Žacléř - uhlí se tu dolovalo kilometr pod zemí

O městečku Žacléř se mluví jako o východní bráně Krkonoš. Své současné jméno dostalo podle hradu, který tu střežil obchodní stezku. Také jeho historie je napínavá a v průběhu dějin patřil známým českým rodům. V okolí se ještě donedávna dolovalo uhlí a tuhle etapu připomíná zdejší muzeum.

Že i malá města mohou mít zajímavá muzea, ukazuje právě Žacléř. Muzeum tu vzniklo už na začátku 30. let 20. století. Po válce sice jeho činnost skončila, ale jen na pár desítek let. Počátkem 90. let se iniciativy chopil Dr. Werner Baier a skupinka milovníků historie Žacléřska. Jejich cílem bylo opět muzeum vybudovat. Přibývaly sbírkové předměty i historické dokumenty, jak od zdejších obyvatel, tak od žacléřských rodáků žijících v Německu. V květnu 1999 bylo muzeum slavnostně otevřeno. Jedna z expozic se zabývá místní historií a jak uvedla průvodkyně Eva Rennerová, podhorské městečko neslo v průběhu staletí různá jména.

"Město se nejmenovalo od počátku Žacléř - dříve v němčině Schatzlar. Tento název nesl hrad a název hradu se pak přenesl na naše město. Městečko mělo různé názvy nazývalo se Bornfloss, Bernstadt a v 19. století potom oficiálně Žacléř."

Zajímavé je vydat se za názvy města s jazykovými odborníky. Jedno z předchozích jmen Bornfloss může znamenat malé horské bystřiny, pramen či studnu. Je možné, že osada kdysi dostala jméno podle potoka, který tu protékal. Další jméno Bernstadt je zřejmě odvozeno od majitele města. A konečně tu máme jméno nejvíce podobné tomu dnešnímu Schatzlar. Má patrně hornický původ a může hovořit o sběračích pokladů či o poplatku. Místní hrad tak mohl ve středověku plnit i funkci celnice. Hrad zde totiž střežil obchodní stezku do Dolního Slezska. Odcházel tudy do exilu i Jan Ámos Komenský.

Hornická expozice

Hrad se dodnes tyčí nad městem, ale budova i jeho okolí chátrá. Přitom má pestrou a někdy i napínavou historii. Prošlo tudy několik válek, hrad vlastnily známé šlechtické rody - Jan Lucemburský, Karel IV., ale i důlní podnikatel Kryštof Gendorf, který zde hledal drahé a barevné kovy včetně zlata.

Žacléř se stal známý především díky dolování černého uhlí. Zdejší kamenouhelné doly patří k nejstarším ve střední Evropě.

"Již od roku 1570 je datován nález černého uhlí, od té doby se postupně těžba zvyšovala a s hornictvím také souvisel rozvoj města."

Hornické symboly jsou i v městském znaku, konkrétně mlátek a želízko. První dvě šachty tu byly už koncem 18. století. Hornictví je věnována i jedna z expozic v muzeu, kde nás přivítal horník, který vypadal jako živý. Dokonce si četl noviny.

Hornická expozice

"Žacléřské uhelné sloje měly až dvoumetrovou šířku, takže opravdu bohaté zásoby. Ten důl byl téměř 1 kilometr hluboký, měl 11 pater. Můžeme tu vidět důlní vůz, který byl nalezen ve stařinách dolu. Je z roku 1924. Podařilo se jej dostat na povrch, byl zde restaurován pracovníky Národního technického muzea."

Smutný osud ve zdejších dolech měly koně. Ostatně i jedna z fotografií zachycuje koně s horníkem. Před používáním strojů museli právě koně zvládnout veškerou těžkou práci v dole. Na další z obrázků pak upozornila Eva Rennerová. Ukazuje, jak byli koně do dolů dopravováni.

"Byli přikšírováni, dopraveni do dolů a většinou už tam zůstali. Nebyli vytaženi na povrch zpátky, protože to by bylo obtížné. Často se stávalo, že oslepli. Mezi horníkem a tím zvířetem se vytvořil úzký vztah."

V muzeu najdou návštěvníci vaničky na vodu, která zkrápěla uhelný prach v případě výbuchu, kahany, hornické náčiní a trošku překvapivě i červené helmy. Dost netypická barva.

Důl Jan Šverma v r. 1985

"Zde pracovali vězni a ti byli odlišeni od ostatních právě tou červenou helmou. Za druhé světové válku tu pracovali váleční zajatci, byli to převážně sovětští zajatci, také Francouzi, ale ti neměli tak obtížnou práci. Na nejtěžší byli nasazováni právě sovětští zajatci. Byli zde až do roku 1945 a byli přímo ubytováni v areálu toho kamenouhelného dolu. Potom ještě v 70. letech tu pracovali vězni, ti měli právě ty červené přilby."

Zdejší doly se uzavřely v roce 1992. Nikoliv kvůli nedostatku uhelných zásob, ale nerentabilnosti dolování. Bohužel se důl zasypal a tak ho už není možné otevřít a znovu dobývat.

Národopisná expozice

Malé muzeum nabízí i další zajímavosti - historii Žacléře i národopisnou expozici. Návštěvník si tak může udělat obrázek, jaké náčiní dřív využívaly zdejší hospodyňky při praní a žehlení prádla, jak vyráběli máslo, pekly chleba, s čím pracovali ševci a s čím si hrály místní děti.

Jsou tu i slavní Žacléřští rodáci. Například chirurg Hans Havliček přednášel na francouzské Sorboně a navrhl přístroje, které pomáhaly při hojení hnisavých ran. Karl Illner zase vytvořil mnoho leteckých rekordů či Franz Grundmann, spisovatel z Prkenného Dolu psal místním nářečím příběhy brusičů skla a dalších místních lidí. Mnozí z nich možná pracovali i v místní přádelně. Jednalo se o teprve druhou přádelnu lnu v celé rakouské monarchii a první bez vodního zdroje energie. V Žacléři tvořil i vynikající sochař Jiří František Pacák. Mariánský sloup - skvost jeho sochařského umění stojí na Rýchorském náměstí.

Po r. 1989 skončila přádelna i dolování a celý region se orientuje na turistický ruch. Vznikají tu cyklotrasy, které navazují na polské cyklostezky, jsou tu sjezdové areály. Kousek za městem leží upravená běžecká Krkonošská magistrála. V roce 2003 pak bylo historické jádro města prohlášeno za památkovou zónu.