Z krajanského tisku
Rozhovor s místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky Jiřím Liškou přináší Nový domov. Na otázku, v čem vidí poslání české imigrace ve vztahu k Česku, politik odpovídá, že hlavní, co může dělat a dělá česká imigrace pro svoji rodnou vlast, je dále šířit její dobré jméno.
Případná povolební koalice zahrnující komunisty by podle Lišky poznamenala oficiální vztah České republiky k emigraci - například v tom, že by si taková koalice zřejmě nepřála například zavedení korespondenční volby ani snadné získávání českého občanství krajany.
O emigrantské češtině uvažuje Luděk Frýbort v Novém Polygonu. Mateřskou řeč podle něj nelze zapomenout, i kdyby se o to někdo snažil. „Jiná věc je, že si každý z nás odnesl do exilu češtinu, jaká byla v používání, když si balil svůj uprchlický raneček,“ poznamenává autor a vzpomíná, jak měl při první návštěvě po listopadovém přelomu vysvětlovat bývalým kolegům, čím se to vlastně v Německu živí, když jej osud uvrhl do oboru, o němž nemíval zdání, či snad v době jeho odchodu ani neexistoval. A i když si pro opis svého povolání postupně našel vhodnou českou terminologii, německá je mu pořád ještě bližší.
Bulletin Československého ústavu zahraničního ve své rubrice věnované českým a československým památníkům ve světě připomíná, že na památku obětem lidické tragédie pojmenovali v červnu 1943 obyvatelé peruánského městečka Callao hlavní náměstí své obce na Lidické náměstí a v jeho středu umístili vysoký obelisk. Zasloužil se o to tamní Československý krajanský kroužek, píše bulletin a dodává, že když musel být obelisk v roce 1970 odstraněn, rozhodli se čeští krajané na jiném místě náměstí postavit nový památník. Jeho slavností odhalení se konalo 10. června 1972.
První skupinu podle autorky tvoří usedlíci ještě od dob války nebo z velké vlny uprchlíků roku 1968, mají britské pasy, často britská jména a jejich děti většinou nemluví česky. Druhou, podle Spender Koubkové už dominantní skupinou, jsou příchozí z doby po vstupu České republiky do Evropské unie. Jejich cílem je výdělek a zkušenost, většinou vykonávají nekvalifikované práce a jejich platy jim připadají vysoké jen díky kurzu libry. Málo z nich zůstává natrvalo. Za třetí skupinu pak autorka označuje tu, do níž sama patří, kteří přišli na přání zaměstnavatele nebo jen zkusit štěstí ještě před vstupem do unie a které zde drží více než jen práce a plat. Jsou zde většinou již dostatečně dlouho, aby mohli být v Británii naturalizováni, přesto si ponechávají české pasy. Ale jenom málo z nich se vrací do České republiky, přestože tuto možnost zpravidla nevylučují.
Fascinující příběh Oli Andělové z Nákla na Hané podle jejího vyprávění a podle knížky 'Kam až došlo děvče z Hané' zpracovala pro Nový Polygon Marcela Čechová. Na několika stránkách čtenář proputuje přes Prahu a Paříž do severní Afriky, poté do Libanonu, opět Súdánu, Egypta, Anglie, Iráku, Kypru a Austrálie. A to až na výjimky za více než dramatických okolností...
Český dialog stručně, takřka jen ve formě pohlednic, zmiňuje dvě jarní krajanská setkání. První je z texaského univerzitního města Collige Station, kde se začátkem června konala konference Společnosti pro vědy a umění na téma příspěvek Čechů a Slováků Americe. Druhý pozdrav je ze setkání českých a slovenských krajanů ve švédském Kyrkekvarn-Sörgården, které před koncem května zorganizoval Svaz českých a slovenských spolků ve Švédsku.
Že Kanadské listy po 42 letech ukončily svou existenci, o tom jsme vás na krajanském webu krajane.net informovali již začátkem roku. Český dialog k tomu ve svém nejnovějším vydání přináší i krátký profil zakladatele a vydavatele Kanadských listů Mirko Janečka a informují o jeho dalších plánech - přesunout se do staré vlasti a vydat paměti a sborníky o vojácích, letcích a parašutistech, jejichž památce zasvětil kus svého života.
