Ze vzpomínek úspěšného hollywoodského producenta Norberta Auerbacha
Z filmového poslíčka ředitelem hollywoodské společnosti United Artists. Tak se prý dá krátce shrnout život filmového producenta Norberta Auerbacha. Vypráví o něm v nedávno vydané knize z Barrandova do Hollywoodu. Jeho výpovědi v ní zaznamenala Lenka Soukupová.
"Kdykoliv vyprávím něco ze svého života, začínám tím, že nevím, jestli jsem to prožil ve skutečnosti, ve snu, nebo někde četl. Je ale možné, že to tak vskutku bylo. Když o svém životě přemýšlím, nic zvláštního na něm nevidím. Z jiného pohledu vypadá jako zázrak, že jsem vůbec přežil,"
píše Norbert Auerbach v úvodu svých vzpomínek. Rodák z Vídně žil od dvou let v Praze. Jeho otec, původem žid z polského Stetlu, se tu vypracoval na jednoho z nejvlivnějších filmových producentů na Barrandově. V jeho produkci vznikly filmy jako Cesta do hlubin študákovy duše, slavný Erotikon nebo Hej rup. Své dětství prožil Norbert Auerbach v barrandovské vile plné služebnictva:
"My jako děti, když jsme bydlely v tom neuvěřitelném luxusu, jsme si myslely, že každý takhle žije. A myslím, že to byla taky zásluha našeho otce, který přece jenom přišel z velice chudé rodiny, opravdu chudé rodiny, a který tomu bohatství skoro jako by nevěřil. A nás děti vychoval, abychom si vážily každého."
Se svými sestrami si chodil hrát do barrandovských ateliérů:
"Hermannová a Baarová a Hugo Haas nebo i Vlasta Burian nám v podstatě dávali čokoládu a bonbóny, ale my jsme je nepovažovali za nic zvláštního. Pracovali pro našeho otce."
Ve 30. letech však už bylo Československo jeho otci malé a vydal se do Ameriky. Rodina za ním z nacisty ohrožené země odešla na poslední chvíli. Přes Paříž, Lisabon a brazilské pláže se nakonec dostali do New Yorku. Norbert ve Spojených státech studoval, za 2. světové války ale vstoupil do armády:
"Já jsem šel do armády, protože přeci jenom jsem si byl vědom, co se děje v Evropě. A byl jsem mladý a trošku i blbý, že jsem chtěl být hrdina. Pak se ukázalo, že býti hrdina není tak lehké. Válka je v podstatě strašně otravná. Samozřejmě potom, když jsme byli už na frontě, po vylodění a na cestě k Labi, tak člověk nemůže říct, že se otravoval, ale bojoval."
"Samozřejmě jsou tam některé jako West Side Story a Hair, celá série Růžových pantherů, bondovky... Všechny tyhle filmy jsou mi velice blízké."
Do Prahy se Norbert Auerbach vrátil na čas s Barbrou Streisand, která tu točila svůj film Yentl. V roce 1989 sem přijel znovu, za nemocným přítelem, zůstal tu ale natrvalo. V listopadu pomáhal Občanskému fóru, radil při vzniku Občanské demokratické strany, pracoval i jako poradce na Barrandově. Dodnes, ve svých čtyřiaosmdesáti letech, je členem České filmové a televizní akademie, která udílí České lvy. A co si myslí o českých filmech?
"Sleduji tu kinematografii, protože jsem členem Akademie a musím se na filmy dívat. Moc se mi to ale nelíbí. Jsou tam jednou za čas nějaké filmy... Samozřejmě jsem měl rád Kolju, Pupendo. A z poslední doby jediný film, který mne vlastně zaujal, byly Želary a Štěstí."
