Napoleon na Moravě nezvítězil jen u Slavkova

Nedávno jsme v našem vysílání informovali o výstavě před časem otevřené v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Týká se bitvy, kterou 10. a 11. července 1809 svedl císař Napoleon s Rakušany. Právě na "polozapomenutou" bitvu jsem se zeptala historika znojemského muzea Jiřího Kacetla.

Napoleon

Rakouské monarchii a tedy i českým zemím vládl od devadesátých let 18. století císař František II., nebo tedy vlastně František I., kdysi poslední císař slavné Svaté říše římské, nyní císař rakouský. Koruny císaře Svaté říše římské se František vzdal roku 1806, na svědomí to měl, stejně jako téměř všechno v tehdejší Evropě, francouzský císař Napoleon. Když si připočteme třeba také porážku u Slavkova, musel Františkovi ležet jeho francouzský protějšek v žaludku.

Bitva u Slavkova

Napoleonovo tažení z roku 1809 bylo dalším střetnutím Francie a protifrancouzskou koalicí. Nejslavnější je asi tažení z roku 1805, tehdy Napoleon v bitvě u Slavkova triumfálně zvítězil nad spojenými armádami Rakouska a Ruska. Tažení z roku 1809, které mělo být jakousi odvedou za Slavkov, se zúžilo na podunajský prostor a bylo zakončeno na jižní Moravě. Proslulé vítězné slavkovské slunce ale tentokrát Napoleonovi nevyšlo tak docela.

"Na jedné straně máme tedy Francii a císaře Napoleona, který ovládal dá se říci dvě třetiny tehdejší Evropy systémem spojeneckých svazků. Na druhé straně pak zmiňované Rakousko a Velká Británie. Velká Británie do té války vstoupila spíše pouze finančně, podpořila Rakousko, takže na té ´naší´ straně, pokud to tak můžeme nazvat, bojovala pouze rakouská armáda, její spojenci byli prakticky jenom na papíře. Žádný z nich, ať už jmenujeme Švédsko nebo sicilské a sardinské království, ta se do té války aktivně nezapojily, takže tíha bojů v roce 1809 zůstala pouze na Rakousku."

Hlavní těžiště bojů leželo na začátku války v Bavorsku.

"Můžeme říci, že rakouská armáda v Bavorsku měla na začátku poměrně velmi dobře vytvořené podmínky k tomu, aby mohla Napoleona porazit, nicméně jistou váhavostí a až přílišnou opatrností hlavního velitele rakouské armády arcivévody Karla ztratila rakouská armáda počáteční výhodu a Napoleon toho využil a svoji mistrnou taktikou nakonec dokázal Rakušany z Bavorska vyšachovat. Rakušané ustupovali podél toku Dunaje směrem k Vídni, Napoleon byl rychleji, takže hlavní město mocnářství padlo už podruhé za krátkou dobu do francouzských rukou. Právě před Vídní se odehrály dvě klíčové bitvy tažení. V květnu to byla bitva u Aspernu a na ni navazovala po více než měsíční pauze bitva u Wagramu."

Bitva u Aspernu znamenala pro Napoleona první velký vojenský neúspěch, ale Rakušané nedokázali svého vítězství využít a v následujícím střetnutí u Wagramu císař Francouzů už opět slavil triumf.

Napoleon vede své vojsko do bitvy u Wagramu

"Zatímco u Slavkova čtyři roky předtím rakouská armády byla společně s ruskou rozprášena, tak u Wagramu roku 1809 se rakouská armáda dokázala velmi dobře stáhnout. Přiznala sice porážku a vyklidila bitevní pole, ale byla koncentrovaná a mohla dále pokračovat ve válce. Ten ústup, který se odehrál mezi 6. - 10. červencem směřoval od Vídně dvěma proudy. Jeden proud ustupoval směrem na Mikulov a ten hlavní proud v čele s arcivévodou Karlem dál ke Znojmu, kam dorazil právě 10. července 1809 s Francouzi v patách."

Jaký byl průběh bitvy?

