Vzpomínka na transporty Židů do terezínského ghetta

Právě před šedesáti lety začala pro české Židy jedna z nejstrašnějších kapitol jejich historie, byly zahájeny první transporty židovského obyvatelstva do terezínského ghetta. Toto výročí si připomeneme s Jaromírem Markem.

Terezín

Vytvoření terezínského ghetta bylo součástí tzv. "konečného řešení židovské otázky", které vycházelo z nacistických plánů na nové uspořádání Evropy. První transport dorazil do Terezína koncem listopadu roku 1941. V krátké době byla z města vystěhována většina původních obyvatel a z celého Terezína se stal jeden velký koncentrační tábor. Místa bylo málo a lidí mnoho a tak museli bydlet i na půdách a ve sklepech. Jedním z mnoha, kteří prošli terezínským ghetem je také, dnes šestašedesátiletý, Josef Fišer.

"Do transportu jsme byli povoláni 6. dubna 1942. Mému bratrovi a mně bylo tehdy přesně šest roků. Byli jsme ubytováni na půdě, kde jsme neměli nejzákladnější životní podmínky. Dokud jsme byli s rodiči, tak to ještě šlo. Když jsme ale byli deportováni dál na východ do Osvětimi, tam už jsme byli sami bez rodičů."

Funkce Terezína byla jednoznačná, zlikvidovat co nejvíc lidí. Více ředitel terezínského památníku Jan Munk:

Transport do Terezína

"V tom prvním období měl Terezín jednoznačně decimační funkci, šlo o to soustředit všechny Židy zde a co nejvíc jich zde zlikvidovat. Ty, co se nepodařilo zlikvidovat tady, ty poslali v rámci "konečného řešení židovské otázky" dál na "Východ", kde se Židé vraždili."

Tento hrůzný plán se nacistům dařilo plnit. Celkem prošlo terezínským ghettem 160 000 lidí, 36 000 jich zahynulo přímo zde, další ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Z Terezína na "Východ" bylo vypraveno celkem 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob. Z nich se dočkalo osvobození jen 3 800. Vězením Malé pevnosti, která byla součástí ghetta, prošlo dalších 90 000 lidí prakticky z celé Evropy, dvě třetiny z nich tady zahynuly.

Jaké to je vrátit se po více než půl století do míst, ve kterých prožil část svého dětství? To je otázka pro bývalého terezínského vězně Josefa Fišera.

Terezín

"Oživují se vzpomínky na dobu, kterou jsem zde prožil. Vzpomínám na rodiče, kteří zahynuli. Otec v Německu a matka se sestrou v Osvětimi. My jsme s bratrem přežili jen proto, že jsme byli jako dvojčata vybráni dr. Mengelem k jeho pseudolékařským pokusům. Na těch třídících rampách nás rozdělovali, určovali kdo přežija a kdo ne. Nás si Mengele vybral, protože jsme byli dvojčata."

Většina terezínských dětí však takovéto "štěstí" neměla. Z více než sedmi a půl tisíc nejmenších vězňů deportovaných do koncentračních táborů se osvobození dožilo jen 142.

Další funkcí, kterou terezínské ghetto plnilo, byla funkce propagandistická. Nacisté chtěli ukázat, že v Terezíně se vede zcela normální život, možná lepší než ve zbytku válčící Evropy a podařilo se jim oklamat i delegaci Mezinárodního červeného kříže.

"Terezín sloužil k oklamání světové veřejnosti a zakrývání nacistických zločinů," uvedl při otevření nové části terezínského památníku ministr kultury Pavel Dostál. Dodal, že hromadné vraždy a genocidu se nacisté pokoušeli schovat pod slova jako konečné řešení židovské otázky.

Podle ředitele terezínského památníku Jana Munka je Terezín trvalým varováním před některými negativními lidskými rysy.

"Přesvědčení, že to, v co já věřím, je objektivní pravda. Že já mám díky tomu právo udělat s lidmi cokoliv, abych jim vnutil tu svoji pravdu. Je to skoro svaté přesvědčení o pravdě, která je nadřazena všemu ostatnímu a která ospravedlňuje udělat cokoli. Vždyť Němci, když posílali lidi do plynových komor, brali to jako svaté poslání, byli přesvědčeni o tom, že dělají něco, k čemu je povolal národ. Nepřipouštěli si, že jsou vrazi a zločinci, ale věřili, že dělají svatou věc."

Hned po válce se z Terezína stalo muzeum a zdejší památník a koncentrační tábor v Malé terezínské pevnosti navštíví ročně na 300 tisíc lidí, především ze zahraničí. Terezínský památník tak patří mezi pět nejnavštěvovanějších muzeí v celé České republice.