Žalostná píseň o balónu Kysibelce

16. června 1891 zažila Praha cosi nevídaného. Nad výstavištěm v Holešovicích, kde právě probíhala Jubilejní výstava, se vznesl balón. Po chvíli stoupání se však roztrhl a před zraky tisíců vyděšených Pražanů začal padat dolů. Koš s tříčlennou posádkou klesal přímo na slévárnu s otevřenou výhní. Chybělo málo, a let skončil tragicky.

Ztroskotání balonu Kysibelka, 1891, foto: volné dílo

Hrůzostrašnou událost dodnes připomíná Žalostná píseň o balónu Kysibelce:

"Poslechněte, lidé zlatí,
jak s balónem se to hatí
a jak, velmi smutná věc,
bídně praskne nakonec.

„Kysibelkou" nazván jesti,
kdo v něm nejel, ten měl štěstí,
a kdo jel, ten dostal řád,
připnul si jej na kabát."

Kramářské písně, jako tato Žalostná píseň o balónu Kysibelce, budí dnes nejspíš úsměv. Překvapivě často však mívají pravdivé jádro. Však taky vlastně byly jakýmsi bulvárním zpravodajstvím své doby. A platí to i o Kysibelce. Balón, který propagoval minerální vodu známého podnikatele Mattoni, byl jedním z největších lákadel Jubilejní výstavy z roku 1891. Od května do října ji navštívilo kolem dvou a půl milionu lidí.

Pavel Sviták, zdroj: web Klub přátel Pardubicka

"Výstavní výbor se snažil ji oživit různými atrakcemi a obchodník Samuel Hoffmann nabídl provoz upoutaného balónu,"říká historik a autor knih o dějinách vzduchoplavby Pavel Sviták. Hoffmann v zadní části výstaviště zřídil arénu s nápisem Pražská vzduchoplavecká škola. Stavitelem balónu se ovšem stal vyučený knihař a knihkupec z Kolína nad Rýnem Maxmilian Wolf. Sám se prohlásil za kapitána vzduchoplavby a z Německa si přivezl dva pomocníky, lodníka a kormidelníka. Balón dal podle svých předloh ušít přímo na místě.

"Balón Kysibelka byl ušit v Praze a trošku se nepovedl, byl takový šišatý. Neměl moc dobrou tkaninu, takže propouštěl plyn. Tím se začátky jeho provozu trochu opozdily, ale potom vcelku pravidelně vzlétal s cestujícími. Dá se odhadnout, že cestujících bylo několik stovek."

Balón, Pražany pro svůj nepovedený tvar posměšně nazývaný žížala nebo hruška, byl však stále upoutaný na laně. Cestující se tak za zvuků kutálky dostali jen do výšky zhruba tří set metrů, dál je lano nepustilo. Stále více lidí však volalo po tom, aby se mohli v balónu volně proletět. Wolf se tomu zprvu bránil, 16. června však nakonec připravil balón k letu. Sám si tentokrát do lodního koše nesedl. Místo něj se kapitánem stal jakýsi zcela nezkušený nadporučík Wondruschka. Balón napuštěný svítiplynem za jásotu tisíců přihlížejících Pražanů konečně vzlétl:

"Poskakuje balón v chvatu,
prvně puštěn bez špagátu,
povznáší se do výše,
nikdo ani nedýše.

A v příznivém dosti větru,
dva tisíce nových metrů,
balón vyletěl jak nic -
najednou však bouch a ryc!"

Balon Kysibelka, foto: volné dílo

Co se stalo? Příčinu pádu vysvětluje opět historik vzduchoplavby Pavel Sviták:

"Balon měl jednu nevýhodu. U volných plynových balónů je třeba, aby spodní konec byl otevřený, aby se mohl vyrovnávat tlak při stoupání balónu do větší výšky. To tady nebylo možné. Tady byla jen tenká hadice, která na vyrovnání tlaku nestačila. A tak se stalo, co se stát muselo. Když balón vystoupil do větší výšky, plyn v balónu se rozpínal, až nakonec balón pukl a došlo k nehodě. Naštěstí byly cáry balónu proudem vzduchu vtlačeny do balónové sítě, takže balón vytvořil jakýsi padák. A díky tomu cestující přežili bez vážnějšího zranění."

Posádka měla velké štěstí, protože balón klesal na Reissenzahnovu slévárnu v Bubnech. Cáry balónu se zachytily na střeše, přímo nad otevřenou výhní, a začaly podle Pavla Svitáka hořet.

"Ředitel továrny zpozoroval nebezpečí, že balón spadne přímé do továrny, tak zastavil práci. Dělnictvo bylo přichystáno přispět na pomoc, k čemuž také došlo."

