Začalo to košer pálenkou. Českou slivovici pak proslavil Rudolf Jelínek po celém světě
„Správná slivovice by neměla škrábat v krku, měla by být krásně voňavá po švestkách, a když ji spolknete, měla by mít krásný švestkový dozvuk.“ Tak popisuje vlastnosti pravé vizovické slivovice Pavel Korec z Muzea slivovice Rudolf Jelínek. Historie firmy Rudolf Jelínek se začala psát už koncem 19. století. Dnes patří společnost mezi největší výrobce ovocných destilátů na světě.
Tradice výroby ovocných destilátů ve Vizovicích stará stovky let. V této oblasti se totiž ovocným stromům a především švestkám dařilo odpradávna. Nakupovat je tam jezdili kupci z dalekých končin.
„Kolem roku 1900 rostlo na vizovických stráních asi 77 tisíc ovocných stromů, z toho 68 tisíc bylo švestek. To je téměř 90 procent,“ připomněl v Českém rozhlase zlínský historik Marcel Sladkowský.
Když se ale v druhé polovině 19. století začaly do českých zemí dovážet levnější švestky z jižních oblastí, zájem o ty místní začal uvadat. Úroda přitom byla stále značná. Místní se proto rozhodli, že švestky zpracují jinak – a tak na konci 19. století vznikla ve Vizovicích řada významných palíren.
Mezi podnikateli byl tehdy i Zikmund Jelínek, který si palírnu založil v roce 1891. Po skončení první světové války ji pak předal svým synům Rudolfovi a Vladimírovi. Firma sice prosperovala, ale cesty bratrů se po několika letech rozešly a oba si založili vlastní firmy.
Krutý osud rodiny
A tak se zrodila značka Rudolf Jelínek. Právě Rudolf byl totiž ten, který se uchytil lépe. Přišel totiž s novým nápadem. Díky židovskému původu zahájil výrobu košer destilátů, z nichž většina šla na export, zejména do USA, kde se staly vyhledávanými tamní židovskou komunitou. To byl základ obchodního zahraničního úspěchu. A to až do roku 1939, kdy začala 2. světová válka. V té rodinu Jelínků, jako všechny ostatní židovské rodiny, zasáhl krutý osud.
„Rudolf Jelínek byl od března 1939 ve Spojených státech a snažil se tam vyjednat pro svoji rodinu povolení k vystěhování. To se mu ale nepodařilo a tak se vrátil zpátky do protektorátu, kde sdílel osudy všech ostatních židovských rodin. Do jejich firem byli dosazeni nucení němečtí správci, pak byli donuceni své firmy prodat a nakonec v roce 1943 byli Jelínkové spolu s ostatními vizovickými židovskými rodinami deportováni do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů. Rudolf Jelínek byl i s manželkou na podzim 1944 deportován do Osvětimi, kde oba zahynuli,“ připomíná smutný příběh historik Marcel Sladkowský.
Válku přežili jen synové Rudolfa, Zdeněk a Jiří. Oba se vrátili do Vizovic a navázali na otcovskou tradici.
„Zdeněk ovšem byl těžce nemocný, měl tuberkulózu a už rok po válce zemřel. Vlastnictví podniku postupně přešlo na Jiřího, který ještě v té době ovšem nebyl zletilý. Zletilosti nabyl až v roce 1948, ovšem to zase došlo ke znárodnění a Jiří potom o rok později emigroval do Izraele. Nicméně firma nadále pracovala a stát si ponechal i výhodnou obchodní značku Rudolf Jelínek, protože to bylo výhodné jako zdroj valut a devíz. Pod obchodní známkou Rudolf Jelínek se kontinuálně vyrábělo dál až do roku 1989, kdy přešel podnik do soukromých rukou,“ připomíná historik.
Věděl jsem, že bych to nezvládl
Rudolf Jelínek je nyní akciová společnost. Potomci původních majitelů se totiž o rodinnou firmu v restituci odmítli ucházet. Je mezi nimi i prasynovec Rudolfa Jelínka André Lenard. Do roku 1949 u Jelínků ve Vizovicích bydlel, v 50. letech se ale vystěhoval do Francie, kde se stal finančníkem.
„V té době jsem už jednak nebyl nejmladší, ale to by tak ani nevadilo. Měl jsem ale úplně jinou činnost a v té době československé poměry byly pro mě dost neznámé. Věděl jsem, že bych to nezvládl, že bych některé ty osobní styky neměl. Tak jsem o to nežádal. Také jsem nebyl v první linii. To byla sestřenice od Jury Jelínka. Ani ona ale neměla zájem. Žila v Kanadě. Takže jsme restituci nechali být,“ zavzpomínal André Lenard a přiznal, že dnes je tomu rád.
„Je to tam zmodernizované. Vedení továrny udržuje ten areál velice skvěle. Všechno neznám, ale myslím, že je málo takových podniků v Česku, které jsou tak dobře udržované a na takové úrovni, jako je Rudolf Jelínek. Dělá mi to radost. Jsem dokonce rád, že jsem tu továrnu nepřevzal, protože bych z ní neudělal to, co se povedlo pod současným vedením.“
Pecky jsou nezbytné
V současné době patří společnost Rudolf Jelínek mezi největší výrobce ovocných destilátů na světě. „Destilujeme ovoce, na které si vzpomenete. Hrušky, meruňky, třešně, jablka. Pak tedy máme sekci netradičních destilátů, kde přes průtahový způsob vyrábíme malinovice, trnkovice, borůvkovice a tak dále. Destilátu, které tady vyrábíme, je opravdu velké množství. Vlajková loď všeho pálení jsou ale švestky,“ popisuje Pavel Korec.
Ve Vizovicích se vyrábí desítky šarží slivovice. Švestky pro její výrobu si pěstuje firma také ve vlastních sadech. Důležité je ale především zpracování ovoce, mezi které patří i drcení.
„Ovoce musíme nejdříve lehce rozdrtit tak, abychom nepoškodili jeho pecky. To je důležité, protože ty obsahují hořké látky. Pokud bychom rozdrtili velké množství pecek v kvasu, výsledný destilát to významně ovlivní. Bude velmi hořký a bude nekvalitní,“ vysvětluje obchodní a marketingový ředitel společnosti Rudolf Jelínek Miroslav Motyčka. Pecky ale do české slivovice podle něj patří.
"Musí být cítit peckami. V tomto regionu se vždycky kvasilo a destilovalo za přítomnosti pecek v kvasu. Taková ta lehká tříslovina, svíravá chuť dřeva, která je přítomná v slivovicích z tohoto regionu, je jedna z naprosto nejdůležitějších charakteristik toho, jak má slivovice po česku vypadat,“ popisuje Motyčka slivovici, která musí podle tradičního historického výrobního postupu ve firmě také třikrát pálená a tři roky stařená.
Kromě mateřské společnosti stále sídlící ve Vizovicích má skupina dceřiné společnosti na Slovensku, v Bulharsku a Rusku, ale také ve Spojených státech a dokonce i v Chile, kde pálenice na hrušky v roce 2010 odolala silnému zemětřesení.
Související
-
CZECH MADE – příběhy českých objevů a značek
Desítky průlomových objevů a patentů z minulosti i současnosti dokazují, že českým vynálezcům se podařilo několikrát změnit svět.
