Začarovaný kruh

Ani ryba, ani rak. Tak označují mnozí reakci vlády na loňský verdikt Ústavního soudu o zrušení regulace nájemného ke konci letošního roku. Přesto, jak uvádí Zdeněk Vališ, se návrhem zákona o nájemném nezavděčil kabinet nikomu.

Majitelé bytů a nájemníci by si od nového roku měli sjednávat činže dohodou. Pokud se neshodnou může majitel zvýšit nájemné na tzv. místně obvyklou úroveň. Tedy na průměrnou výši všech regulovaných a volných činží v daném místě. Jenže, aby nemohlo z roku na rok dojít ke skokovému růstu nájemného, má zvýšení činit maximálně 10 procent ročně. Nelze se tedy divit majitelům, že vládní návrh označili po všech stránkách za nesmyslný, protože ve skutečnosti nic nemění a zachovává regulaci činží jiným způsobem. Je tak prý v rozporu i s nálezem Ústavního soudu, protože majitelům domů nezaručuje zisk. Návrh ale odmítají i zástupci nájemníků. Jestliže se podle nich nestaví skoro žádné nájemní byty, jedná se o pouhé další zdražování.

Lidé nemají možnost zvolit si bydlení adekvátní tlouštce jejich peněženky. A vládou nastavené desetiprocentní zdražení ročně pošle ke dnu řadu domácností, které už dnes žijí na doraz. Navíc když souběžně dochází k prudkému zdražení elektřiny, plynu a vody. Ani v Zemanově vládě ale nenalézá schválená koncepce jednoznačnou podporu. I v ní probíhá nadále spor mezi zastánci razantnějšího zdražování a těmi, kterým se zdá zvolený postup zvyšování činží dostatečný. Záležitost s byty připomíná klasický začarovaný kruh. Úplné uvolnění činží by samozřejmě mělo neblahé sociální důsledky. A to, co někteří tržní ideologové od uvolnění činží očekávají, tedy snížení cen volných nájmů a konec černého trhu s byty patří zřejmě do říše pohádek.

Trh je stále natolik zdeformovaný, že jistá forma regulace, i když určitě ve zcela jiné podobě, bude tedy ještě nějakou dobu nutná. Někteří ústavní soudci se loni nechali v tisku slyšet, že procento nákladů na bydlení nesmí být v nepoměru k příjmům nájemníků.Ti mají být chráněni před extrémními vlivy. Ústavní soud prý svým verdiktem nevyloučil regulaci nájemného v nějaké jiné podobě. Mimochodem - stále není věrohodně prokázáno, jak je to se ztrátovostí majitelů domů dnes. Například mnohé obce už dávno na svůj bytový fond nedoplácejí. Jde tedy především o problém velkých měst. Majitelé domů se ovšem poněkud mýlí, když požadují záruky zisku z pronájmu bytů. To jim nemůže zaručit žádný nález Ústavního soudu. Je to stejně absurdní, jako by nějaký podnikatel chtěl od státu garanci, že bude jen a jen vydělávat. Na druhé straně logika zdůvodnění verdiktu Ústavního soudu je nesporná.

Regulace nájemného je v rozporu s principem spravedlnosti, porušuje princip rovnosti mezi majiteli bytů s regulovaným nájemným a majiteli bytů se smluvním, tedy volným nájemným. Podle soudu je chyba také v tom, že na regulaci nedoplácí sám stát, ale přímo majitelé ze své kapsy. A tady se uzavírá onen začarovaný kruh. Odborníci tvrdí, že cenová regulace odradila podnikatele od stavby nových nájemních bytů, takže se staví jen byty na prodej. Všichni ale vědí, že nějaké schůdné řešení se prostě nalézt musí. Problém je zatím v tom, že jakýkoliv posun cen bydlení je předmětem zájmů silných lobbistických skupin vlastníků domů a nájemníků. Nevhodná je i doba, kdy se má návrh v Parlamentu schvalovat. V příštím roce jsou volby a nájemné se jistě stane tématem, na kterém se strany budou muset před svými voliči předvádět.