Zajištěná dáma

Sociální demokracie se stává jednou ze tří nejbohatších stran v Česku. Loni vyhrála šestiletý spor o vlastnictví svého historického sídla - komplexu budov Lidového domu a nyní výhodně prodala jeden lukrativní pozemek v centru Prahy. Existenčními potížemi kvůli nedostatku financí tedy v budoucnu asi trpět nebude. Přesto, jak uvádí Zdeněk Vališ, názorný příklad národních socialistů ukazuje, že pouhé materiální zajištění nemusí znamenat cestu k moci.

Ze současných parlamentních stran jsou na tom z pohledu majetkového zajištění zřejmě nejlépe komunisti. Hodně toho museli po listopadovém převratu vrátit, ale přesto jim leckteré "drobky" za nehty zůstaly, nemluvě už o všelijak podivně zprivatizovaném majetku, který možná mohou nepřímo kontrolovat prostřednictvím různých firem. Ani lidovci na tom nejsou špatně. Část dnešního majetku sami obhospodařovali už v komunistické éře, část ho získali nazpátek po listopadu.

Jak komunisté, tak lidovci mají rovněž, na rozdíl od ostatních politických stran, širokou a věrnou členskou základnu. I ta je zdrojem pravidelných a ne zanedbatelných finančních prostředků. Ostatní české strany patří spíše k tzv. volebnímu typu. Jejich hlavním zdrojem příjmů je státní rozpočet. Pokud nezískají ve volbách alespoň pět procent hlasů a neobsadí nějaké to křeslo v Parlamentu, jde to s nimi vzápětí většinou z kopce. V roce 1992 na tuto jednoduchou matematiku doplatilo do té doby suverénní Občanské hnutí, v minulých volbách se z kalicha hořkosti napily ODA a republikáni.

Až do loňského roku visel Damoklův meč existenčních starostí rovněž nad sociální demokracií. Případná prohra ve sporu o Lidový dům ji mohla srazit na kolena. Vždyť celý komplex Lidového domu s přilehlými pozemky, umístěný na lukrativním místě, představuje, když ne přímo zlatý důl, tedy alespoň významnou materiální hodnotu. Různé části komplexu se dají výhodně pronajímat, což se ostatně také děje. I kdyby se po ztrátě Lidového domu voliči nad sociálními demokraty slitovali a ponechali je po příštích volbách v parlamentu, astronomický dluh strany, který loni dosáhl výše 180 miliónů korun, by určitě vykonal své.

Sociální demokraté se nemohou zbavit podezření, že za rozhodnutím Klausovy vlády z roku 1993 podat žalobu o vlastnictví Lidového domu a následným zablokováním účtu strany, na kterém se hromadily příjmy z pronájmu, nestály jen zcela čisté úmysly objasnit spravedlivě celou záležitost.

Loni nakonec Ústavní soud rozhodl ve prospěch sociální demokracie a staronovým majitelům Lidového domu spadl kámen ze srdce. Mohou se nyní elegantně vypořádat s dluhem, shodou okolností se za šest let na zablokovaném účtu nahromadilo asi 180 miliónů. A mohou si dovolit ještě víc. Minulý týden strana oznámila, že se dohodla na prodeji pozemku v sousedství svého pražského sídla s jednou rakouskou společností. Získá za něj v příštích 27 letech postupně 650 miliónů korun a samozřejmě i úroky.

Žádná politická strana samozřejmě není nikdy spokojena s množstvím peněz, kterými disponuje. Finanční aféry se ostatně nevyhýbají ani mnohem bohatším. Jestliže si však nejstarší česká strana povede úspěšně i ve volbách a získá tak slušné částky ještě ze státního rozpočtu, může mít, pokud jde o finance, bezesporu klidnější spaní než ostatní. Strašit je však může něco jiného. Vidina České strany národně sociální. Historicky druhá nejstarší česká partaj šla po roce 1989 ideově a programově od pangejtu k pangejtu, až ji ujel i ten poslední vlak. Dnes už si může leda podat inzerát typu: Zachovalá a zajištěná dáma pokročilejšího věku, s věnem uloženým v lukrativních nemovitostech, nabízí partnerství tomu, kdo by byl schopen uvést jí zpět do vyšší vybrané politické společnosti.