"Bitva se odehrávala, můžeme říci, za pochodu. Jak jsem zmínil, tak Francouzi doráželi na zadní voje ustupující rakouské armády. Arcivévoda Karel si nepřál, aby v blízkosti Znojma byla bitva svedena v plné škále, měl malinko v plánu, že ustoupí hlouběji do moravského vnitrozemí, že v kopečkách okolo Jihlavy či Havlíčkova Brodu bude mít daleko výhodnější příležitost ke svedení jakési nové generální bitvy, která by rozhodla o výsledku války, ale Francouzi ho dostihli u Znojma a on byl tu bitvu nucen vybojovat právě tam. Bitva probíhala dva dny, 10. července začala tím, že předvoj francouzské armády podle velením generála Marmonta zaútočil na ustupující rakouskou armádu v oblasti okolo dnešních Dobšic u Znojma a Suchohrdel. Tam se odehrály první krvavé boje znojemské bitvy. Ta bitva pak pokračovala následující den, 11. července, kdy se ke Znojmu přiblížily další francouzské jednotky, které zesílily ty útoky, které začaly předchozího dne. Arcivévoda Karel věděl, že Francouzi brzy budou v plné početní síle a v tom případě bude on ve svém postavení u Znojma hodně vystaven nebezpečí. Jak jsem už říkal, arcivévoda Karel byl nesmírně opatrný. jeho hlavní prioritou bylo, aby rakouská armáda vyvázla pokud možno vždycky bez větších újem. Wagramská bitva o pár dní předtím ho stála hodně sil, takže už si nepřál další obrovské krveprolití a na sklonku druhého dne požádal císaře Napoleona o příměří."

Bitva u Znojma

První den bitvy ale Napoleon Francouzským vojskům nevelel. Zprávy, které měl o pohybu protivníka, byly totiž velmi nepřesné. Až když mu generál Marmont vzkázal, že objevil jádro rakouské armády, spěšně odjel od Vídně ke Znojmu. Sám řídit bitvu začal tedy až druhý den, 11. července.

V bitvě u Znojma padlo na francouzské straně asi tři tisíce vojáků, na rakouské si pak střet vyžádal smrt 5 a půl tisíce mužů.

Prohru rakouských vojsk můžeme podle Jiřího Kacetla nazvat porážkou z rozumu:

Bitva u Znojma

"Protože ta porážka nebyla dokonána, ta bitva nebyla dobojována. Tam zvítězilo to racio - Karel uznal, že další protahování bitvy by zbytečně stálo další tisíce životů. Na druhé straně Napoleon nabídku příměří přijal a boje u Znojma byly přerušeny. On mohl klidně pokračovat dál a vynutit si možná daleko větší vítězství, které by mu opět potvrdilo ten Slavkovský triumf. To se u Znojma nestalo. On proti vůli svých generálů, kteří si přáli dobojovat bitvu úplně do konce, přijal nabídku příměří a bitva byly zastavena. Můžeme tady vidět jakési prozření císaře Napoleona, který už věděl, kde jsou limity jeho moci. Příměří bylo uzavřeno 12. července nad ránem na statku poblíž Suchohrdel, tzv. Červeném dvoře. To příměří bylo poměrně kruté. Vstoupilo do dějin pod označením Znojemské příměří a podmínky byly pro Rakousko a potažmo pro naše země velmi kruté. Celá jižní Morava, tehdejší Znojemský a Brněnský kraj byly obsazeny francouzskou armádou, která dělala rekvizice a všechno, co obnáší okupace voskem. Rakousko se muselo předběžně vzdát rozsáhlých částí svých území. To pak bylo potvrzeno v říjnu 1809 definitivní mírovou smlouvou, byla uzavřena v Schönbrunnu, známa je jako Schönbrunnský mír."

Obyvatelé Znojma si bitvu, připomínají dodnes, dlouho po ní se na bojišti nacházely různé artefakty, které většinou později skončily v nově vzniklém muzeu. Napoleonovu přítomnost také po léta připomínal dub, pod kterým měl císař svůj stan, odkud bitvu řídil.