Za 1.republiky byl Napoleon symbolem „společné česko-francouzské minulosti“
V těchto dnes si připomínáme úmrtí francouzského císaře a znamenitého vojevůdce Napoleona Bonaparte. Zvláště jedno místo v České republice je francouzským vladařem úzce spojeno. U Slavkova proběhla jedna z jeho nejslavnějších bitev a na zdejším zámku Napoleon strávil nejednu noc.
Martin Rája, historik specializující se napoleonské období, ví přesně, kolik času Napoleon na zámku strávil.
„Slavkovský zámek hostil všechny tři císaře, kteří bojovali u Slavkova, proto se také někdy říká „bitva tří císařů“ a den před bitvou zde spali císař František Rakouský a ruský car Alexandr a po bitvě 3. prosince zde pobýval Napoleon a zůstal tady několik dní, odsud pak vyjížděl do okolí a také odsud psal domů, do Francie, třeba bratru Josefovi, že „dnes večer budu spát v posteli, v krásném zámku pánů Kouniců ve Slavkově“, nebo manželce Josefíně v podobném duchu psal, že „dnes se dvě až tři hodiny vyspím na slavkovském zámku knížete Kounice“. Nepobýval tady samozřejmě sám, pobýval tady i se svou generalitou, bylo tady přítomno kolem 350 vojáků a měl tady také tyto zásadní projevy po bitvě. Po slavkovské bitvě z tohoto balkónu promluvil císař Napoleon ke svým vojákům, kteří byli shromážděni v zámeckém parku. Pronesl ta známá patetická slova: „Vojáci, jsem s vámi spokojen. Můj národ vás přivítá s radostí. Postačí, když řeknete „bojoval jsem u Slavkova“ a každý řekne „to je hrdina“.
V cizině slavkovskou bitvu znají spíše pod názvem bitva u Austerlitz. Jak to bylo s pojmenováním bitvy?
„Vlastně o pojmenování bitev o tom vždy rozhoduje vítěz. Takže Napoleon si volil to jméno a jednak tím, že se usídlil zde na slavkovském zámku, tak to určitě hrálo roli, protože vlastně pojmenoval tu bitvu u Austerlitz, ne třeba Prace, nebo nějak tak, po těch obcích, které byli blíže nebo ve středu toho bitevního pole. A podle mne hrála také významnou úlohu osobnost kancléře Václava Antonína Kounice, který byl ve Francii velmi známý a právě díky těm diplomatickým aktivitám a díky tomu, že navázal spojenectví s Francií, takže ve Francii zvláště vzdělanější vrstvy Kounice znali, to byl zřejmě ten důvod, proč vlastně pojmenoval tu bitvu jako slavkovskou. A proč se říká Austerlitz a ne Slavkov:
Austerlitz je německá varianta označení Slavkov, ono to vychází ze středověkého označení „Novosedlice“, které se později špatnými přepisy transformovalo na „nausedlitz“ „nausterlitz“ a nakonec Austerlitz. Takže to byl ten důvod a na těch německých mapách pochopitelně byl také německý název pro toto město, nicméně české obyvatelstvo používalo označení Slavkov a proto vlastně v české řeči je město Slavkov a bitva pojmenovaná Slavkovská, kdežto ve světě je známé pod označením Austerlitz.
Československá První republika se snažila o co nejtěsnější vztahy s Francií. Prý používala i Napoleona jako symbol společné minulosti…
„Ano, v meziválečném období, kdy se Československo orientovalo na spojenectví s Francií, byl velký zájem na tom, aby se našla nějaká vodítka, nějaké společné body z historie. Zde bylo využito Napoleona a období napoleonských válek a bylo to poměrně intenzivně připomínáno. Tady ve Slavkově se jednalo o výstavu v roce 1931, opravdu o takovou bohatě navštěvovanou, bylo tady přes 71tisíc návštěvníků.
Byly tady i záštity z řad československé vlády, francouzských velvyslanců, náčelníků francouzské vojenské mise a i československý prezident T. G. Masaryk se přijel na tuto výstavu podívat. Byla to vlastně jedna z prvních návštěv hlavy státu ve Slavkově. Na tuto výstavu, velmi úspěšnou, navázaly dvoje napoleonské hry, které se konaly tady v zámeckém parku. A tyto hry byly také velmi vnímány a hodně navštěvovány československou veřejností. K opačnému extrému to došlo poté, co se moci v Československu ujali komunisté. Tam byl Napoleon více méně „persona non grata“. Osoba, která nejenom že se nemá nijakým způsobem oslavovat, ale nejlépe se nemá připomínat vůbec a když už, tak spíše v tom negativním smyslu. Takže to nazírání minimálně tehdejších elit bylo velmi negativní, kvůli tomu, že Napoleon provedl invazi do Ruska v roce 1812, tak vlastně byl označován za Hitlera 19. století a komunistické úřady a policie bránily nějakým třeba muzejním výstavám nebo vzpomínkovým akcím, které by mohly připomínat Napoleona československé veřejnosti.“
Nakolik je Napoleon známý v současném Česku?
„Napoleon patří mezi nejznámější historické osobnosti v České republice. Je to dáno určitě mnoha důvody. Ohledně přístupu nebo pohledu na Napoleona, tak bych řekl, že se ten pohled poměrně dost dramaticky měnil v průběhu dějin. Ještě v období monarchie byl ten pohled spíše negativní. Tady převažovaly ještě vzpomínky těch pamětníků, respektive potom už jejich potomků, na tu slavkovskou bitvu, na to utrpení. Posléze to téma zviditelnil katolický kněz Alois Slovák, který ovšem kladl důraz na pietu. V případě Slavkova je slavkovské bojiště, kde padlo velké množství vojáků a na ty vojáky nikdo nevzpomínal. Takže on se snažil připomínat ty padlé, raněné i to civilní obyvatelstvo a z tohoto důvodu také podnítil výstavbu Mohyly míru, jako památníku na toto období.“
Z dnešního pohledu, mají Češi důvod Napoleona oslavovat?
„Domnívám se, že historické osobnosti by se neměly oslavovat, ale zároveň by se neměly úplně opomíjet. Myslím si, že určitá připomínka je na místě, ovšem ty historické osobnosti jsou mnohovrstevné. Je potřeba se na to dívat komplexně, dívat se na obě stránky té osobnosti, na klady i zápory. Pokusit se o co nejobjektivnější posouzení těch osobností z hlediska historických faktů, dokumentů. Myslím, že tady je úloha profesionálních historiků nezastupitelná a domnívám se, že toto je způsob, jak se na tu naši evropskou historii podívat, toto by měla být určitá cesta.“
