Ze Dvora Králové až do Skotska. Příběhy letců RAF žijí v rodinách
Nedávno se v krásných prostorách edinburské radnice na Royal Mile konalo milé setkání. Honorární konzulka České republiky ve Skotsku Veronika Macleod pozvala potomky československých vojáků a letců, kteří během druhé světové války působili právě ve Skotsku, aby společně zavzpomínali na své blízké a sdíleli příběhy, které by neměly být zapomenuty.
Jedním z hostů byl i Adam Kautský, který žije v Edinburghu a jehož prastrýc Karel Štrégl sloužil u slavné 311. československé bombardovací perutě RAF. Po skončení akce Adam Kautský prozradil, co pro něj vzpomínka na prastrýce znamená.
„Naše rodina měla to štěstí, že strejdu Káju – Karel Štrégl byl můj prastrýc, ale říkali jsme mu strejdo Kájo – jsme mohli poznat osobně. On se vrátil do Československa z emigrace v roce 1989 a mě tehdy bylo nějakých 17, 18 let, takže jsem si s ním mohl popovídat. Vyslechl jsem si od něj různé historky, když nám vyprávěl, co zažil,“ vzpomínal Adam Kautský.
Osud Karla Štrégla, jako ostatních letců RAF, byl plný hrdinství, ale i dramatických momentů. Po okupaci Československa v roce 1939 se rozhodl odejít do zahraničí a připojit se k odboji – nejprve se dostal do Polska, ale po jeho pádu byl internován v Sovětském svazu. Po propuštění se přes Střední východ dostal do Velké Británie, kde později působil jako příslušník RAF.
„V Libyi se účastnil bojů u Tobruku, kde byl vážně zraněn minometnou střelou, strávil čtyři měsíce v káhirské nemocnici, ale rozhodl se, že nechce skončit s bojováním, že Hitlera chce porazit a přesunul se do Velké Británie, kde se zařadil do RAF, do 311. bombardovací perutě Britského královského letectva a poslední dva roky války tam létal nad oceánem, nad Baltským mořem, vyhledával nepřátelská letadla a ponorky,“ připomíná Kautský.
„Asi na mě už jako na malého kluka zaujala jedna část jeho vyprávění,“ vzpomíná dále. „Představoval jsem si, jak byl někde v poušti těžce zraněn – střepina ho zasáhla do břicha a musel strávit čtyři měsíce v nemocnici. Přesto to nevzdal. Neodradilo ho to. Naopak – znovu sebral veškerou sílu a vrátil se zpět na bojiště. Znovu riskoval život pro ideály, pro víru v lepší zítřky a spravedlivější svět.“
Neuvěřitelně silné
„V dnešní době mi to přijde neuvěřitelně silné. Když se podívám na naši dnešní jakoby zpohodlnělou generaci, kde je pro mnohé představa boje a nasazení života za něco vyššího téměř absurdní, kdy slyšíme třeba politiky říkat, že by nikdy neposlali svého syna do války... Když to pak srovnám s tím, co tehdy ti mladí kluci prožívali, tak mi to přijde opravdu silné. A to strejda Kája není jediný z těch kluků – takových bylo zhruba tři a půl tisíce, kteří šli do Británie bojovat za svobodu.“
Na otázku, zda mají rodinné předměty, fotografie nebo vzpomínky, které pomáhají udržet památku jejich blízkých živou, Adam Kautský odpovídá:
„Fotografií máme několik z rodinného archivu, ale taková jedna hlavní, je to vlastně taková rodinná ikonická fotografie, tam je strejda Kája, když mu bylo zhruba 25 let, už jako člen RAF. Má na sobě leteckou uniformu s huňatým límcem a plynovou masku přehozenou přes rameno – v plné polní, vypadá to skoro jako z filmového plakátu. Když jsem tu fotku jako malý kluk poprvé uviděl, říkal jsem si: ‚To je opravdu můj prastrýc.‘ A vzbuzovalo to ve mně tu zvědavost, zjistit o něm víc, o té jeho cestě, jak se do té situace dostal a jak se mu tam dařilo, co všechno zažil.“
Jak Adam Kautský přiznává, díky setkání v Edinburghu, které zorganizovala honorární konzulka Veronika Macleod, se dostal k dalším informacím o svém prastrýci. Zjistil třeba, že byl přidělen na základnu v Highlands, odtud lítal na hlídkovací lety.
„Tuhle informaci jsem nevěděl a jinak je to pro mě to velmi zajímavé, protože vždycky jsem na jeho příběh nahlížel z české perspektivy, když jsem žil v Čechách. Teď už žijeme s rodinou delší dobu v Edinburghu, a ten příběh je najednou plastičtější, protože vlastně žiju v zemi, kde i ten strejda Kája působil a ne úplně daleko od Edinburghu,“ ocenil Adam Kautský.
Čtyři letci ze Dvora Králové
Veronika Macleod při přípravě akce zjistila, že Karel Štrégl pocházel stejně jako ona ze Dvora Králové nad Labem. A objevila i jména dalších letců z tohoto města.
„Kromě Adamova prastrýce Karla Štrégla jsem ještě přidala na seznam Eduarda Zbroje, jehož jméno jsem znala, protože je po něm pojmenovaná ulice ve Dvoře Králové. Pak jsem našla ještě Václava Netíka a Bohuslava Hubeného. Městské muzeum ve Dvoře Králové mi k nim poslalo i spoustu informací. Jaké pak bylo mé překvapení, že všichni čtyři byli v 311. peruti, která měla poslední rok války základnu právě na severu Skotska v Tainu. Zde také Eduard Zbroj spadl v roce 1944 s letadlem a zemřel. Václav Netík také zemřel při letecké nehodě nad Severním mořem, ale už v roce 1941. Bohuslav Hubený a zmiňovaný Karel Štrégl po válce prožili svobodný život v emigraci,“ doplnila Macleod.
Jak nám dále prozradila, nedávno ji na setkání k 80. výročí konce války pozvala organizace Commonwealth War Graves Commission, která ve Skotsku pečuje o více než 40 hrobů československých veteránů. A došlo k zajímavému objevu.
„O přestávce jsem hovořila se zaměstnankyní Sehar Sardar, která často navštěvuje hřbitov u krematoria Mary Hill v Glasgow. Zmínila, že si tam všimla jména československého letce E. Zbroje, zda jsem o něm náhodou někdy neslyšela. Jaká náhoda! Na jejich webu mají jeho jméno vedené jako Edvard, ale zažádala jsem o změnu na Eduard. Přestože zemřel v Tainu, byl zpopelněn v Glasgow a jeho urna byla v roce 1946 uložena do rodinného hrobu na královédvorském hřbitově. Těší mě, že jsem objevila další českou stopu ve Skotsku. Jeho jméno vyryté na pomníku zatím nikde na internetu není zmíněno ani vyfoceno, ale Sehar mi poslala jeho fotografii,“ doplnila Veronika Macleod.
Související
-
10 neuvěřitelných příběhů 2. světové války
Historik Jiří Klůc zaznamenal osudy vojáků, zajatců, obyčejných lidí, které do dnešních dnů nebyly známy. Každý z příběhů nám přibližuje lidskost a odvahu v těžkých dobách.
