Velikonoční vajíčka od (ne)šťastných slepic
Stručně řečeno: Naše velikonoční vajíčka vždy nepocházejí od šťastných slepic. V České republice již delší dobu existují spolky, které chtějí, aby nosnice z klecí prožily alespoň příjemný důchod. Magickým slovem je adopce.
„Musí se naučit hodně nového. Například typické koupání v písku, kterým si chrání peří před parazity. Nebo budování hnízda, protože divoké slepice ve skutečnosti spí na větvích, aby byly v bezpečí před dravci,“říká Anna Havlová. Je spoluorganizátorkou komunitní zahrady.
„Pokud by se neprodávala vejce z velkých slepičích farem, kuřata by už byla mrtvá“, vysvětluje Anna Havlová. Vzhledem k tomu, že životnost chovných zvířat je podstatně kratší než těch žijících na svobodě: „Taková slepice žije ve velkochovech rok. Po tom míří na jatka a je použitá do granulí pro psy.“
"Většinou se v chovech využívají nosnice typu Isa Brown. Jedná se o patentovaný hybrid z Francie s extrémním pokládkovým výkonem. Ten se pohybuje kolem 300 vajec ročně, takže slepice snáší vajíčko téměř každý den. Pro ptáky je to bolestivé, protože čistě fyziologické je to téměř nemožné. Ptáci jsou proto také krmeni vápníkem. Pro srovnání: Vědci se domnívají, že prapůvodně snášela slepice jen dvanáct vajec ročně.“
Z velkochovu na svobodu
V současnosti žije v komunitní zahradě Pastvina kolem 80 kuřat. Velká část zemře dříve než je propuštěna z klece. Jak se spolek dostane ke slepicím?
Myšlenka na adopci slepic původně pochází od Hnutí Duha, který před několika lety spustil projekt Slepice v nouzi - Chicken in Need. Akce vede Petr Dobrý:
Petr Dobrý je přesvědčený, že i slepice mají stejně jako každé jiné zvíře pocity.
„To ví každý, kdo má něco společného s ptáky. Náš problém je, že často označujeme hospodářská zvířata jako hloupá a špinavá. Tím omlouváme to, že ve velkých chovech žijí v tak hrozné situaci.
Srdce pro "Slepici v nouzi"
Co se stane se zvířaty, když se dostanou na svobodu? Především musí být ošetřena, vysvětluje Anna Havlová: "Když nám jsou ptáci doručeni, poskytneme jim preventivní opatření proti kokcidióze a dalším infekčním onemocněním." Slepice zůstávají zpočátku izolované společně se svými bývalými „kolegyněmi“, protože ostatní slepice by na ně zaútočily. Převažuje zde přísná hierarchie. Nejdůležitější je však strava, kterou udržujeme co nejpřirozenější, získávají sezónní zeleninu nebo obilí z pivovaru a někdy i použitelné zbytky z vesnické hospody.
S větším prostorem a zábavou ke šťastnějšímu životu
" V Norsku například klecový velkochov neexistuje, protože je naprosto zakázaný. V Irsku, kde jsem získávala zkušenosti, je klecování jen okrajovým fenoménem pro nejlevnější produkci vajec. Převažuje volný chov.
Na Západě se dá získat řada zkušeností, jsou v chovu hospodářských zvířat mnohem dál,“ míní vystudovaná sociální pedagožka. Změny jsou celkem snadné, například umožnit slípkám pohyb.
Anna Havlová vítá iniciativu obchodních řetězců v České republice, které přislíbili, že v budoucnu nebudou prodávat vejce od slepic chovaných v klecích. Nicméně, slepičí máma dodává jedno „ale":
"I když jsem ráda, že skonči chov v klecích, tak momentálně vysoce vychvalovaný chov v hale také nepřináší nic dobrého." Zejména proto, že sály jsou obvykle přeplněné a slepice se navzájem napadají kvůli sociálnímu stresu. Mnohé se pošlapou. Kontroly jsou obvykle sporadické a mrtvá zvířata tam pak leží relativně dlouho“. To potvrzují i investigativní reportáže z poslední doby.
