Z krajanského tisku
Češi v New Yorku šijí panenky pro UNICEF, informují Americké listy. Za panenky hodlají získat prostředky na očkování dětí v chudých zemích.
Zajímavý postřeh přináší Helena Klein-Watrycz k rozdílnému vnímání národních dějin v Rakousku a Česku: zná učebnice dějepisu obou zemí a jak říká, často ji rozčílí opomíjení určitých faktů či neobjektivní informace v knihách. Když například rakouská učebnice hovoří o slovanských křesťanských misích a o křtění Slovanů na Kyjevské Rusi v roce 988, aniž by byla zmíněna o jedno a čtvrt století dřívější velkomoravská mise Cyrila a Metoděje. Nebo když v českých učebnicích vychází manželka Přemysla Otakara II. Markéta Babenberská vlastně negativně, pouze jako o 30 let starší žena svého chotě, aniž by byl zmíněn její veliký přínos pro panovníka i pro české země.
Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku přináší kritickou zmínku o tom, že Fond česko-německé budoucnosti odškodnil oběti nacismu, které uplatnily své nároky nejpozději do 30. září 2006. "Zdá se tedy, že v mnoha směrech se nemůžeme spoléhat na včasné informace od českých úřadů o věcech, které by nás zajímaly," podotýká Jaromír Vlček v nejnovějším čísle Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku.
Vídeňské svobodné listy se vracejí k otevírání českých archivů, které souvisí s nástupem nové vlády a posléze změnami v archivech ministerstva vnitra. K metodám komunistického režimu s jeho Státní bezpečnosti (StB) patřilo také unášení lidí ze zahraničí. Nejvíce únosů se stalo právě z Rakouska, připomínají Vídeňské svobodné listy a za všechny podrobněji popisují případ Imricha Suckého, který za války pracoval pro brněnské gestapo a osobně poznal i řadu českých a slovenských konfidentů a udavačů. Ke konci války náhle otočil a kryl několik odbojářů, což ho bezprostředně zachránilo, přesto raději uprchl do Rakouska, kde pracoval pro jednu z amerických tajných služeb. Pro komunisty byl cenným zdrojem informací z dob války, a pro některé zřejmě také hrozbou.
Po neúspěšném pokusu o navázání spolupráce byl pak na druhý pokus v září 1957 násilím uspán a převezen do Československa, kde měl být využit ve vnitrostranickém boji mezi komunisty. Mezi halvní organizátory tohoto dění patřil ministr vnitra Rudolf Barák, výpovědi Imricha Suckého se ale nakonec obrátily proti němu - a ve vězení skončil i sám ministr.
