Z krajanského tisku

„Dnes se o samizdatu často mluví jako o něčem, co vzniklo teprve za normalizace a oč se zasloužili především bývalí členové kulturní nomenklatury, kteří se po Pražském jaru a sovětské okupaci rozešli s režimem. Skutečnost je jiná,“ říká v rozhovoru pro Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku básník a překladatel Jan Vladislav.

Samizdat – podobně jako jisté koncerty, ateliérové výstavy, bytová divadla a podobně – byl součástí duchovní rezistence, která se spontánně rodila a postupně sílila už od roku 1948 jako odpověď na duchovní represi doby, připomíná literát, podle něhož o tom přece svědčí už i některé procesy padesátých let. Almanachy, sborníky a opisy knih tehdy z bezpečnostních důvodů vznikaly třeba jen v jediném exempláři, který koloval v omezeném kruhu zasvěcených přátel, ale to byl začátek.

Po prověrkách a čistkách počátkem normalizace se situace podstatně změnila, říká dále v rozhovoru Jan Vladislav. Počet autorů, kteří přišli o možnost oficiálně publikovat, se výrazně rozrostl a publikační zákaz, která je postihl, vedl u mnohých k tomu, že se začali zbavovat ohledů na cenzuru a nakonec i obav z případného postihu, pokud se odhodlali dát svou necenzurovanou knihu do oběhu. V jistém smyslu to podle Vladislava byla i jakási pojistka proti případné konfiskaci originálu a jeho zkáze v labyrintu policejních archivů. Rukopis, který koloval v desítkách kopií, se už definitivně zničit nedal.

---

Hurá do Kanady aneb Jak dlouho ještě bez víz? Tak nadepsal článek na své titulní straně Nový domov. Připomíná, že loňské rozhodnutí umožnit Čechům cestovat do Kanady bez víz bylo podmíněno tím, aby počet českých žadatelů o azyl nepřekročil hranici dvou procent ze všech žádostí o azyl. Těch zde bývá ročně 15-20 tisíc, čeští občané tedy mohou podat nanejvýš 400 žádostí, aniž by ohrozili bezvízový styk. První romští žadatelé o azyl přiletěli z Prahy do Toronta již několik hodin po uvolnění vízového režimu, zjistil přitom Nový domov. Podle něj však bude zajímavé sledovat, jak se počet žádostí českých občanů o azyl v Kanadě bude vyvíjet nyní, když dochází k zastavení přímých letů ČSA mezi Prahou a Torontem i Montrealem.

---

Knih je dost, ale čtenářů málo, píše týdeník chorvatských Čechů Jednota v článku o Ústřední knihovně pro českou menšinu, která se po sedmnácti letech působení v Bjelovaru přestěhovala do Daruvaru. V roce 1990 měla sto knih, které dostala darem z Národní knihovny v Praze a od českého ministerstva kultury, dnes její fond čítá čtyři tisíce svazků. Z nich ale jen polovina se nachází přímo v novém sídle ústřední knihovny. Asi třetina je v daruvarské knihovně Franty Buriana, zbytek mezi dalšími příslušníky české menšiny po celém Chorvatsku. Ústřední knihovna se může pochlubit také bohatým audio/video-fondem, knihovnice Fanynka Stehnová je však nespokojená s tím, že uživatelé dávají přednost novým médiím před psaným slovem. Podle ní to vede k rychlejší asimilaci menšiny. Už teď chorvatští Češi mluví poněkud archaicky, tvrdí knihovnice a dodává, že pouhé sledování filmů na zpomalení asimilace nestačí. Zároveň však přiznává, že digitálním médiím se dnešní knihovna nemůže vyhnout.

---

Major Zeman

„Jaké by bylo překvapení celosvětové veřejnosti, kdyby izraelská veřejnoprávní televize vydala na DVD v předvánočním čase – respektive v čase před Chanukou – prý napínavý a kultovní seriál popisující práci Gestapa a SS. Zároveň by takový seriál neopomenul náročnou službu strážných u ostnatého drátu v Osvětimi.“ Takto hořce glosuje Miroslav Václavek ve Zpravodaji Čechů a Slováků ve Švýcarsku vydávání seriálu Třicet případů majora Zemana na video-discích v České republice. „Kupujte tento seriál a darujte jej těm, kteří byli komunistickým režimem zavřeni do koncentráků! Těm, kdož museli na otrockých nucených pracích dolovat uran,“ vyzývá ironicky autor a uzavírá slovy: „Nepokažte si reputaci pitomců Evropy a kupujte a sledujte. Taková věc není nikde jinde na světě totiž k vidění.“

---

Týdeník Jednota informuje, že kontaktů s českou menšinou v Chorvatsku se nově ujal druhý tajemník velvyslanectví v Záhřebu Petr Štěpánek. Představitelé Svazu Čechů na setkání s ním zdůraznili požadavek, aby Česká republika nadále podporovala jejich činnost, umožnila jim studium na českých vysokých školách a na učitelských seminářích v Česku. „Do této akce je zapojeno chorvatské ministerstvo školství, zatím však schází rovnocenný partner z české strany,“ píše týdeník.

---