Yvetta Hlaváčová světovou rekordmankou na kanálu La Manche

Yvetta Hlaváčová

V italské Neapoli o víkendu vyvrcholilo MS dálkových plavců, kde bylo nejvýraznějším úspěchem české výpravy 5.místo Jany Pechanové v závodě na 5 km. Nesrovnatelně větší výsledkovou bombou však byl světový rekord Yvetty Hlaváčové při přeplavbě kanálu La Manche. Přestože to je záležitost přesně měsíc stará, v konkurenci MS vodních slalomářů a ME atletů poněkud mediálně zanikla a tak nebude na škodu si jí spolu s hlavní aktérkou nyní připomenout.

Yvetta Hlaváčová 5. srpna v kanálu La Manche po uplavání pěti kilometrů,  foto: ČTK
Zhruba 40 km dlouhou plavbu mezi britským a francouzským pobřežím zvládla Yvetta Hlaváčová za 7 hod 25 min a 15 sec. Světovým rekordem si splnila svůj životní sen.

"Maximální spokojenost. Podařilo se mi to, o co jsem celý život usilovala a na co jsem čekala. To už mi nikdo nevezme a já jsem za to hrozně vděčná. Už jsem přestávala věřit, že je něco takového možné a to mi vlilo novou krev do žil. Teď už bude mé myšlení i realizace o něčem úplně jiném, bude to vše jen pro radost, protože životní cíl jsem si splnila.

O hladkém průběhu si mohla jednatřicetiletá rodačka z Blanska nechat jenom zdát. Bolest byla její průvodkyní téměř po celou dobu plavby.

"Nejhorší byly žaludeční problémy, které přetrvávaly celých 11 hodin. S tím se hrozně špatně bojuje, nepomáhá vůle, sebezapření. Hledala jsem různé berličky, jako např. co to je, když lidé umírají na rakovinu, trpí měsíce a já nejsem schopná to vydržet pár hodin, ale prostě to nešlo."

Hlaváčová vylepšila svůj loňský čas o téměř hodinu a půl a to přesto, že tentokrát se rozhodla plavat obousměrně. Příčiny tak obrovského zlepšení hledá ve volbě špičkového lodivoda a také fantastické formě.

"Loni jsem se sice cítila skvěle, ale od začátku jsem vnímala, že jedu proti proudu a vlny mě vrací. Letos šly vlny se mnou a navíc jsem měla takovou formu, že jsem úplně letěla. Žádná krize, kromě té žaludeční - prostě den D."

Bezprostředně po dosažení francouzského pobřeží se tedy vydala na cestu zpět. Myšlenku, že by jí na ní popoháněla i euforie z čerstvě zaplaveného světového rekordu absolutně odmítá.

"Zajímavé je, že jsem žádnou euforii neměla. Žádné emoce, dostala jsem se na francouzský břeh a bylo mi tak zle, že jsem si to absolutně neužila. To je paradox, celý život na něco čekáte a když to přijde... O tom to dálkové plavání je - je tak vyčerpávající, že v daný moment je vám tak zle, že euforie nula."

Žaludeční problémy navíc neustávaly, naopak začaly ještě sílit. Hlaváčová tak začala propadat beznaději i obavám, i když si z taktických důvodů nechtěla strach z možných následných zdravotních komplikací vůbec připouštět.

"Moc jsem si to nepřipouštěla, protože takové uvažování vám v danou chvíli moc nepomůže, ale vždycky tam taková myšlenka vklouzla a já jsem poprvé v životě zažila strach. Nikdy jsem se o sebe nebála, ale ten den mi moře přišlo takové zvláštní, jiné a tím, že je člověk oslabený, tak všechno vnímá jinak. Získala jsem vůči moři hrozný respekt."

Zhruba 11 km před cílem svůj boj vzdala. Bezprostředně poté, co se dostala na loď, neměla na zklamání z nedokončeného obousměrného pokusu ani na radost z překonání světového rekordu vůbec prostor.

Nejprve jsem vlezla do vany a poté si lehla s kyblíkem do postele a zvracela a zvracela. Čekala jsem až to ustoupí, ale nemělo to konce."

Také vás napadlo, na co plavkyně při dlouhých hodinách strávených ve vodě vlastně myslí?

"Myslím na přežití, opravdu to o ničem jiném není. Čím déle se vám podaří nemyslet na nic, tak tím větší výhra je to pro vás."

Svým světovým rekordem přepsala Yvetta Hlaváčová dokonce i český mužský rekord. Jejímu času odolalo v historických tabulkách jen málo plavců absolutní světové extratřídy. Ona sama však tento souboj pohlaví na dálku nijak zvlášť neprožívá a tak nastalou situaci ani nijak neanalyzuje.

"Nemám pro to vysvětlení. Možná více chci, dokážu více trpět než muži - těžko říct. Neřeším to, dělám to pro sebe, protože mě to baví a jestli to stačí na muže, tak to je fajn, ale samozřejmě hlavní cíl to není. Jestli chci být nejlepší na světě, tak to znamená porazit víceméně i všechny muže. V tuto chvíli, jestli se nepletu, byli na La Manchi jen tři muži rychlejší než já. Prostě o tom to je.

Přestože nejprve nechtěla o možném návratu na La Manche vůbec slyšet, nyní už zvažuje nejvhodnější termín pro další pokus o překonání světového rekordu oběma směry.

Autor: Jan Hloch
klíčové slovo:
spustit audio