Z krajanského tisku

Foto: www.unicef.cz
0:00
/
0:00

Češi v New Yorku šijí panenky pro UNICEF, informují Americké listy. Za panenky hodlají získat prostředky na očkování dětí v chudých zemích.

Foto: www.unicef.cz
Organizátoři z České národní budovy chtějí s pomocí svých přátel a partnerů vytvořit kolekci panenek pro Český výboru Dětského fondu OSN, známého pod anglickou zkratkou UNICEF. Projekt, jak píší Americké listy, je znám v řadě zemí Evropy, ale do Spojených států, kde sídlí ústředí fondu, zatím nepronikl. "Česká národní budova v New Yorku se tak stane jediným místem ve Spojených státech, kde bude možné zatím panenky zakoupit," cituje čtrnáctidenník ředitelku budovy Gitu Fuchsovou. K šicímu stroji, jak dále uvádí článek, usedli i český velvyslanec při OSN Martin Palouš, předseda krajanského spolku BBLA Joseph Balaz či český katolický farář Antonín Kocurek.


Helena Klein-Watrycz
Předsedkyni Akademického spolku Helenu Klein-Watrycz v obsáhlém rozhovoru představuje kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku Klub. Rodačka z Brna, která je dnes profesorkou a učitelkou české školy Komenský, hovoří o snaze více oživit činnost jednoho z historicky nejstarších spolků české menšiny, jehož předsedou kdysi býval i pozdější prezident T. G. Masaryk. Cestou, jak toho dosáhnout, je na jednu stranu nadále zvát kvalitní přednášející, ale nezapomínat i na tzv. lehčí programy, které přitáhnou nejen akademiky.

Zajímavý postřeh přináší Helena Klein-Watrycz k rozdílnému vnímání národních dějin v Rakousku a Česku: zná učebnice dějepisu obou zemí a jak říká, často ji rozčílí opomíjení určitých faktů či neobjektivní informace v knihách. Když například rakouská učebnice hovoří o slovanských křesťanských misích a o křtění Slovanů na Kyjevské Rusi v roce 988, aniž by byla zmíněna o jedno a čtvrt století dřívější velkomoravská mise Cyrila a Metoděje. Nebo když v českých učebnicích vychází manželka Přemysla Otakara II. Markéta Babenberská vlastně negativně, pouze jako o 30 let starší žena svého chotě, aniž by byl zmíněn její veliký přínos pro panovníka i pro české země.


Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku přináší kritickou zmínku o tom, že Fond česko-německé budoucnosti odškodnil oběti nacismu, které uplatnily své nároky nejpozději do 30. září 2006. "Zdá se tedy, že v mnoha směrech se nemůžeme spoléhat na včasné informace od českých úřadů o věcech, které by nás zajímaly," podotýká Jaromír Vlček v nejnovějším čísle Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku.


Vídeňské svobodné listy se vracejí k otevírání českých archivů, které souvisí s nástupem nové vlády a posléze změnami v archivech ministerstva vnitra. K metodám komunistického režimu s jeho Státní bezpečnosti (StB) patřilo také unášení lidí ze zahraničí. Nejvíce únosů se stalo právě z Rakouska, připomínají Vídeňské svobodné listy a za všechny podrobněji popisují případ Imricha Suckého, který za války pracoval pro brněnské gestapo a osobně poznal i řadu českých a slovenských konfidentů a udavačů. Ke konci války náhle otočil a kryl několik odbojářů, což ho bezprostředně zachránilo, přesto raději uprchl do Rakouska, kde pracoval pro jednu z amerických tajných služeb. Pro komunisty byl cenným zdrojem informací z dob války, a pro některé zřejmě také hrozbou.

Po neúspěšném pokusu o navázání spolupráce byl pak na druhý pokus v září 1957 násilím uspán a převezen do Československa, kde měl být využit ve vnitrostranickém boji mezi komunisty. Mezi halvní organizátory tohoto dění patřil ministr vnitra Rudolf Barák, výpovědi Imricha Suckého se ale nakonec obrátily proti němu - a ve vězení skončil i sám ministr.