Výstava přibližuje méně známé památky Velké Prahy

Česká metropole si letos připomíná devadesát let od vzniku tzv. Velké Prahy. V r. 1922 se k historickým částem Prahy, jako je například Staré a Nové Město pražské, Malá Strana a Hradčany, připojily desítky dalších částí.

Dříve samostatná města i venkovské obce se tak staly pražským předměstím a na volných plochách začaly vznikat celé nové městské čtvrti, kupříkladu Dejvice. Na urbanistickém rozvoji Prahy se ve 20. letech a 30. letech podíleli přední architekti. Rozšířením však získala Praha i mnoho památek, zámečků, usedlostí, kostelů a kaplí, které dříve byly za jejími hranicemi. A právě ty ukazuje výstava nazvaná Na prahu Velké Prahy, která byla toto úterý zahájena v gotických sklepeních Staroměstské radnice. Uspořádala ji tu společnost Foibos, která se věnuje architektonickému dědictví a vydává populární sérii publikací o slavných vilách a dalších stavbách po celé České republice. Autor výstavy Oldřich Janota ze společnosti Foibos vysvětlil, jak je vlastně celá výstava koncipována:

Oldřich Janota

"Je k 90. výročí vzniku Velké Prahy, protože v r. 1920 byl přijat zákon o vzniku Velké Prahy a 1. ledna 1922 se 38 obcí připojilo k historickým částem Prahy, které tvořily čtyři tradiční pražská města plus Vyšehrad. A tak vlastně začala vznikat podoba dnešního hlavního města Prahy. Tak to je náš záměr. Ale protože my se věnujeme architektuře, architektonickému dědictví a architektonickým hodnotám, tady zejména v edici Slavné stavby, tak jsme chtěli ukázat, že Praha nejsou jenom historické unikátní části, celá oblast památky UNESCO, ale že to jsou také ty usedlosti, kostelíky a další stavby, které do Velké Prahy přišly. Jsou to i velké stavby, jako je Trojský zámek. Nebyly to jenom drobné stavby, nebyly to jenom kapličky, boží muka, statky atd., ale i velké stavby. A samozřejmě chceme ukázat, jak integrálně vkročily do Velké Prahy a začaly budovat ucelené město. Mám na mysli například Podolskou vodárnu, ale třeba i podolský Plavecký stadion jako velmi zajímavou stavbu, vlastně jednu z mála, které vznikly v období téměř padesáti let. Takže my jsme chtěli ukázat, že architektonické bohatství není jenom v historické části, ale že to jsou všechny městské části, které se zachovaly. Že si jich máme vážit, že máme co obdivovat, proto je také tady prezentujeme. Chceme prostě ukázat, že toto je dnes Praha. Jde to až k současnosti, jsou tam i současné stavby, od DOXu až po stanici metra. Prostě ukázat, že Praha i dnes žije a že má možnost prezentovat i kvalitní architekturu. Je to celá šíře architektury a architektonického dědictví od 11. století až po současnost."

Vy jste teď zmínil několik současných staveb, například DOX. Které jsou ale ty nejstarší? Uveďte alespoň příklady.

"Třeba Břevnovský klášter nebo kostelík na Praze 9. Řada kostelů, zámků, Malešický atd. Hodně usedlostí, například Bukvojka. Ty nejstarší jsou předměstské budovy a stavby, které souvisely s Prahou, nicméně byly mimo oblast hlavního města."

V jakém stavu většina těchto staveb dnes je a kde jsou největší bolavá místa, největší nedostatky?

"Architektonické dědictví republiky je strašně rozsáhlé. Já se ani nedivím, že to jako stát nemůžeme zvládnout, protože to jsou stovky a tisíce zámečků a dalších památek. Musím ale říct, že Praha se dost vzorně a mnohé z nich stará, takže ta situace není špatná. I když pochopitelně spousta staveb je ohrožených a je otázka, jestli na ně seženeme prostředky. Na druhé straně by lidé neměli k devastaci, ke které dochází, ještě přispívat vandalstvím. Je ale třeba říct, že mnoho staveb se dnes rekonstruuje, renovuje. Hledá se cesta, jak využít i průmyslového dědictví, protože to byl taky velký problém. Spousta fabrik vlastně přestala plnit svou funkci, čili co teď s nimi dál? A ve světě je dost příkladů toho, že se využívají pro kulturní a další účely. Čili tady jsme ještě trošku pozadu, řekl bych."

Trmalova vila

Jsou tu i takové areály, jako například dělnická kolonie Buďánka. Myslíte, že se mají i takové areály zachraňovat?

"Já myslím, že by měly. Určitě by měly, protože to je taky Praha. To je to milieu. Vezměte si třeba Trmalovu vilu ve Strašnicích, kterou obhospodařujeme. Ve Strašnicích pražský puškař někdy v 15. nebo 16. století zkoušel pušky, to bylo zničené sídlo. Znovu se ale uvedlo do pořádku. Nedá se zachránit všechno, chce to ale, aby nějaké památníky zůstaly. Praha samozřejmě nebyla jenom velkoměstské prostředí, ale měla i své zemědělské zázemí. Vezměte si třeba jen to, že za Karla IV. bylo v Praze na dva tisíce vinic. Ty vinice souvisely taky se stavbami viničních domků. Pár se jich zachovalo, dokonce se staly útočištěm třeba před morovými epidemiemi. A to byla taky Praha, součást Prahy. Zůstalo tam mnoho parků atd. Chtěl bych říct, že architektura nejsou jenom budovy, to je i krajina, parky. Protože toto je země, kde většina prostředí je kulturní krajina ztvárněná člověkem, s určitým estetickým záměrem. Je to opravdu obrovské bohatství, Praha je v tomto směru perla a my jsme chtěli ukázat nejen tu známou, ale i tu méně známou část architektonického dědictví Prahy."

Jak se díváte na vleklé spory památkářů a různých stavebníků a developerů? Dlouho se třeba řešil problém dostavby Muzea Kampa Medy Mládkové, teď se hodně mluví o domě na Václavském náměstí, který má být stržen a na jeho místě postaven komplex nových budov. Dá se vůbec takový spor památkářů a nové architektury vyřešit?

"Řekněme si jednu věc, kterou si možná všichni neuvědomujeme. Památková péče v naší zemi má dlouhodobou tradici a myslím, že velmi dobrou tradici. Takže je dobře, že se památkáři snaží opravdu chránit ty hodnoty. Ne vždycky to jde. Tam samozřejmě vždycky musí vzniknout nějaký kompromis, To, co už je ale neopakovatelné, co prostě nemůžeme nahradit, to by se mělo zachovat a chránit. Protože to se už nikdy nemůže vrátit. A to je bohatství našich předků. To nejsou jenom slova. To jsou hodnoty, protože tu zemi budovali víc než tisíc let."

Výstava ve sklepeních Staroměstské radnice potrvá do 8. července.