Velikonoční tradice na Slovácku
Celý křesťanský svět si v těchto chvílích, na Bílou sobotu, připomíná zmrtvýchvstání Krista. Následující program Vám přiblíží atmosféru tradičních velikonočních svátků na Slovácku.
"Pro křesťanský svět jsou Velikonoce tím největším svátkem v roce,"
řekl mi o oslavě Velikonoc skladatel a folklorista Pavel Jurkovič. Svým významem dokonce převyšují Vánoce, protože se v nich soustředí samotná podstata křesťanské víry - umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoce v sobě ale současně uchovávají i předkřesťanské tradice a zvyky, radost z nového života. A to vše se promítlo i lidových zvyků, které jsou s Velikonocemi spojeny. Podobně jako před Vánocemi se i před velikonočními svátky drží půst. Ten velikonoční trvá šest týdnů.
"Samozřejmě dřív se ten postní čas udržoval ve veliké úctě a řekl bych i kázni. Já to ještě pamatuji jako kluk z vesnice, kdy se třeba každý den modlil růženec. Mě bolívala kolena, říkal jsem, už aby byl konec. A už jsem se těšil na to, až ten růženec skončí a my si budeme zpívat, protože u nás doma se hodně zpívalo."
Chlapecký soubor Pueri gaudentes uvedl skladbu Černá neděla z cyklu Pavla Jurkoviče Vrby se nám zelenají. A tím se vlastně ocitáme právě v předvelikonočním postním období, kde každá neděle měla svůj název. Byla zde neděle liščí, kýchavá, družebná a ta nejznámější - smrtná.
Po smrtné neděli přichází neděle květná, která připomíná Kristův příchod do Jeruzaléma. V kostelech se tradičně světily zelené ratolesti, v Česku to bývaly nejčastěji kočičky. Ty měly podle Pavla Jurkoviče sloužit i jako ochrana proti ohni. A také se velice pilně uklízelo:
"To období kolem květné neděle bylo obdobím, kdy se čistila nejenom ta dušička, ale taky všechno kolem. A potom už přišel tzv. Svatý týden, po Škaredé středě přišel Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, neděle velikonoční a pondělí velikonoční."
"Na Zelený čtvrtek přestaly zvonit zvony a nastoupili jsme my kluci, abychom s klepačkami a řehtačkami oznamovali klekání podvečerní, a potom po celý pátek ranní, polední i večerní. A k tomu jsme zpívali: My poledne klepeme, tu památku činíme, že Kristus Pán pro nás umřel a pro nás na kříži pněl."
Nejvýznamnějším dnem Velikonoc je Velký pátek, kdy byl Kristus ukřižován. Býval to den plný vážnosti, duchovního rozjímání a zpovědi. Na Bílou sobotu pak byli v bělostných rouchách křtěni tzv. katechumeni, dospělí lidé. Navečer se v kostele slavilo Vzkříšení.
"To šel obrovský průvod, muzikanti... Ještě pamatuji, když se to konávalo v Čejkovicích, to byla farní obec. Tam ti muzikanti měli naleštěné nástroje, ty se blýskaly, když bylo pěkně. Kolikrát byla ještě zima, ale děvčata a kluci už měli opravdu kroje, takže museli vytrpět i tu zimu. Ale to veliké zpívání v průvodu Allelujá, to byl obrovský jarní hymnus."
"Tam byla pověra, že když někdo s koláči nebo vajíčky byl v chrámu Páně a přinesl je, tak se to potom jedlo ve víře, že ten, kdo se této chudé hostiny zúčastní, měl jistotu, že se s těmi ostatními sejde."
Velikonoční pondělí bylo samozřejmě spojeno s pomlázkou a barevnými vajíčky. Pro kluky na Slovácku ale začínala pomlázka už v neděli navečer, když vyšla první hvězdička. S pomlázkou nebo se žilou, jak se tehdy říkalo, honili děvčata a ta se před nimi schovávala.
"On to někdo vykládá jako jakési násilí, ale my bychom se nemohli dopustit toho, abychom třeba děvčata z naší rodiny nebo sousedství nenavštívili. I za tu cenu, že by někdo přitlačil a ona tam měla jelítko, ale to bylo znamení, že je o ni zájem."
"Ten čas velikonoční, i to předtaktí k němu, bylo něco, na co člověk nemůže zapomenout. Protože v tom bylo něco, čemu říkám opravdová ekologie ducha."
