Vyšly vzpomínky litevských vojáků, kteří se v r. 1968 podíleli na okupaci Československa

25. února si komunisté od r. 1948 připomínali jako Vítězství československého pracujícího lidu. Ve skutečnosti jde o výročí puče, kterým se totalitní režim v Československu dostal k moci na dlouhá čtyři desetiletí. Právě na konci února proto každoročně v Praze probíhá festival proti totalitě, zlu, násilí a pro paměť národa Mene Tekel. Na letošním ročníku byla mimo jiné představena unikátní kniha nazvaná Okupanti, táhněte domů. Obsahuje vzpomínky a výpovědi Litevců, kteří se v roce 1968 jako vojáci Sovětské armády proti své vůli podíleli na srpnové okupaci Československa. České vydání této knihy připravil litevský novinář Valentinas Mite, který pracuje už řadu let v Praze v Radiu Svobodná Evropa.

"Litva byla okupovaná Sovětským svazem, byla to část Sovětského svazu. A v r. 1968 Litevci, kteří všichni věděli, že jsme okupovaní, přišli jako okupanti do Československa. Okupovat národ, který chtěl svobodu. Hodně lidí vědělo, co dělají. Je to trošku tragédie i těch vojáků, protože sami okupovaní přišli okupovat jinou zemi."

Jak Litevci tu okupaci prožívali? A prožívají dodnes ve svých vzpomínkách?

"Někteří lidé vůbec nechtěli své vzpomínky psát a poskytovat. Říkali, že je to ostuda, ať děláme něco jiného. Nechtěli připomínat, že tu byli, a tak dále. A jiní lidé, jako Algis Mikša, který připravil tuto knihu v litevštině, a já s tím také souhlasím, proto jsem tu knihu dělal v češtině, chtěli jsme říct tou knihou - promiňte! Promiňte, že jsme tu byli. My jsme nechtěli, ale byli jsme tu."

Znáte alespoň počty Litevců, kteří se zúčastnili okupace Československa?

"To je těžké říct, protože všechny archivy jsou v Rusku. To je velmi těžké říct."

Jakou zkušenost si odtud Litevci odnesli?

"Můj kamarád, který sestavil tuto knihu, je už několik let předsedou spolku přátel Česka. Vydává za své peníze zpravodaje o historických vazbách Litvy a Česka. Co se například stalo s občany Československa, když do Litvy přišli Němci atd. Velmi zajímavé jsou vztahy litevských a českých jezuitů nebo vztahy Masaryka s Litvou. V Litvě se slavily narozeniny Masaryka. Ty vztahy byly před válkou, kdy Československo a Litva byly dva nezávislé státy, velmi dobré. A když skončil nacistický režim, Československo se stalo svobodnou zemí, my jsme ale byli jen část Sovětského svazu. Na nás se dívali jako na Sověty, my jsme jimi ale nebyli. A co dal Litvě rok 1968? V Litvě máme svého Palacha, který se stejně jako Palach upálil. Byl to /Romas/ Kalanta z Kaunasu. A to mělo velký vliv na disidentské hnutí v Litvě. Tou knihou jsem chtěl říct toto: nevím, kde začít znovu budovat naše vztahy, pokud ale tato kniha je v češtině, a jsou to první vzpomínky bývalých okupantů, tak by z toho mohlo něco být. Nejsme si příliš vzdálení, jsme z jednoho regionu, máme za sebou - my víc, vy méně - totalitu. Máme hodně společného, ale málo spolupracujeme navzájem."