Železniční zastávka Kaproun leží uprostřed lesů a patří mezi nejromantičtější u nás. Dostanete se tam po úzkokolejce vláčkem z Jindřichova Hradce. Zastávka je i v průvodcích a to díky tomu, že kromě přírody tu můžete obdivovat sochu i pamětní desku fiktivního všeuměla a vynálezce Járy Cimrmana. Údajně tu byl vysazen z vlaku.
Postava Járy Cimrmana vznikla zprvu jako nezávazná mystifikace. Ta se však okolo postavy zapomenutého všeuměla rozrostla do netušených rozměrů. Před 40 lety pak vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, jehož hlavními protagonisty se stali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. A právě Jára Cimrman má spojitost i se zastávkou Kaproun, uvedl ředitel Jindřichohradecké místní dráhy Jan Šatava.
Kaproun, foto: Harold, CC BY-SA 3.0 Unported
"V roce 1900 totiž cestoval český velikán Jára Cimrman z Vídně do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš a co čert nechtěl, vlivem různých událostí uvízl nejprve v dolnorakouském Gmündu a později cestoval prvním ranním vlakem odjíždějím tehdy kolem půl třetí ráno do Jindřichova Hradce. Protože už neměl peníze, tak jel bez jízdenky, předstíral spánek. A když vlakové četě došla při kontrole jízdenek s cestujícím bez jízdenky trpělivost, tak vlak na kilometru 22,3 uprostřed hlubokých lesů zastavil a Cimrman byl z přepravy vyloučen. Za odjíždějícím vlakem hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: To je vrchol! Proto je zastávka Kaproun vrcholem českých zastávek a přes léto je na ní Vrcholová kniha umístěna."
Kaproun, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0 Unported
V roce 1930 na památku této významné události zřídila železniční správa zastávku. Ale konec mystifikace. Je však pravdou, že zastávka Kaproun skutečně vznikla v roce 1930. Tehdy sem dorazily první motorové vozy, které dokázaly projet trať až dvakrát rychleji, než parní lokomotivy. To umožnilo zřízení několika nových zastávek a jednou z nich byla i zastávka Kaproun. Dva kilometry odsud je totiž stejnojmenná maličká vesnička. Její název pochází z německého Kaltenbrunn, což znamená studený pramen.
Fiktivní přítomnost Járy Cimrmana však inspirovala amatérské cimrmanology uctít místo, kde vystoupil, či lépe řečeno byl z vlaku vyhozen, pamětní deskou. Tu odhalili členové Divadla Járy Cimrmana v čele s panem Smoljakem.
Památník Járy Cimrmana v Kaprounu, foto: Stanislav Jelen, CC BY-SA 3.0 Unported
"O rok později se ukázalo, že při nedobrovolném výsadku z vlaku se Cimrmanův korpus otiskl do měkké lesní půdy a zapadal jehličím. Při archeologickém průzkumu se podařilo otisk Cimrmanova těla najít a akademický sochař pan Drtílek nedávno zesnulý, provedl odlitek Cimrmanova těla. Takže máme na zastávce Kaproun Cimrmanovu podobu v podobě betonové sochy ležící, bohužel zezadu. A od té doby se stala zastávka Kaproun poutním místem všech Cimrmanologů amatérských i profesionálních. Neustále tam přibývají různé artefakty, které už nejsou ani v rukou našich, ani v rukou divadla a dokonce se tato zastávka dostala i do průvodců, na internet a je to místo velmi známé."
Úzkokolejka z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je dlouhá 33 kilometrů a největší stoupání je 17 promile. Jezdit se tu začalo před 110 lety. Trať do Obrataně je dlouhá 46 km s největším stoupáním 26 promile. Tratě vznikly jako většina lokálek na našem území především z iniciativy místních lidí - starostů obcí, majitelů továren, panství a lesů.
Kaproun, foto: Harold, CC BY-SA 3.0 Unported
"Koncem 19. století byla železnice jedinou mechanizovanou a výkonnou dopravou a také jediným dopravním prostředkem, který dokázal povznést hospodářství regionu. Tehdy vedlejší tratě vznikaly tak, že ti domácí interesenti, jak se tehdy říkalo, museli založit podle zákona akciovou společnost, složit nejméně čtvrtinu kapitálu potřebného ke stavbě hotově a zbytek kapitálu doložil stát. To byla podpora státu rozvoji venkova, rozvoji celého území tehdejší Rakousko-uherské monarchie. A stát se potom také zaručil za míru nutného zisku z provozu takové trati, což vlastně znamenalo jakousi obrácenou formu dotací do veřejné dopravy."
Historie tratě byla dlouhá a plná různých zvratů. V roce 1924 byla zestátněna jako většina vedlejších, do té doby zpravidla soukromých tratí v tehdejším Československu. Za druhé světové války byla v území zabraném Německem. Potom se i s územím vrátila.
Jindřichohradecká úzkokolejka, foto: Dikke Diesel, CC BY 2.0 Generic
"V roce 1949 na ní byla zastavena osobní doprava vzhledem k odsunu německého obyvatelstva a vzhledem k tomu, že se celý region, který obsluhovala, vyprázdnil. V roce 1957 na ní začaly jezdit tzv. pionýrské vlaky, které byly takovou zajímavou metodou, jak mládež a děti přivést k železničářskému povolání. Byly to vlaky, kde děti v podstatě sloužily jako dospělí železničáři a zájem o vlaky byl tak velký, že už v následujícím roce začaly jezdit pravidelné vlaky osobní."
V devadesátých letech přišly úvahy o redukci železniční sítě v Čechách a zastavování provozu na tzv. neefektivních tratích. Železnici koupila v roce 1998 od státu za jednu korunu akciová společnost Jindřichohradecké místní dráhy a jezdí se tu dodnes. Mají tu jednu zvláštnost. Jízdenku si můžete objednat i prostřednictvím poštovního holuba a já se ptám ředitele Jana Šatavy, jestli tuhle možnost už někdo využil.
"Poštovní holub je sice možnost, ale oni se ti poštovní holubi zřejmě bojí vlaků, tak k nám netrefí."
