Vojtěch Jasný chystá film o Terezíně

Filmy Až přijde Kocour nebo Všichni dobří rodáci patří k tomu nejlepšímu, co v české kinematografii 60. let vzniklo. Jejich režisérem je Vojtěch Jasný, který od r. 1970 žije v exilu. V těchto dnech je ale v Česku, na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně byl členem poroty pro hraný film a příští týden se chystá i na festival filmů o umění v Telči. Vojtěch Jasný nedávno v New Yorku poskytl Radiu Praha rozhovor. Kulturní rubriku připravila Milena Štráfeldová:

Dvaaosmdesátník Vojtěch Jasný pochází z Kelče na Moravě, kde také na základě skutečných událostí vznikl i jeho nejslavnější film Rodáci. Už jako osmnáctiletý pracoval za druhé světové války pro Britskou tajnou službu, zakresloval mapy protitankových zákopů na Valašsku. V r. 1945 začal studovat v Praze: nejprve ruštinu, po roce ale přešel na FAMU. Zde se setkal s Karlem Kachyňou a na několik let spolu vytvořili tvůrčí tandem. Spolu také odjeli natočit filmový dokument do Číny a právě setkání se skutečnými poměry ve stalinském Sovětském svazu umožnilo Jasnému, aby vystřízlivěl ze svého komunistického přesvědčení:

"To všechno způsobilo, že jsme byli s Kachyňou v Číně a viděli Sovětský svaz. A já jsem se snažil mluvit s ruskými lidmi. Někteří lidé s námi mluvili, ale báli se. Ale pak, v sibiřském expresu, to byly zážitky. V sibiřských městech jsem mluvil s polskými lidmi ve vyhnanství a viděl jsem, co se stalo."

Po řadě dokumentů z 50. let a prvním hraném filmu Dnes večer všechno skončí z r. 1954, na kterém ještě Jasný spolupracoval s Kachyňou, začal točit samostatně. V r. 1958 uvedl svůj první slavný film Touha, za který získal cenu na filmovém festivalu v Cannes:

Emília Vašáryová a Jan Werich ve filmu Až přijde kocour

"Touha vznikla z mých zážitků. Moje maminka, která mi psala materiály pro Rodáky, umřela v r. 1955. To byla velká rána pro mne. Pak se narodil mrtvý chlapeček mé první ženě Mirce, to byla další velká rána pro nás. Pak se u ní objevila rakovina prsu a v tom mládí měla šanci žít dva roky. Tak já jsem Touhu dělal v době, kdy ona umírala na rakovinu. Já jsem tam dal ty zkušenosti, a když jsem to četl prof. Plickovi, mému největšímu učiteli na FAMU, tak říkal: Jasný, vy píšete, jak kdyby vám bylo sto let! A já povídám: pane profesore, mně je sto let."

V r. 1963 měla premiéru satira Až přijde kocour s Janem Werichem. A opět úspěch v Cannes. Tentokrát zvláštní Cena poroty:

"Slíbil jsem to svému učiteli Bélovi Balážovi, který byl velký filmař, profesor filmu a největší estét. Řekl mi: Jasný, až budeš dělat film v barvách, tak musíš napsat barevný film. A já přísahal. Ale čekal jsem až do Kocoura."

A v r. 1968 přišel největší úspěch, film Všichni dobří rodáci, na který se Jasný chystal dvacet let. Tragický příběh o násilné kolektivizaci na moravském venkově získal Jasnému už třetí ocenění v Cannes a pozvání do mezinárodní poroty.

Film Všichni dobří rodáci

"Je to snad můj nejlepší film, je to taková esence toho nejlepšího, co jsem ve vlasti vytvořil."

V letech normalizace ale Rodáci skončili v trezoru a vedení tehdejšího filmu postavilo Jasného před volbu, zda zůstat nebo odejít do exilu:

"Protože mi dali nůž na krk, buď anebo... Chtěli, abych řekl, že Rodáci a Česká rapsódie jsou mé nejhorší filmy a že toho lituju. Abych se kál. A to jsem nechtěl, tak jsme odešli. Já jsem šel do Jugoslávie, chtěli jsme tam dělat Kominíčka a korouhvičky. Pak z toho sešlo, že jsem tam dal sovětskou okupaci. Tito ale řekl, že nemůže podporovat oficiálně emigraci. Sehnali mi víza do Rakouska. Tam jsme šli k přátelům a /kancléř Bruno/ Kreisky nám dal hned občanství. On říkal: já znám vaše filmy, já vám pomůžu. A dal mi na ty rakouské filmy, které jsou všechny hezké."

V 70. letech Jasný v Rakousku a v Německu natočil řadu úspěšných filmů, například Klaunovy názory podle románu Heinricha Bölla, vznikl i filmový dokument o Böllovi. V té době se ho ale také sovětská KGB pokoušela v Baden - Badenu zabít. V r. 1984 odešel do Spojených států:

"Přišlo pozvání z Columbia University, abych šel učit místo Miloše /Formana/. A já jsem řekl, že to zkusím. Učil jsem rok a oni říkali, když se naučíš dobře anglicky, můžeš zůstat další rok jako visiting profesor. To se stalo. Pracoval jsem v Sundance pro Redforda jako poradce. A mně se v New Yorku zalíbilo. Zavolal jsem své paní, že tu zůstanu."

Vojtěch Jasný oceněný Českým lvem, foto: ČTK

Do Česka se Vojtěch Jasný krátce vrátil až po r. 1989 a koncem 90. let tu natočil autobiografický film Návrat ztraceného ráje. Pracoval i na dokumentu o Václavu Havlovi Proč Havel? Jeho distribuce byla ale podle Jasného na přání Olgy Havlové zakázána. V posledních letech se Jasný soustředí ma filmy o holocaustu, spolupracoval například se Stevenem Spielbergem na cyklu dokumentů Prolomené ticho:

"To bylo krásné. Spielberg mi dal všecko, oč jsem ho žádal. To bylo vzácné. Já jsem říkal, že nebudu dělat žádný komentář, jenom ti lidé mají právo mluvit. Nikdo jiný. Třeba dívka vypráví, jak je v pochodu smrti ve východním Německu. Je zima, má jenom pytel na sobě. A přežije ve farmě, která je bombardovaná kaťušemi z jedné strany a německými kanóny z druhé strany. Já jsem dostal válečné materiály, které byly přesně z těch bojů ve východním Německu. Ty byly surové!"

V r. 2007 získal Vojtěch Jasný Českého lva za umělecký přínos českému filmu. Letos ve Zlíně ale prozradil, že má další plány:

"Největší můj úkol je natočit v Terezíně velký námět, který jsem psal čtyři roky. Dostal jsem se ke krásným materiálům o berlínském odboji, který chci ukázat. Tam byli hrdinové, o tom nikdo neudělal film. Já jsem našel knihu, kterou jsem četl stokrát. Diář jedné mladé ženy, to je veliké dílo! A teď mám německého studenta a chci, aby to za pár let režíroval. Scénář s ním budu psát německy a uvidíme..."