visel tento polaz v místnosti, tenkrát ho měli zdobený pochoutkami, tak si mohli nějaký ten pamlsek z toho stáhnout. A zjistil jsem, že jsou lidi, kteří si polaz doma dělají."
Blahoslav Lukavec už možná vymýšlí, jaký podtitul dostane příští vánoční výstava. A protože nás při vstupu vítal zvoneček, zvonečkem jsme se i rozloučili. Na výstavu ho vytvořil pan Votruba a když je naprosté ticho, můžete jeho zvuk slyšet minutu a tři čtvrtě.
Kolik přišlo na první vánoční těšení lidí? Překvapilo vás to, splnilo očekávání?
Teď už děláte třetí Vánoční těšení.
"Ano, bude pásmo Vánoce u vás - bude to pásmo koled a čtení z Bible, pohádka pro děti v podání divadla Mazec a průvod Josefa s Marií, který vychází od kostela sv. Petra a Pavla a je to připomínka toho, co se stalo."
