Voláme Kuvajt
A máme tu naši rubriku Voláme Kuvajt. Jak už víte, její náplní jsou především vzkazy našim i slovenským chemikům, které jim posílají jejich blízcí z domova, ale také informace z Česka, které se jejich mise týkají.
Počet českých vojáků v oblasti Perského zálivu by se mohl zvýšit. Poslanecká sněmovna i Senát obdrželi žádost vlády o vyslání vojenské polní nemocnice do Iráku. Ministerstvo obrany uvažuje o tom, že nemocnice by se vydala na cestu 18. dubna. Komunisté, někteří lidovci a sociální demokraté chtějí čekat na vyjádření OSN. Obávají se totiž, že by ČR mohla být v Iráku vnímána jako součást válčících sil. ODS a unionisté vyslání nemocnice podporují i bez nového mandátu OSN. Kabinet chce do Perského zálivu poslat až 300 vojáků, kromě členů nemocnice také asi stovku vojáků z Prostějova, kteří se budou starat o jejich ochranu, a ženisty. Více už náměstek ministra obrany Jan Váňa.
"Sedmá polní nemocnice bude provádět humanitární operace, humanitární péči v místě nasazení ve prospěch civilního obyvatelstva a samozřejmě ve prospěch všech válčících stran."
Tolik v krátkosti k novinkám z Česka a teď jsou již na řadě vzkazy pro české chemiky, které na náš záznamník přicházejí od jejich blízkých, nebo lidí zcela neznámých. Pro Radka Sekaninu nám došly vzkazy dva. Ten první byl od maminky Jarmily.
"Ráďo, moc si cením tvých optimistických zpráv a dokonce i ten chlapec, který zahájil sérii pozdravů vysílaných Českou televizí tak skutečně působil, i když vím, že to tam v žádném případě nemáte jednoduché. Moc bych si přála a především vám všem, aby v tomto duchu skončila celá válka a všichni jste se v pořádku vrátili. Jsem také trochu klidnější, že na vaši osobní ochranu dorazili čeští rangers a moc bych si přála, aby vůbec nemuseli zasahovat. Jsem přesvědčená, že je to zásluha vašeho ministra, kterého si nesmírně vážím. Podle mě je to od revoluce nejlepší ministr, jakého jste kdy měli. Mám tě moc ráda, stále na tebe myslím, někdy z toho až blbnu a nemůžu se dočkat až tě uvidím. Máti."
Praporčíkovi Radkovi Sekaninovi přišel vzkaz i od jeho bratra - dvojčete Zdeňka.
"Chtěl bych ho tímto pozvat na svůj absolventský koncert. Jestli si to poslechne, předpokládám, že se do té doby nevrátí, i když se tady na něj všichni moc těšíme, tak ho zvu alespoň potom k Repovi na nějaké doufám, že plodné a záživné občerstvení až tam bude, respektive až bude tady v Čechách, tak si tam určitě zajdeme. Samozřejmě, že zdravím všechny a moc se na něj těším. Zdravím."
Na náš zaznamník přichází i přání od řady dalších lidí, kteří v Kuvajtu své blízké nemají, ale na naše vojáky myslí.
"Přeju vám hodně štěstí, abyste se z toho ve zdraví dostali. Myslíme na vás. Všechny naše vojáky moc pozdravuji a přeji jim, aby se ve zdraví vrátili ke svým rodinám a mámám. Držím palce. Matka dvou synů. Ahoj. Nazdar brácho, tady Míra. Chceme ti poslat s Ivetkou a s Luciáškem hodně pozdravů od nás hodně štěstí a zdraví a pokud možno klidu a písničku od Lucie. Měj se moc bezvadně a hlavně se nám vždycky ozvi. Čau."
Plní se nejen náš záznamník, ale každý den najdeme vzkazy i v naší elektronické poště.
Srdečný pozdrav našim vojákům a vojandám podílá Jarka Šebelová, která píše: Zdravím naše specialisty v vzdálených oblastech kolem Iráku. Držím vám všem palce, v pořádku se všichni vraťte, jsem na vás pyšná, že vás máme a že jste tak stateční. A na závěr posílá všem pozdrav a vitruální políbení.
