Za hraní trappoly se platila dávka ze zábav

Prší, oko bere, kanasta, žolíky, mariáš nebo poker. Tyhle karetní hry asi všichni znají. Ale co taková trappola? Tuhle, dnes v podstatě neznámou karetní hru, hráli vášnivě Jan Neruda, Bedřich Smetana a další známé osobnosti národního obrození. Za hraní karet se dokonce platily daně, a karty musely být, stejně jako dnes alkohol, kolkované.

Trappolové karty, foto: Zdeňka Kuchyňová

Trappolové karty najdete na výstavě v pražské galerii Scarabeus. Řada exponátů pochází od Petra Bílého, který sbírá tzv. trapolky už 36 let. Vlastnit karty nebyla dřív levná záležitost. Pořídit se daly za dvoudenní plat.

"Proto se karty různě mezi lidem distribuovaly, bez kolku a na černo, přestože za to byly poměrně výrazné pokuty."

O kolkovaných kartách slyšel asi málo kdo. Kdy to bylo zrušeno?

"Budete se divit, ale až v roce 1950."

Chodily do hospody kontroly?

Trappolové karty, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Ano. Platilo se i za to, že v té hospodě smíte hrát. Z toho se platila tzv. dávka ze zábav. Správně se mělo hrát s kartami, které měly kolek, to bylo červeno-modré razítko. A ještě by tam mělo být razítko od finančního úřadu. To je velmi vzácné, to nedělal skoro nikdo. Většinou se vypisovaly potvrzenky, že člověk hrál. To se týkalo i kulečníku a kuželek. Jakmile jste si šla zahrát na veřejný prostor, tak stát natáhl ručku."

Byly kontroly časté?

"Nejenže se to kontrolovalo, ale myslím, že až do roku 1923 dostávali udavači zvláštní odměnu za to, že napráskali, že hrají s neokolkovanými kartami."

Pravidla trappoly přebásnil Klicpera

Trappolové karty jsou od dnešních karet odlišné na první pohled.

Sběratel Petr Bílý a majitelka galerie Scarabeus Kateřina Ebelová, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Karty na hru trappola jsou historicky velmi staré, protože jsou na nich nikoliv symboly žaludů, kulí, křížů a kárů, ale jak to znáte z tarotu, jsou tam hole, meče, poháry a mince. Trappola dneska u nás přežívá třeba ve hře darda. Za dob národního obrození to byla nejpopulárnější hra. Její pravidla existují krásně zpracovaná ve verších od Klicpery. Jmenuje se to Trapulky do bulky."

Pražské karty namaloval obrozenecký malíř František Chalupa. A protože byly karty drahé, nebyly v domácnostech nikde pohozené, ale uchovávaly se v lisech. Malé sloužily na doma, maxi lisy měly hospody. I lisy jsou uměleckým dílem.

Kartám se věnoval Born i Neprakta

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Club sběratelů hracích karet je v Česku poměrně malý, říká Petr Bílý. Sdružuje kolem dvaceti členů.

"Nicméně sdružuje elitní sběratele napříč republikou, a vznikl před pěti lety."

Čím vás karty tak očarovaly?

"Tím, že jsou to pěkné obrázky. To byl v mládí asi důvod, proč jsem to začal sbírat. S postupujícím časem mě zajímá to staré řemeslo, krásná grafika."

Hrajete karty?

"Hraju mariáš, jako většina lidí z mé generace."

Řada karet jsou nádherně graficky provedené.

Lis na karty, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Kartám se věnoval například Adolf Born, Neprakta, Teodor Rotrekl, Zdeněk Mézl a mnozí další."

Kolik máte sad karet?

"Asi tři a půl tisíce balíčků. Ty pěkné mají svůj regál, starý kupecký, kde je tma a relativně stálé prostředí. Ostatní mám různě v krabicích po bytě, v gauči, ve skříních."

Největší vzácnost Petra Bílého? Karta z roku 1580

Národní muzeum má ve svých sbírkách nejznámější českou kartu, tzv. Egerské eso. V ruce ji měl i sběratel Petr Bílý. A proč se jí říká Egerské eso? Je na ní nápis Eger, tedy Cheb. Vzácnou kartu má i Petr Bílý, který jinak sbírá celé sady.

Foto: Zdeňka Kuchyňová

"Mám jednu kartu z jedné hry, ale vzhledem k tomu, že je z roku 1580, tak jsem rád i za ni."

O tom, že karty i kostky byly oblíbené, svědčí jejich nálezy. Torza karetních her byly v roce 2008 objeveny třeba pod podlahou u krbu Vladislavského sálu na Pražském hradě. Další karty z počátku 17. století se našly ve výklenku Černé věže. Karty se dostaly i na pohlednice.