Z krajanského tisku

0:00
/
0:00

Zamyšlení o touze být viditelný přináší na své titulní straně Nový domov. Československá komunita v Kanadě byla, zvláště během druhé světové války, úspěšná, konstatuje ve svém článku Josef Čermák a pokračuje: Podobně je tomu i v dnešní generaci.

Zajděte si třeba do Vancouveru a najdete hluboké stopy bratrů Koernerových a z novějších třeba Josefa Skály; v Torontu dobře znají jména Tomáš Baťa, Josef Škvorecký, Zdena Salivarová-Škvorecká, Anna a Otakar Širekovi, Vladimír Kavan, Oskar Morawetz, Antonín Kubálek...; v Montrealu Karel Velan, v Halifaxu George Brandys. Autor po tomto výčtu dodává, že i nejmladší generace chce zvonit na zvonici světa - nebo alespoň Kanady - nebo alespoň Toronta, třeba i výstavou fotografií Václava Havla nebo uvedením anglického překladu jeho knihy Stručně prosím na Torontské univerzitě. Nebo také gala plesem připravovaným na příští rok.

"Je v roce 2008 vlastně vůbec co slavit," ptá se však Nový domov. "Porážku Pražanů Windischgrätzem a následné stanné právo v roce 1848? Rudo-černý únor 1948? Smrt pražského jara pod pásy ´bratrských´ tanků v roce 1968? Ještě že máme alespoň ten 28. říjen 1918, od nějž příští rok uplyne devadesát let."

Na jiném místě pak čtrnáctidenník přináší zprávu, že torontský lékař-alergolog Miloš Krajný, kterého zdejší krajané nejlépe znají jako člena Mozartovy společnosti a organizátora mnoha významných hudebních produkcí, se stal doživotním členem Lékařské asociace Ontaria. Tento titul je chápán jako ocenění výjimečného přínosu pro asociaci, ale také pro lékařskou profesi a vědu a pro obecné blaho Ontaria, uvádí zpráva.

Lidice
Vídeňské svobodné listy svou první stránku věnují, jak stojí v titulku jednoho z článků, "Zmrtvýchvstání Památníku Lidice". Připomínají osud Lidic, od jejichž vyhlazení v červnu uplyne 65 let, a popisují svým čtenářům videoprojekci, doplňující to málo dochovaných předmětů z obce, vyvražděné nacisty po atentátu na Reinharda Heydricha. "Lidičtí muži šli volně, zpříma a statečně. Nedošlo k žádným slabošským scénám," citují noviny z pozdější výpovědi tehdy přítomného šéfa kladenského gestapa Haralda Wiesmanna. A význam připomínání této tragedie podtrhují výrokem ředitele Památníku Lidice Milouše Červencla: "Nikdo si neumí představit, co prožívali obyvatelé Lidic těsně před smrtí. Věděli, co je čeká. Bylo to obrovské hrdinství. Jejich chování je vedle zahraničního odboje pýchou národa a nesmí se na ně zapomenout."

Jednota, která v jednom ze svých předešlých čísel informovala o odhalení pamětní desky Karlu Baxovi v Opatiji, se vrací k této nevšední osobnosti. První předseda československého ústavního soudu a také první primátor Prahy vzbudil kdysi pozornost už jako mladý advokát, který vystupoval v procesu proti jedné židovské sektě v Praze, dopustivší se vraždy. Když ale přišel v roce 1933 v Německu k moci Hitler, chtěl využít dokumentaci z tohoto procesu pro své antisemitské cíle. Baxa ale odmítl nacistům cokoli vydat. Na druhou stranu jeho profil doplňuje to, že v knize Červená ruka vyjádřil svůj nesouhlas se sovětským komunismem, připomíná Jednota.

Nejmladší český krajanský spolek v Argentině je v Obera, dočteme se v Českých listech. Argentinská provincie Misiones je charakteristická svou partikularistou, ve městě Obera je více než osmdesát procent obyvatel evropského původu. A právě zde v roce 2001 založila Český spolek v Misiones-Argentině paní Sylva Berková se svou rodinou, uvádí internetový časopis.

V Obera se každoročně pořádá slavnostní průvod "Fiesta Nacional de Inmigrantes", ve kterém pochodují členové všech spolků v krojích a jejich cesta končí ve spolkových domech v Parku národů. V prvním roce založení Českého spolku byla však v průvodu jen Sylva Berková se svým šestiletým vnukem. Po ukončení průvodu se k nim přihlásilo dalších 6 Čechů a v následujícím roce jich pochodovalo už 14. Dnes má Český spolek v Misiones-Argentině 130 členů, konstatují České listy.

Češi se ale zúčastňovali jen zahajovacího průvodu a poté se rozcházeli, nemaje krajanský dům. Sylva Berková s rodinou však začala hledat krajany po celé provincii a přesvědčovat je. Po pěti letech úsilí se tak podařilo postavit malý domek - napůl zděný a napůl dřevěný - kde po průvodu byly prodávány bramboráčky, párky, makové a tvarohové koláče či medovina. I to je však již minulost, letos v dubnu byl - i díky peněžitému daru české vlády - slavnostně otevřen nový Český dům v Obera.

Bohumil Laušman, foto: ČTK
"V sobotu 12. května večer přišla smutná zpráva, že nás navždy opustil známý montrealský exulant, arch. Milan B. Havlín, jeden z posledních žijících politických vězňů z doby po komunistickém puči, který byl komunisty původně odsouzen k trestu smrti," informuje Nový domov. Připomíná, že Havlínovi nedávno vyšla v ČR knížka Cesty do exilu, které předcházela publikace Vlečen na šibenici, vydaná v exilu ještě za hlubokého komunismu pod pseudonymem Petr Roman, za níž získal literární cenu. A ještě před pár týdny stačil Milan Havlín vydat svou poslední knížku Naděje i pro ty, kteří už propadli beznaději. Zatímco v knihy předešlé byly kronikou jeho těžkého života, tato pojednává o montrealském léčiteli Antonínu Poncíkovi. Jejího anglického vydaní se bohužel již nedočkal, připomíná čtrnáctidenník.

V Novém domově nelze opomenout ani informaci, že u příležitosti návštěvy delegace zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se v sídle generálního konzulátu v Torontu uskuteční setkání s krajany, a to ve čtvrtek 31. května.


Autor: Peter Gabaľ
klíčové slovo:
spustit audio