Vzpomínka k výročí konce 2.sv. války

Na začátku května 1945 tedy přesně před padesáti sedmi lety skončila 2. světová válka. Je 8. května. Německo kapitulovalo. Poslední boje na území Československa se vedou u Zbraslavi, západně od Prahy se německými jednotkami SS, které nechtějí přijmout kapitulaci. Bojují téměř do posledního muže. Poslední boje na území Československa se stále vedou i na Moravě a v Karpatech na Slovensku.

Na pomoc Československu přichází vojáci americké armády od západu a vstupují do Plzně. Z politických důvodů nepostupují na Prahu. Hlavní město Československa má podle politické dohody vítězných velmocí osvobodit Rudá armáda. A tak se stává až začátek května výročím konce 2. světové války.

Tank Rudé armády v Praze
Během následujících květnových dní roku 1945 se domů vrací českoslovenští veteráni, kteří těsně před válkou nebo během války utekli za hranice, aby se mohli aktivně účastnit bojů proti Němcům v zahraničních armádách. Ti, kteří přežili, mají o čem vyprávět.

"Jmenuji se Vasil Kalinič. Narodil jsem se 1924 v okrese Chust. Vstoupil jsem dobrovolně do armády gen. Svobody a byl jsem odvelen na frontu. Poprvé jsem byl lehce raněn do prsou u Liptovského sv. Mikuláše. Zanedlouho jsem se vrátil zpátky na frontu."

Dnes kapitán, za války svobodník Vasil Kalinič prožil své dětství na podkarpatské Rusi. Jako československý vlastenec se přidal k zahraniční armádě generála Ludvíka Svobody operující v karpatsko-dukelském průsmyku. Po druhé byl Vasil Kalinič vážně raněn 5. května 1945 u Vsetína na břehu řeky Bečvy.

"Dostávali jsme noviny Za svobodné Československo, kde jsme se dozvěděli, že Američanům 4.5.1945 kapitulovali Němci. U nás na východní frontě se však stále bojovalo. Němci se snažili přes nás dostat na Západ. Tomu jsme chtěli zabránit, ale nepovedlo se. Postříleli nám celou naší četu a já jsem zůstal sám se svým velitelem kpt. Černým. Byl jsem postřelen a zachránil jsem se skokem do řeky Bečvy. Z té mě vytáhli kamarádi. Abych nevykrvácel, přivázali mi nohu ke krku. Odvezli mě do Vsetína, kde mě ruský major operoval."

Takovéto vzpomínky veteránů jsou nejen svědectvím o hrůzách 2. světové války, ale jsou i důležitým historickým pramenem. Jakou roli v mezinárodním kontextu sehrály československé jednotky v období 2. sv. války? Historik Vít Makarius se domnívá, že československá zahraniční armáda měla především politický význam.

"Čs. legie jak na východě, tak na západě znamenaly poměrně masivní vojenskou sílu. Přesto to v kontextu se světovým a Evropským rozložení bojišť nebyly rozhodující vojenskou silou. Proto znovu opakuji, význam měli tyto jednotky především politický. Byly hlavním trumfem v diplomatických vyjednávání naší exilové vlády v Londýně v čele s E. Benešem."

Navzdory tomu, patří československým veteránům mnohá domácí a mezinárodní uznání. Nejslavnější příběhy se vypráví o československých letcích, kteří se velmi úspěšně účastnili bitvy o Anglii.

"Letců byl zjevný nedostatek. Čs. Letci a další posádka letounů disponovali nejen na vysoké úrovni ve výcviku a samozřejmě odvahou, byli nejen symbolickým, ale i výrazně kvalitním vojenským přínosem v bitvě o Anglii."

Po válce vojáky ze západní fronty potkal krutý osud. Během padesátých let v Československu byli tito vojáci komunistickým režimem vězněni převážně za údajnou špionáž. Mnozí z nich během mučení v kriminálech zemřeli.

Jednou ze současných otázek, kterou se historikové zabývají, je: Jaké důvody vedly mladou generaci během 2. Sv. války k útěku do zahraničních bojových jednotek. Opět historik Vít Makárius.

"Podíváme-li se na ty složky společnosti, které se do boje proti okupantům postavily v první řadě, tedy především lidé z brané složky a jiné státní složky, tak je zcela zřejmé, že ta atmosféra, která mezi těmito lidmi panovala byla zcela odlišná než dnes. Tito lidé, kteří vybudovali svojí kariéru ve službách první republiky chápali tento boj jako svojí obrovskou životní šanci. To byl jeden z důvodů, proč se postavili za znovuobnovení této republiky."

Zdá se být až neuvěřitelné, kde všude do bojů zasáhli českoslovenští vojáci během 2. světové války. V Polsku, ve Francii, v Anglii, v Severní Africe, na Blízkém Východě a mohli bychom pokračovat dál. Jejich osudy se dnes stávají předlohami slavných filmů a knížek. Dnešní státní svátek 8. května, kterým si připomínáme konec 2. světové války, se musí stát vzpomínkou na veterány, kteří, ač nemuseli, se postavili se zbraní v ruce nacistické zvůli.