Na pražské Staroměstské radnici jsou až do konce března k vidění historické fotografie Prahy od 20. let až do 60. let minulého století, jak ji vedle známých fotografů zachytily i fotoaparáty amatérů. Více o ní v rozhovoru pro Radio Praha řekl její autor, historik fotografie a kurátor mnoha fotografických výstav Pavel Scheufler:
Jaroslav Bruner-Dvořák: Štefánikův most z Letné, před 1928, Sbírka Scheufler
"Ta výstava se jmenuje Fotografování pražské architektury a týká se let 1922 až 1968. Za mezní data byla vzata velká administrativní opatření, zákon o vytvoření Velké Prahy a zákon o hlavním městě Praze. Proto je to vymezeno těmito daty, která vlastně nejsou žádnými mezníky v dějinách fotografie. Vnímavý návštěvník tam samozřejmě vidí ty proměny, vidí, co se stalo, co se dělo za tohoto velmi složitého období."
Pro ty, kteří výstavu neuvidí, jen uvedu, že na ní jsou jak romantické záběry starých pražských zákoutí, ale i sídliště ze 60. let. Právě na tom je možná nejvíc vidět, jak se Praha změnila. Podle jakého klíče jste vybírali autory výstavy? Jsou tam velmi známá jména i jména možná zcela neznámá.
Jan Lauschmann: Staroměstské náměstí, 1929, Sbírka Scheufler
"Šlo mi o to ukázat různé pohledy. Výstava je rozdělena na osm celků. Jsme tu svědky, jakým způsobem se vytvářela fotografická dokumentace, jakým způsobem se fotografové dívali na Prahu v uměleckých proměnách. Je tady kapitola pohlednice, je tu i kapitola 3D, protože stereofotografie také měla svou roli v této době. Jsou tam i snímky vyloženě amatérské, vzniklé ze záliby. Ta kvalita je jakoby různá, jde ale o různé pohledy na měnící se, kypící město. My tam samozřejmě vidíme i politické dějiny, i když jsou tam jenom ve třetím plánu. Vidíme tam obrovský stavební rozmach v meziválečné době. Vidíme tam Prahu v době okupace včetně jejích následků, vidíme určitou studenost a to, jak fotografové hledali své uplatnění v absurdní době 50. let. A pak tu každodennost, návrat k určitému civilismu v 60. letech. Autoři jsou skutečně různí. Je tam dokonce i Jan Saudek, kdy má na pozadí ženského aktu město. Jsou tam samozřejmě autoři, které všichni znají a kteří doplňují učebnice fotografie. Jsou tam ale i fotografové méně známí, to se týká těch amatérských autorů."
A která jména z těch známějších byste zmínil?
Jaroslav Bruner-Dvořák: Z dokumentace bankovního domu Petschek a spol. v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů), 1927, Sbírka Scheufler
"Určitě bychom měli zmínit Zdenko Feyfara, Ericha Einhorna, to jsou osobnosti, na které by se nemělo zapomínat. Z meziválečné doby Rössler, Lauschmann, lidé, kteří hráli zakladatelskou roli v moderní avantgardní fotografii. 20. léta jsou vlastně dobou určitých proměn, kdy ještě přetrvávaly ideje určitého sentimentu, ornamentálnosti a dekorativnosti, měkké kresby, a kdy přichází úsilí o tvrdou, nearanžovanou, až drsnou fotografii z doby hospodářské krize. Je v tom ostrost a jasnost fotografie 30. let."
Všimla jsem si tam i fotografií Sudkových nebo Chocholových...
"Samozřejmě. Tyto autory jsem vůbec nejmenoval. To jsou úplně klíčové osobnosti. Pro mne třeba jeden ze Sudkových snímků, které jsem dříve neznal, byl velkým překvapením. Jedná se o noční snímek Petrské věže. Pak jsou tam jeho panoramatické snímky z legendární knížky Praha panoramatická. Máme tam i panoramatickou fotografii Zdenko Feyfara. Z těch významných autorů jsem třeba nejmenoval Karla Plicku. Plicka má naprosto klíčovou roli na počátku okupace, kdy jeho kniha je opravdovou poctou Praze."
