Za slony do Lužických hor: Tajuplné, pověstmi opředené Bílé kameny
Z dálky to vypadá, jakoby na okraji lesa uprostřed Lužických hor odpočívalo stádo slonů. Přesně tak totiž působí osamocená skupinka pískovcových skal Bílé kameny. Díky své nápadné bělosti a oblým tvarům připomínajícím mohutné sloní hřbety a hlavy se jim také říká Sloní skály. Váže se k nim i několik zajímavých pověstí a legend.
Historie přibližně dvacet metrů vysokých pískovcových skal se začala psát už někdy před 150 miliony let, kdy celou oblast zaplavovalo mělké moře. Skály mohou tedy nejpravděpodobněji pocházet ze dna tohoto moře, kde se po tisíce let usazovaly vrstvy křemitých pískovců. Časem vystoupily z moře a vítr a déšť je postupně ohladil a obrousil do dnešní kouzelné podoby.
Jejich svrchní část tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, díky tomu to bílé zabarvení. Zrnitost pískovců pak umožnila vyhlazení do oblých, hřibovitých až pravidelně kulovitých tvarů. Vlivem vyvětrání méně odolných vrstev pískovců vznikly ve stěnách i oválné dutiny a menší a jeskyňky. Největší jeskyně je asi šest metrů dlouhá. V jedné ze skal je také zajímavý miniaturní, přes 4 metry dlouhý, skalní tunel.
Ve skalních stěnách Bílých kamenů lze objevit i zajímavé zvukové efekty. Například jev označovaný jako „noise gate“, v překladu „šumová brána“. Když promluvíte do skalní stěny, člověk, který stojí za vámi, nic neuslyší. Skála zvuk zcela ztiší a pohltí.
Naopak zmiňovaný skalní tunel působí jako zesilovač zvuku. Pokud se postavíte na jednu stranu tunelu a posluchač na druhou, zvuk k němu dojde několikanásobně zesílený.
Pověsti i nadpřirozené jevy
Magické místo je také opředeno nejrůznějšími pověstmi a historkami, dokonce zde prý dochází k nadpřirozeným jevům. Jedná se prý také o jedno z nejsilnějších energetických míst v Česku. Říká se, že energie, kterou zkamenělí sloni vydávají, je životadárná, a že dívka, která na nich nahá stráví noc za měsíčního úplňku, do roka a do dne otěhotní.
Na informační tabuli si pak návštěvníci mohou přečíst pověst o odchodu trpasličího národa. Podle ní poblíž Sloních skal kdysi mladá pastýřka ztratila ze stáda krávu. Dlouho ji nemohla najít, až ji uviděla u jedné menší skály. Vedle krávy seděl trpaslík a ten dal pastýřce do úschovy malý klíček, který měl patřit k trpasličí pokladnici. Měla jej opatrovat, protože trpasličí národ musel ze země odejít. „Časy se změnily, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé čím dál tím více zlí. My, trpaslíci, musíme odtud pryč, pryč ze země. Opatruj klíček dobře. Učiníš-li tak, nebudeš nikdy žít v bídě. Možná, že se pro něj jednou vrátíme, až nastanou lepší časy,“ řekl dívce trpaslík. Dívka se obávala, že klíček ztratí, tak ho uložila do duté lípy. Tam je údajně uschován dodnes, trpaslíci se totiž do okolí už nikdy nevrátili.
Kromě toho se u Sloních skal údajně vyskytují i paranormální jevy. Jednou se tam prý zjevil skupince cyklistů duch dívky v bílých šatech. Koncem června roku 2008 se na obilném poli poblíž skal objevily záhadné kruhy v obilí - tajemný čtyřicetimetrový piktogram složený ze tří kruhů tehdy přilákal do nedaleké vesničky Jítrava stovky zvědavců i odborníků z různých koutů Česka.
Bílé kameny, které jsou od roku 1955 vedeny jako přírodní památka, každopádně patří k největším divům Lužických hor. Turisté je houfně navštěvují už od první poloviny 19. století. Tisíce návštěvníků ale zanechaly na skalách i nesmazatelné stopy v podobě poškozování skal, jako tesání schůdků či vyrývání nápisů do jejich povrchu.
