Veterán Hofrichter: Nejvíc jsem se bál, když jsme útočili na lodě
Vojáci slavili Den veteránů. Ve výroční den konce 1. světové války si připomínají památku těch, kteří ve válečných konfliktech obětovali své životy. Slavnostního shromáždění na pražském Vítkově se zúčastnili představitelé armády a ministr obrany Karel Kühnl. Na místě byla Lenka Jansová.
"Den veteránů je velkou příležitostí uvědomit si pocit nesmírného vnitřního dluhu. Ten všichni máme k lidem, kteří kvůli vlastenectví, kvůli svobodě bojovali ve všech nebo v obou světových válkách."
Ve druhé světové válce bojoval jako československý letec také plukovník Hofrichter. Odešel bojovat proti Němcům do zahraničí v 19 letech a k přesvědčení, že pro vlast je třeba udělat všechno, dospěl podle svých slov díky výchově v masarykovském duchu. Na Vítkově jsme se ho zeptali, co pro něj Den veteránů a čtvrteční pietní akt znamená:
"Vzpomínku na chlapce, co padli. Osmnácti- devatenácti- dvacetiletí, kteří měli život před sebou... Měli, jak se říká, smůlu, já jsem měl štěstí, podařilo se mi odlétat 680 operačních hodin. Maminka byla zavřená v koncentráku a říkala mi, že se tam každý den za mě modlila. Asi ty modlitby pomohly."
Několikrát jste byl v nebezpečí života. Kdy jste se bál nejvíc?
"Budete se smát, ale nejvíc jsem se bál, když jsme útočili na lodě. Ty lodě zásobovaly německou armádu a muselo se na ně jít z malé výšky a tam dostřelilo všechno. Trvalo to šest sedm vteřin, než se to prolítlo, a to jsem měl největší strach o život."
Den veteránů si připomněli ve čtvrtek i na jiných místech republiky. Například vojáci plzeňské posádky spolu s představiteli města uctili památku veteránů položením věnců u památníku padlých hrdinů, v jihočeských Strakonicích se konal pietní akt u pamětní desky americkým jednotkám, které osvobodily Strakonice v roce 1945.