Česká vejce jsou kvalitní, spotřebitele ale láká hlavně cena

Chovatelé drůbeže naříkají. Dnes už nejen kvůli enormním dovozům dotovaného drůbežího masa ze zemí, kde kvůli ptačí chřipce došlo k velkému poklesu spotřeby. Rozčilují je také dotované dovozy vajec, které ještě umocňují krizový stav českého drůbežářství.

Statistiky udávají spotřebu vajec na osobu a rok v Česku okolo 300 kusů, čímž se řadíme mezi země s vysokou spotřebou. Část vajec spotřebujeme ve výrobcích, část ve formě vajec skořápkových. Producenti vajec ale tvrdí, že odvětví je po vstupu země do Evropské unie v krizi. Podle Františka Svobody z Českomoravské drůbežářské unie to ale není tím, že by se producenti špatně připravili na vstup do unie a nyní nejsou konkurenceschopní.

"My drůbežáři umíme vyrábět dobrá vajíčka na vysoké hygienické úrovni. Nemáme ale srovnatelné podmínky se zahraničím."

Zatímco Česko se plně podřídilo legislativě unie, jinde prý tomu tak není, a to dokonce ani ve starých zemích unie.

"Je to třeba Španělsko. Tam vůbec nezapracovali evropskou legislativu do svých národních předpisů. Farmáři si tedy jedou podle svého, mají přeplněné klece a díky tomu nižší režii, nemluvě o dalších dotacích."

Je ale vůbec možné, aby někde v podstatě ignorovali třeba tvrdé hygienické předpisy unie?

"To právě je možné. Procestoval jsem celou Evropu. Mám třeba srovnání, jak vypadají naše třídící prostory, a co nás to stálo peněz, a jak vypadají třeba v Bavorsku. Po hygienické stránce jsou na tom daleko hůře než my a vyrábět mohou! Kdybychom my měli takový nepořádek, tak nám naši veterináři okamžitě zarazí výrobu."

Evropský úřad pro bezpečnost potravin ale nedávno zveřejnil zprávu, že bezmála dvě třetiny českých producentů vajec mají na svých farmách salmonelu. České veterináře tento údaj nepřekvapil. Jak říká mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben, my sami jsme evropskému úřadu tento údaj poskytli. Znamená to, že prověrky chovů jsou u nás skutečně důkladné a výsledky se nezatajují. Výskyt salmonely přitom na druhou stranu ještě neznamená, že se pak přenáší automaticky do vajec.

"Je třeba dodat, že nejde o promoření chovu. Jde o záchyty salmonely v chovech drůbeže.Neznamená to tedy, že by produkce vajec nebo masa byla závadná. To v žádném případě."

Neznamená to zároveň, že české veterinární normy jsou přísnější než v ostatních zemích unie. Nedoplácíme tak trochu na naši poctivost?

"Do jisté míry by se to tak dalo říci, že doplácíme na poctivost vykonaného dozoru. Na druhou stranu si ovšem musíme uvědomit, že jde o bezpečnost potravin."

Vraťme se ale k nářkům českých drůbežářů. František Svoboda z drůbežářské unie také připomíná, že v nových státech unie, jako třeba v Polsku nebo v Litvě, pomohl producentům stát.

"Tam ještě před vstupem do Evropské unie stát pomohl. Pomohl tím, že dotoval výměnu klecí, výměnu technologií. U nás jsme nedostali nic. My jsme si na to museli uspořit z vlastních prostředků."

A existují i další státní podpory. Navíc musí zemědělci čelit nevybíravému tlaku obchodních řetězců.

"V Polsku stát zaplatí zemědělcům třeba sociální a nemocenské pojištění. Nám nedá nikdo nic. Když obchodujeme s obchodními řetězci, nejedná se o obchod, jedná se přímo o vydírání."

S názorem, že čeští producenti musí čelit nerovným konkurenčním podmínkám souhlasí i zemědělský analytik Petr Havel. Doporučuje ale zemědělcům, aby nečekali na pomoc od státu.

"Je samozřejmě pravda, že do České republiky se dovážejí levnější vajíčka ze zahraničí. Pokud naši producenti poukazují na tento stav, mají pravdu. Jiná věc ale je, co s tím dělat? Já jsem přesvědčen, že není možné se spoléhat na stát, ale producenti musí spoléhat sami na sebe, a to zejména v tom směru, že by měli umět přesvědčit našeho spotřebitele o tom, aby kupoval zejména vajíčka z domácí produkce."

Českému spotřebiteli je ale jedno, odkud jsou vejce. Hlavně když jsou laciná, upozorňuje František Svoboda. A dodává.

"Pokud jde o propagaci snažíme. Jde to ale jenom do výše peněžní sumy, kterou máme k dispozici."

Hlavním viníkem zůstává podle Svobody stát.

"Tady nejde jenom o propagaci. Kam šlápneme, tam je nějaká byrokratická zábrana, a to je stát!"

Analytik Petr Havel ale trvá na svém. Nářky a poukazování na rozdíly nikam nevedou. Rozdíly podle něj vždy budou. Je proto nutné vést soustavnou kampaň směrem ke spotřebitelům.

"Pokud se bude tuzemský spotřebitel při volbě nákupu potravin řídit pouze cenou a ne kvalitou a preferencí domácích produktů, jak je to obvyklé v zahraničí, potom samozřejmě naši výrobci, naši zemědělci budou mít velice obtížnou pozici."