Veřejné krmení jelenů je krásný zážitek. Pravidelně ho pořádají v Krkonoších
Jeleni jsou krásná zvířata. V zimě však mohou napáchat škody. Okusují mladé větve a kůru stromů, které tak hynou. Aby se tomu předešlo, jsou zavíráni do rozsáhlých zimních ohrad, mimo jiné v Krkonoších.
Pro zájemce se tu koná veřejné krmení. Navíc nejstarší národní park v České republice letos slaví 60. výročí svého založení.
Cesta za jeleny začíná ve Vrchlabí. Lidé se mohou podívat na krmení jelenů každý týden. Dostanou se tak k plachým zvířatům neobvykle blízko. Eva Müllerová ze Správy národního parku usedá za volant pestře vyzdobené dodávky. Posledních pár metrů v Horních Lysečinách se musí dojít pěšky.
V národním parku žije víc než 330 jelenů
Jeleni jsou vidět už z dálky. Stojí blízko sebe. Stejně jako všechny zimní obůrky, i ta v Horních Lysečinách je blízko potoka, aby se jeleni měli z čeho napít. Rozloha je 4,6 hektaru, což odpovídá téměř sedmi fotbalovým hřištím.
"Je to jedna z 18 obůrek tady v Krkonošském národním parku a jedna z těch největších. Máme tady každoročně kolem šedesáti jelenů, letos jich je tu myslím 56," vysvětluje Eva Müllerová.
Podle ní žije na jaře v celém národním parku více než 330 jelenů. Obůrky jsou kvůli tomu, aby se zabránilo škodám v lese. V létě se totiž srnčí zvěř živí travinami a bylinami - v zimě je přikrývá sníh.
"Tady nemají co žrát, a okusují smrčky, nebo mladé stromky. Okusují jim větvičky, nebo loupou kůru. A samozřejmě když takhle jelen ožere mnoho stromků, tak ten strom to nepřežije, a uschne."
První obůrka byla vybudovaná v roce 1981
Po několika minutách zaklepe hajný Petr Vávra na okno chaty, kde lidé čekají na krmení jelenů. Vyhazuje kaštany, rozprostírá na zem řepu, sype do žlabů siláž. Někdy sebemenší pohyb způsobí, že se jeleni leknou a ustoupí o několik. Většinou se však tato zvířata, některá s impozantním parožím, nenechají od jídla odradit.
"Hlavním úkolem péče o zvěř je zimní přikrmování. Každý den. Kolem osmé hodiny zhruba do deseti se tady krmí. Včetně sobot a nedělí."
Petr Vávra tu pracuje od roku 1981, kdy byla vybudována zimní obůrka v Horních Lysečinách. Stará se o jeleny společně se svými kolegy.
"Máme tady jednoho bláznivého jelena, který neustále troubí. Občas je tady nějaký kus zvěře, který skoro člověku tahá svačinu z kapsy. A když je to jelen, tak je to takový zvláštní pocit. Musím se pořád ohlížet, jestli ho mám za zády. Některé kusy přišly na dva, na tři metry."
Do obůrek se jeleni zavírají koncem listopadu, nebo začátkem prosince. Krmit se ale začíná už dřív.
"Začíná se krmit už od září. Přivezeme třeba pytel jablek, aby si zvěř oživila, že to tady je, ale nějaký extrém, že bychom museli krmit široko daleko kolem obory, to ne."
Jeleni se přemnožují. Je nutné je lovit
Petr Vávra své jeleny dobře zná. Je nutné je i lovit, protože jeleni tu nemají přirozeného nepřítele, říká Michal Skalka z národního parku.
"V Krkonoších je možná jeden rys, možná dva. Občas se objeví vlk, ale nemáme stabilní populaci predátorů, kteří by snižovali stavy jelení zvěře. Zvěři se tady dobře daří a přemnožuje se. Proto ji potřebujeme mít pod kontrolou, a proto ji i lovíme."
Michal Skalka připomíná, že Krkonoše, prostředí, kde zdejší jeleni žijí, jsou jedinečné, a stojí za to je chránit. Navíc národní park slaví 60 let od svého založení.
"Tady je tundra, místo které nenajdete jinde ve střední Evropě. Jsou tady pěkné lesy, které se po sedmi stech letech začínají podobat těm původním přirozeným lesům. Máme tady pozůstatky po době ledové. Jsou tu endemické druhy rostlin a zvířat. Jsou jen tady, nikde jinde na světě je neuvidíte. Máme také staré horské květnaté louky."
Podle Skalky je největší hrozbou pro krásu národního parku člověk, tedy asi 13 milionů lidí, kteří tuto oblast každoročně navštíví. Hlavním problémem není velký počet lidí, ale procento těch, kteří nedodržují pravidla.