I do dnešní rubriky jsme zařadili vzkazy pro chemiky, který nám pravidelně přicházejí ze Slovenska. Z bratislavského studia se ozývá Bernard Roštecký.
I keď Slovensko, Česká republika a vlastne celá Európa v týchto dňoch žijú predovšetkým počasím, vrátila sa k nám totiž drsná zima, neznamená to, že záujem o vás, našich chlapcov pod horúcim kuvajtským slnkom upadá. Ba naopak. Na chodbách našej pyramídy nás zastavujú kolegovia pýtajú sa ako sa vám darí. Nuž a nakoniec na naše záznamníky posielajú svoje odkazy a pozdravy vám do Kuvajtu ľudia z celého Slovenska. Túto možnosť využil aj práporčík Jaroslav Hrivnák zo Zvolena, veterán Púštnej búrky:
"Intenzívnejšie som začal prežívať spomienky na Kuvaj po získaní informácií vyslaním našej jednotky do Kuvajtu. Oveľa skúsenejší a múdrejší človek ako ja povedal, že lepšie je raz vidieť ako 100 krát počuť. Hlboké dojmy, ktoré na mne zanechal pobyt v Kuvajte znovu ožili a pripomenuli mi atmosféru z môjho pobytu v roku 1991. Vietor, piesok, horúčava, iná mentalita obyvateľstva, iné vierovyznanie, to sú všetko oblasti, ktoré na vlastnej koži spoznávajú príslušníci našej jednotky. Bol som veľmi hrdý na moje zaradenie a pyšný, že som mohol šíriť dobré meno krajiny, ktorá ma tam pred 12. rokmi vyslala. Napriek všetkým ťažkostiam ma to zocelilo ako človeka aj ako odborníka. Veľmi vám držím palce kolegovia a pripomínam, že najdôležitejšia cesta začína malým krôčikom. S pokorou sa skláňam pred vaším odhodlaním a prajem vám čo najmenej chemických poplachov a zásahov".
Emóciám sa vo svojom telefonáte neubránila pani Marianna Kimličková zo Zohora, vie totiž čo je to vojna a čo so sebou prináša:
"Im prajem veľa úspechov, aby sa nám vrátili zdraví a šťastní domov a pozdravujem hlavne otcov, synov a vnukov, aby sa šťastne navrátili do svojej domoviny, kde ich čakajú manželky, deti, matky a druhí príbuzní. Veľa im prajem šťastia, aby sa šťastne vrátili do našej krásnej Slovenskej republiky, do svojej rodnej vlasti".
Pani Kimličková si pri spomienke na vás v ďalekej krajine, automaticky oživila i udalosti spred 60 tych rokov. Jej priateľ podplukovník v zálohe Vendelín Mikuš bol totiž v tom čase v rovnakej situácii ako vy dnes. Ako vojak 1.československého armádneho zboru bojoval proti fašizmu na východnom fronte a poprosil odovzdať i svoje pozdravy:
"Prv to bolo horšie ako je to dnes. On mal ťažké podmienky aj v boji, bol aj zajatý v Rusku, oni mali ťažkú vojnu, teraz sa majú chlapci omnoho lepšie, ale musia to prekonať. Aj on to prekonal ťažko a často to spomína. Spomína Duklu ako to prežívali všetko a bol rád, že sa mohol vrátiť do svojej rodnej dedinky. Podplukovník Vendelín Mikuš všetkým vojakom praje, aby sa zdraví a šťastní vrátili domov a veľa úspechu im praje, aby bojovali šťastne, aby sa dobre vrátili."
A to je z Bratislavy na dnes všetko. Do počutia zajtra.
Od mikrofonu se s vámi loučí Zdeňka Kuchyňová. Ještě připomínám, že své vzkazy a pozdravy našim chemikům v Kuvajtu mohou jejich blízcí zanechat na pražském telefonním čísle 22155 2989 nebo posílat mailem na adresu [email protected]. A s rubrikou se setkáte i na naší internetové adrese www.radio.cz.
