Z promrzlé kabiny k modernímu zázemí. Ivana Neufussová chtěla být jeřábnicí už ve dvanácti. Dcera jde v jejích stopách
Velkou genderovou revoluci přinesla už první světová válka. Rozšířila se paleta profesí, ve kterých ženy působily. Byla to práce v továrnách, službách nebo třeba jako průvodčí v dopravě. Do práce nastupovaly především ženy z měst, které se často nevyhnuly ani tak těžkým profesím jako svářečka nebo jeřábnice. A za tou jsme se vypravili. Kabina jeřábu Pražských služeb se tyčí nad hlubokým bunkrem plným odpadků. Zkušená jeřábnice Ivana Neufussová manipuluje s tunami odpadu, a přetváří ho na energii a teplo pro pražské domácnosti. Svému povolání se věnuje již více než třicet let. V kabině s ní byla i její dcera, která tak kráčí v jejích stopách.
"Myslím si, že to nejlepší, co mohla zdědit po své mamince, tak zdědila. Určitě geny k ovládání jeřádu. Jsme v pohodě, sedíme v jedné kabině, a je to fajn."
Jsme teď přímo v kabině jeřábu a pod námi vidím spoustu odpadků, které se tím jeřábem nakládají, přemisťují. Jak jsme vysoko nad těmi odpadky?
"Na zem, až úplně na dno tady v tom bunkru, je to 24 metrů."
V čem přesně spočívá vaše práce?
"Přijedou auta, ať jsou to popeláři, ať jsou to kontejnery, ale i soukromá auta, přivezou odpad, vysypou ho, my to nabereme, zamícháme dohromady a přikládáme do násypek, aby ten odpad nebyl jednotvárný, aby dobře hořel."
Vidím tady pod námi i holuby.
"Samozřejmě jdou za jídlem a v těch odpadcích je ho dost."
Když se podíváme dolů, tak vidíme jednak haldu odpadků, a čtyři otvory.
"To jsou násypky kotlů. Do všech se přikládá po určitém intervalu, který nám řekne počítač, my se tím řídíme a přikládáme."
Odpadky přináší teplo pro 20 tisíc domácností
Když se řekne spalovna Malešice, tak si každý představí odpad, který se spálí, a vyletí komínem. Tady to tak není.
"My vyrábíme z odpadu energii a teplo pro 20 tisíc domácností v Praze. Pondělky, ty jsou nejsilnější, to může být i 1800 tun odpadu, ale myslím si, že už teď je každý den okolo 1400 až 1500 tun denně. Je to masakr."
Jak se jmenuje to zařízení na odpad, co ovládáte?
"Drapák. Jsou to drapáky a můžete vzít najednou i pět tun, ale přikládáme tak kolem tří tun na jednom přeložení."
Je něco, co by se mohlo pokazit?
"Určitě. Může se stát cokoli. Může se přetrhnout kabel, ale dáváme si pozor."
Jeřábnicí chtěla být od dvanácti let
Jak dlouho jste jeřábnicí?
"Celý život? Přes třicet let určitě."
Když jste se rozhodovala pro toto povolání, co jste musela zvládnout? Jaké byly zkoušky?
"Ještě za mých mladých let se dělaly psychotesty, museli jsme dělat praktické zkoušky a písemné zkoušky. Už ve svých 12 letech jsem vylezla na věžový jeřáb, a v tu chvíli jsem se rozhodla, že budu jeřábnice."
Když jste šla do svého prvního zaměstnání, kde to bylo?
"Poldi Kladno. Pak to byly středočeské sběrné suroviny v Kralupech nad Vltavou, potom Kovošrot, a pak tady ZEVO Malešice."
Spíše se zeptám, na kterém jeřábu jste ještě nebyla?
"Nebyla jsem na věžovém jeřábu na stavbách, jak jsou ty vysoké jeřáby, točí se, a vy jezdíte po kolejích. To jsem ještě nevyzkoušela."
Já jsem se dočetla, že jeřábnice byly už za první republiky. Loni jsem například četla článek o jeřábnici, které bylo v té době 96 let. Zkoumala jste, kdy začaly pracovat první jeřábnice?
"Co si pamatuji, tak jeřábnice byla ve filmu Skřivánci na niti. Určitě jeřábnice hodně začínaly na Poldi Kladno."
Předtím to byla doména mužů. Jak se na vás spolupracovníci dívali?
"Samozřejmě koukali, bylo tam to mužské ego, že ta ženská to nedokáže. Myslím si, že pár ženských dokázalo už v té době, že na to mají, že to zvládnou. Dneska, když jsou exkurze, tak slyšíte, že ženy pro to mají lepší cit."
Tady vidím jakýsi joystick. Jak se to ovládá?
"Ovládáte otvírání a zavírání už vzpomínaného drapáku, to máte v pravé ruce. A pak tlačítko navážení. Otvíráte, zavíráte a tady máte pojezd kočky. Tak se říká zařízení, co jezdí po mostu. A to všechno ovládáte dohromady."
Bez topení byla v jeřábu zima
Jak se na těch vysokých jeřábech řeší hygiena?
"Tady máme svoje zázemí, na chodbě máme kuchyňku, toalety. Ale v těch venkovních jeřábech, tam to byl problém. Tam jsem se naučila, že musíte vydržet, to jinak nejde."
Když jste pracovala na jeřábech venku, jak velký vliv mělo počasí? Stalo se třeba, když byla velká zima, že jste nemohli pracovat? Nebo se dělalo za každého počasí?
"Namrzaly nám troleje, takže jsme je museli pomaličku zahřívat a pomaličku se rozjíždět. Anebo jsme měli taky velký problém s větrem, když jste stála, tak vás tlačil z jedné nebo z druhé strany, záleželo, odkud foukalo, a to jsme museli taky korigovat."
A je zima v kabině nebo se tam dá něco postavit nějaké malinké topítko?
"Byl tam problém, protože když jste neměla pod nohama topení, tak vám byla zima, všude jsou skla, abyste viděla. Takže jsme si tam dávali buďto nějaká topidla, anebo nám ho potom vyrobili na míru a dali nám to do kabiny."
Teď jste v Pražských službách. Teplá kabina, obrazovky, počítače. Je to lepší než venkovní jeřáby?
"Určitě je to lepší, co se týče komfortu, zázemí. Můžete jet výtahem, nemusíte lézt po žebříku nebo po nějakých venkovních schodech, takže určitě je to lepší tady."
Máte představu, jaký jeřáb byste chtěla ještě vyzkoušet?
"Hodně jsem obdivovala jeřáb, když se tady stavěly nové násypky. Byly tady firmy s těmi vysokými jeřáby, to bych si chtěla jednou vyzkoušet. To je můj sen."
Související
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
