Zámek může být ziskový, je to o nápadu, říká majitel Nových Hradů
Dokáže být zámek ziskový? Dokáže, ale k jeho financování je třeba hodně malých pramínků, a nikoliv jeden proud, říká Petr Kučera. Zámek Nové Hrady koupil se svojí ženou Magdou v roce 1997 od restituentů Bartoňů z Dobenína.
Kučerovi měli v Praze parcely, které prodali, a rozhodli se zachránit jednu památku. Petr Kučera se stáhl z politiky a začal s rekonstrukcí.
Rekonstrukce vybydleného objektu se podařila do dvou let, řadu věcí si dělali Kučerovi sami nebo s pomocí místních řemeslníků. Vše zvládli bez jakýchkoliv dotací. Zámek nedaleko Litomyšle dnes vypadá jako za doby hraběte Chamaré, vrátila se mu například pomerančová barva fasády. A návštěvníkům se líbí. "Pěkná expozice, líbil se nám vývoj zámeckého nábytku. Krásně upravené pokoje. Prošli jsme si zahrady i výběh jelenů. Okolí je taky moc pěkné. Jsme z Ostravska a udělali jsme si sem výlet."
Kučerovi vsadili na zahrady
"V době, kdy se zámek stavěl, tak na něj pracovalo 20 vesnic. Byly tady mlýny, pískovny, lomy, cihelny, velké zemědělství. To všechno odnesl čas. Proběhlo několik pozemkových reforem, takže z toho zbyl jen ten zámek. Je na malé vesnici a je to zjevení. A vy pro to musíte najít smysl. Většina laiků se domnívá, že je nejtěžší ten zámek opravit. To není pravda. Pokud to trochu umíte, a máte trochu peněz, tak si s tím poradíte velice rychle. Problém nejen u nás, ale v celé Evropě, je dát tomu smysl. Najít pro to nějaké rozumné určení v 21. století."
Kučerovi vsadili na rozvoj exteriéru. Konkrétně na zahrady. Mají jich deset a budou dělat další. I když objekt zůstává stejný, zahrada je totiž v každém ročním období jiná.
Je to o nápadu, říká Petr Kučera. Nedávno založili například bílou zahradu. Všechny rostliny v ní kvetou bíle. Teď zakládají zahradu žluto oranžovou a v plánu je červeno růžová. Zajímavostí areálu je i rybník, ve kterém je pitná voda.
V okolí zámku pobíhají daňci a jeleni
"Máme tu restauraci, cukrárnu, expozici, galerie, cyklistické muzeum, galerii anglických klobouků, velká stáda jelení a dančí zvěře, zemědělství. To všechno spoluvytváří ekonomickou soběstačnost. Je to z těch malých pramínků. Když přijedete do Alp, abych uvedl blízké okolí, tak je to z podstaty velice chudá oblast, která je dneska nádherně rozvinutá. Je to poskládáno právě z těch malých pramínků."
A kolik lidí tohle všechno stíhá? Překvapivě málo.
"Máme čtyři stálé zaměstnance. Na sezónu najímáme studenty. U nás jsou do doby než vystudují, a najdou si práci. Pak přijdou jejich kamarádi, protože si to dohazují mezi sebou. Já jsem od toho, abych přicházel s těmi vizemi a šílenými nápady, moje žena je od toho, aby mě držela při zemi. Nejstarší syn je technicky nadaný, vystudovaný informatik a strojní inženýr. Druhý nejstarší je zahradní architekt. Radím se s ním o některých věcech, ale žije v Praze, takže je to nakonec na mě, abych ty věci zrealizoval."
A co návrat do Prahy? O tom Petr Kučera neuvažuje? "Rád se tam vracím, ale už jen za těmi zářitky. Už bych se zpátky nikdy nestěhoval. Máme tam zázemí, ale tady jsem doma."
