Vinaři se Evropské unie nezalekli

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Vinaři napjatě čekají, jaké víno se urodí na nových vinicích, osázených v letech těsně před vstupem Česka do Evropské unie. Úroda, kterou nazývají "panenskou" by prý měla v kvalitě ještě převýšit dosavadní produkci. Navíc se ukázaly jako liché obavy z toho, jak naše vinařství zvládne prudký nástup západoevropské konkurence na český trh. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Velice rozzlobil moravské vinaře bývalý velvyslanec Evropské unie Ramiro Cibrián, který před třemi lety při návštěvě na Moravě utrousil, že vstup země do unie bude pro její vinařství znamenat i nutnost zvýšení kvality. Ředitel společnosti Znovín Znojmo Pavel Vajčner tehdy v deníku Právo uvedl, že když "někdo mluví takto o našem vínu, tak neví, co mluví." Za svými slovy si Pavel Vajčner stojí i dnes.

"To mě trošku rozčílilo. I před těmi třemi lety ta kvalita zejména moravských bílých vín byla na hodně vysoké úrovni. Dokazují to ocenění na mezinárodních výstavách, kterých v posledních letech nebylo málo."

Já jsem dokonce slyšel názor některých moravských vinařů, kteří tvrdí, že v kvalitě bílých vín jsme rozhodně i před Španělskem nebo Francií. Není to příliš odvážné tvrzení?

"Myslím si, že to určitě není přehnané tvrzení. My se nacházíme v severnější oblasti a ta má vliv na tvorbu aromatičtějších vín, aromatických látek ve vínech. Také nám tu prší ve správnou dobu přes léto, kdy se vytváří právě ony aromatické a chuťové látky, kdežto v těch jižních státech je tou dobou sucho. Máme zde i vynikající podloží a také vynikající odrůdovou skladbu, takže můžu říci, že v bílých vínech jsme v kvalitě lepší."

A další názor. Tolik špatných vín, kterých je v Česku je i ve Španělsku. Souhlasíte?

"Je to všude přesně tak. Všude jsou dobrá i špatná vína a všude jsou dobří i špatní výrobci."

Co se tedy změnilo okamžikem vstupu země do Evropské unie? Podle Jiřího Sedla, předsedy Svazu vinařů České republiky skoro nic. A už vůbec se nepotvrdila chmurná proroctví, že mnozí naši vinaři náraz ostré západoevropské konkurence nemohou přežít.

"Všechno to proběhlo plynule bez nějakých větších výkyvů. Nakonec i dovozy, o kterých se mluvilo, že budou dělat problémy, proběhly v pohodě. Kvůli vstupu do Evropské unie nezkrachoval nikdo. Naopak se nám otevřel svět. Máme stejné možnosti, jako každý jiný. Nemusíme mít žádné mindráky."

Jiří Sedlo, předsedy Svazu vinařů České republiky
Na rozdíl od chmelnic, jejichž rozloha po roce 1989 dramaticky poklesla, došlo u vinic k opačnému trendu. V roce 1989 bylo registrováno asi 12 tisíc hektarů vinic. Vloni, v okamžiku vstupu do Evropské unie, dosáhla jejich rozloha 19 tisíc hektarů. A toto číslo se stává jakousi konstantou. Přesněji řečeno nesmí se zvýšit. Proč tomu tak je, vysvětluje ředitel Vinařského fondu České republiky Jaroslav Machovec.

"V Evropské unii platí uzance, že členové unie nesmí rozšiřovat plochu vinic, kterou momentálně mají. My jsme okamžikem vstupu museli zakonzervovat množství hektarů, které v naší republice bylo."

Nediskriminuje nás to tak trochu?

"K tomu jsme samozřejmě měli námitky. Ještě před vstupem do Evropské unie jsme žádali, abychom i po vstupu mohli vysazovat více vinic. Poukazovali jsme na to, že my nejsme ani zdaleka soběstační ve výrobě vína. Naše produkční plochy mohou zajistit pouze něco mezi 35 - 40 procenty spotřeby vína v Česku. Chtěli jsme tedy určité přechodné období, zhruba na pět let."

To se ale nepovedlo. A tak nastal závod s časem. Ještě před vstupem do unie bylo nutné osadit co nejvíce nových vinic.

"Právě proto, že se vědělo, že nebude možné vysazovat další vinice, vysazovali se před vstupem nové vinice. Obnova vinic musela většinou počkat."