Dělníci slévárny oheň rychle uhasili a jistě dost vyděšenou posádku ze střechy sundali. Národní listy dokonce zaznamenaly jejich výpověď: „Úprkem proběhli jsme slévárnou na druhý konec a už slyšíme volání: vodu, honem vodu. V nás stydla krev předem - neboť domnívali jsme se, že nalezneme jenom děsně zohavené mrtvoly, avšak volání o vodu patřilo vypuknuvšímu požáru.“

„Holý cár se k zemi blížil,
nikdo sobě neublížil,
chvalme Boha za ten div,
neleť nikdo jaktěživ!“

Foto: Národní technické muzeum

Pád Kysibelky neměl odezvu jen v Žalostné písni, ale i u soudu:

"Maxmilián Wolf byl souzen. Přišel k soudu s půlhodinovým zpožděním a byl odsouzen pro ohrožení bezpečnosti těla k osmi dnům vězení. Na místě se ovšem odvolal a odvolací soud se konal až po roce. On mezitím odjel z Evropy do Ameriky, takže se k soudu ani nemohl dostavit."

Celá událost měla zajímavou dohru. Popisuje ji kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze Michal Plavec:

"To hlavní, co to přineslo, bylo to, že se organizátoři Jubilejní výstavy chytili za nos. Uvědomili si, že předtím odmítli, aby na Jubilejní výstavě létali skutečně renomovaní vzduchoplavci, protože se jim zdály jejich finanční požadavky přemrštěné. Protože to ale hrozilo velkou blamáží, finanční prostředky obětovali a do Prahy pozvali francouzské vzduchoplavce. Ti pak ještě s dalšími létali na Jubilejní výstavě. Nakonec to vyvrcholilo rekordním letem, kdy chtěli letět z Prahy do Moskvy. Vítr vál ovšem jinak, takže přistáli na břehu Baltského moře. Jedním z cestujících v tomto balónu byl i nakladatel J. R. Vilímek, který o tom nechal hned sepsat krásnou a výpravnou knížku."

Foto: Národní technické muzeum

Zbytky shořelého balónu Kysibelka jsou dodnes ve sbírkách Národního technického muzea, dodává Michal Plavec:

"Jedním z meziválečných kurátorů nebo pomocníků letecké sbírky byl doktor Rudolf Rumples. To byl významný pražský advokát, zároveň ale i propagátor balónového létání v meziválečném období a také zdatný automobilista. A toho napadlo, že když bylo soudní přelíčení, tak by jako doličné předměty mohly být ještě u soudu uschovány zbytky balónu, které sloužily jako důkazní materiál. Neváhal, vypravil se tam, získal je a nyní jsou ve sbírkách Národního technického muzea."

Ztroskotání Balónu Kysibelka mělo nakonec pozitivní důsledek:

"Nejvíc na tom nakonec vydělala česká vzduchoplavba, neboť francouzští vzduchoplavci Surcouf a Godard později vyškolili české vzduchoplavce Františka Hůlku a Ferdinanda Wandase."

A právě v těchto dnech jsme si připomněli 110. výročí úmrtí prvního českého balónového pilota Františka Hůlky. U jeho hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze se 26. února sešly asi dvě desítky příznivců balónového létání. O Hůlkovi tam aspoň krátce promluvil historik Pavel Sviták:

František Hůlka, foto: Národní technické muzeum

"František Hůlka byl nejvýznamnější postavou českého balónového létání. Balóny se patrně nadchnul za Jubilejní výstavy 1891, v té době se ale nejspíš do balónu ještě nedostal. Když pak Surcouf v roce 1893 přišel vycvičit první české balónové piloty, byli spolu s Ferdinandem Wandasem těmi, kdo nejčastěji se Surcoufem s balóny vzlétali. A pak získali úřední povolení létat, a to i s cestujícími. V roce 1894 uskutečnili několik vzletů pod hlavičkou České aeronautické společnosti. Patrně nejrozsáhlejší provoz byl v roce 1895 za Českoslovanské národopisné výstavy, kdy balón běžně vzlétal dvakrát za týden. Začátkem 20. století se bohužel letecký svět začal přiklánět spíše k letadlům těžším než vzduch, takže pan Hůlka jako balónový pilot tak trochu osaměl. Zvláště poté, co jeho kolega pan Wandas v roce 1906 zemřel."

Balóny však létají dodnes. V roce 1965 vznikl v Praze první poválečný československý klub balónového létání. Jeho zakladatelem byl mimochodem surrealistický básník a přítel Egona Bondyho Ivo Vodseďálek. První balón, který byl postaven po mnohaleté přestávce, byla slavná Praga 68. Ta odstartovala při příležitosti mezinárodní výstavy známek v roce 1968. U jejího vzletu byl italský polárník generál Nobile či účastník jeho výpravy k severnímu pólu akademik František Běhounek. Létání v 60. až 80. letech minulého století bylo dost výlučnou záležitostí, věnovalo se mu jen pár desítek lidí. Dnes už jsou lety balónem dostupné široké veřejnosti. Naštěstí se tak nenaplnila slova Žalostné písně: neleť nikdo jaktěživ!