Které z fotografií jsou vám jako autorovi výstavy a znalci fotografie zvlášť blízké?
Neznámý autor: Na koupališti pod Barrandovem, kolem 1935, Sbírka Scheufler
"To je těžká otázka, protože já mám k některým snímkům i určité osobní vazby. Mohl bych jistě jmenoval Sudkovy snímky, třeba jeho fotografii konečné stanice tramvaje číslo 3 na Pankráci, protože jsem tam jako dítě jezdil a znám to tam dobře. Pak jsou tam fotografie mého dědečka, které zahrnují amatérské snímky. Velmi zajímavé jsou fotografie neznámých autorů, třeba snímek koupaliště pod Barrandovem, které je dnes úplně pryč."
Jak jste se právě k těmto neznámým fotografiím a autorům dostal?
"Dostal jsem se k tomu tak, že můj dědeček sbíral fotografie. Měl velkou sbírku a orientoval se i na pragensie, ač pocházel z Moravy. To je vlastně základ. A pak jsou tam samozřejmě snímky z různých institucí, kdy jsem se snažil tu mozaiku doplňovat."
Na výstavě možná překvapí nevelká série dá se říct privátních fotografií. Jsou to různé interiéry. Všimla jsem si, že je tam třeba bufet v Národní knihovně a podobně.
Prokop Paul: Sídliště Červený Vrch, asi 1963, Ateliér Paul
"To je velmi zajímavá kolekce. Důležitým autorem na výstavě je také Jaroslav Brunner - Dvořák. On hodně fotografoval také interiéry a pražské stavby. Dokumentoval rekonstrukci dnešní Národní knihovny, která probíhala na konci 20. let. Další etapy pak byly v letech 30. To je velmi zajímavá kolekce. Pak jsou tam jeho snímky Straubovy vily. To byla jedna z nádherných vil na Praze 6, o které se dnes už příliš mnoho neví. Dokumentoval také interiéry pro Petschka, ty také na výstavě vidíme. Vnímáme tam nejen samotný dokument, ale i jistý vyprávěcí charakter, protože on fotografoval, jako by přitom lidé pracovali a fotograf tam byl jenom nenápadně přítomen. To je vlastně další rovina fotografické dokuemtnace."
Je dnešní Praha fotogenická?
"Určitě je, i když doba se změnila. Změnili se fotografové, změnil se způsob záznamu. I když já vždycky říkám, že záznam na film i záznam na křemíkový čip jsou v podstatě stejné. Jde ale o to, že dnes fotografuje prakticky každý a technická kvalita snímků velmi pokulhává. A pak se honí v různých grafických programech. Vnáší se do toho pomocí grafických programů ta nálada, atmosféra, to umění. Praha je samozřejmě fotogenická, protože je to nádherné, krásné a úžasné město."
Toto je vlastně druhý díl třídílného cyklu výstav. Jak bude vypadat závěrečný díl?
Miroslav Hák: Okraj Prahy, 1947, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
"Já doufám, že i závěrečný díl se uskuteční. Bude vycházet z r. 1969 a chtěl bych, aby končil v současnosti, aby tam byla i digitální fotografie se všemi jejími klady i zápory. Určitě bych chtěl, aby tam byli i amatérští fotografové, bez toho to není možné. To je vlastně fotografie pro upomínku. Tak fotografie vznikala jako pocitový záznam a dnes to obrovskou cenu."
Byla k této výstavě vydána nějaká kniha nebo katalog, který si může návštěvník odnést?
"Bohužel nikoliv. Já bych rád, ale uvažuji o tom, že bych udělal elektronický katalog, který by byl na mých webových stránkách. Při příležitosti výstavy byl ale v limitované edici vydán kalendář."