Prý při tom pomáhala finančně i Evropské unie..

"Ne, unie při tom nepomáhala vůbec žádnou částkou.."

Já jsem ale slyšel něco o dvou miliardách korun...

"Tak to tedy upřesním. Ty dvě miliardy byly vynaloženy našimi vinohradníky a státem na to, aby se právě především osadily nové plochy. Jenom v posledních třech termínech výsadby před vstupem do unie se osadilo více než tři tisíce hektarů vinic, což je číslo nevídané."

Závod s časem tedy vinaři s pomocí státu zvládli. Teď jde o to, aby výsledky svého úsilí dokázali zúročit. Po vstupu země do Evropské unie bylo k nám dovezeno na 80 miliónů litrů vína. Většinou šlo o levnější stolní vína, jejichž cena je někde i menší než dvacet korun za litr. Těmto vínům ale podle Jaroslava Machovce nemá smysl konkurovat. My se můžeme uplatnit jen kvalitou.

"Není ani ambicí českého vinařství soutěžit ve stolních vínech. Vína té nejlacinější provenience nejsme schopni u nás vyrobit ekonomicky. Tato vína se budou dovážet z jižních zemí. Česká republika má ale samozřejmě ambice, pokud jde o vína té vyšší kvality. Je zde pro to prostor. Jsme v tomto ohledu plně konkurenceschopní."

A v souvislosti s důrazem na kvalitu se mezi vinaři často hovoří o tzv. panenském vínu. To by mělo vzejít právě z vinic, osázených předloni a vloni. Na první úrodu se obvykle čeká tři roky a teprve čtvrtým rokem rodí vinice naplno. Už příští rok by ale mohl hodně napovědět. S tím Jaroslav Machovec souhlasí, zároveň ale pojem "panenské víno" upřesňuje.

"Víte, on je to spíše takový fenomén. Panenské víno je to, které vzejde z vinice, která poprvé zarodí. Když je něco poprvé, je to s napětím očekáváno, je to zahaleno tajemstvím, možností překvapení, má to auru, punc jakési výjimečnosti. Jde samozřejmě o stávající odrůdy. Nicméně ta vinice poprvé ukáže, jaké vlastně dává hrozny a jaké z ní může být víno. Nevím, čím to je, ale vždy je to víno něčím zvláštní. Samozřejmě teď v následujících letech zarodí hodně vinic naráz. To tady už hodně dlouho nebylo. Tím pádem se tady objeví i velké množství panenských vín."

To, že nás teprve čeká hlavní nápor "panenských vín" potvrzuje i předseda Svazu vinařů Jiří Sedlo.

"V příštím roce a v roce 2007 bude panenské víno uvedeno na trh ve velkém. Půjde o vína asi z jedné čtvrtiny vinic České republiky."

Odborníci ovšem také připomínají, že pro dosažení úspěchu zejména u domácích spotřebitelů a zahraničních turistů nestačí jen vyrábět kvalitní víno. Jak říká ředitel společnosti Znovín Znojmo Pavel Vajčner, je nutné nabízet i doplňkové služby.

"Musíme to umět i nabídnout a prodat. Proto je k tomu třeba dát nějakou přidanou hodnotu. Nejde jen o kvalitu vína. Půjde o způsob dodání vína na trh, třeba i formou nějakých turistických programů s nabídkou přímo ve sklepě apod."

Na měnící se podmínky, zejména v případě drobných vinařů, upozorňuje i ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec.

"Tady sice byla spousta malých sklepů, ale ty byly spíše jakoby v ilegalitě. Tam se přijíždělo, nikdo je ale příliš neinzeroval, nabízené služby byly v rámci možností toho kterého vinaře, spíše ale nebyly. Dnes je možnou, aby se i ty malé, rodinné podniky ukázaly, aby se otevřely. K tomu by mohla sloužit právě agroturistika, ekoturistika. Už to není o tom, že někdo se přiřítí se dvěma kanystry, nabere si jakékoli víno a odjede na svatbu. Dnes chtějí lidé také něco poznat, chtějí se chvíli v té krajině zastavit, užít si příjemné chvíle a potom si odvést nějaké velmi dobré víno, takové, které nenajdou v supermarketech. V tom je zatím velký dluh vinařů, ale i velké možnosti."