Železný znervózňuje politiky

Vladimír Železný

Případ údajně jednoho z nejmocnějších mužů v Česku, šéfa televize Nova Vladimíra Železného, možná spěje k rozuzlení. V uplynulých měsících mu české i zahraniční soudy obstavily prakticky veškerý majetek. Poslední budovu - jeden historický palác v Praze na Malé Straně - zablokoval soud minulý týden a Železný pomalu přichází i o svůj podíl v klíčové firmě televize Nova, v licenční společnosti CET 21. Nejde ale jen o osobní problémy jednoho mocného muže. Průběh kauzy, jak uvádí Zdeněk Vališ, určitě sledují se silným zneklidněním i někteří politici a podnikatelé.

Historikové, kteří se jednou budou zabývat českou postkomunistickou společnosti možná dojdou k závěru, že vznik televize Nova u nás byl jednou z nejvýznamnějších událostí devadesátých let. Lidové noviny kdysi napsaly, že podobu českého kapitalismu formovaly tři osobnosti - Václav Havel, Václav Klaus a Vladimír Železný. Ten posledně jmenovaný a jeho televize Nova bývají občas líčeni jako mnohohlavé monstrum, jehož vliv nemá daleko k mafiánské chobotnici, temně rozlezlé do všech vrstev společnosti.

Kdo je vlastně Vladimír Železný? Dalo by se říci muž mnoha tváří. Jedni v něm vidí především intelektuála vybraného vkusu, znalce a ctitele umění, viceprezidenta Společnosti Franze Kafky. Druzí, a těch je víc, výjimečně schopného manažera, kterému se podařilo vybudovat zřejmě nejúspěšnější komerční televizi v Evropě. A ještě jiní ho považují za bezskrupulózního a nedůvěryhodného člověka. Právě tuto poslední charakteristiku Železného mnozí vyzdvihují v posledních měsících nejčastěji. Za peníze amerických investorů si Železný pořídil licenci na vysílání televize Nova. Předtím se ale zavázal, že pouze Američané budou pro Novu vyrábět program. Když se ovšem naskytla vhodná příležitost, vypověděl Železný investorům spolupráci, začal program vyrábět sám. Američané samozřejmě nelenili a nasadili proti Železnému soudní mašinérii. Nejvíce se cítí podveden americký podnikatel Ronald Lauder, mimochodem významný sponzor Republikánské strany, jejíž kandidát se koncem loňského roku zabydlel v Bílém domě.

Lauder potažmo zažaloval i Českou republiku o náhradu škody v řádu desítek miliard korun, protože prý úřady nedokázaly ochránit jeho investice, a tím měly porušit platné mezistátní dohody. Londýnský tribunál tento týden jeho nároky zamítl. Možná právě vysoká aktivita, kterou české soudy vyvinuly proti Železnému v posledních měsících, posloužila jako jeden z důkazů, že Česká republika chrání zahraniční investice a k Lauderovým ztrátám tak došlo v důsledku kriminálních činů, nikoli kvůli nečinnosti státních orgánů.

Vladimír Železný
Na druhé straně je určitě dost politiků a jiných vlivných osob, kteří tance kolem Železného i jeho samotného sledují se silným znepokojením. Čeští politici dostali za dobu existence televize Nova velmi intenzivně pocítit, že je pro ně daleko bezpečnější si Železného nerozhněvat a nechat ho být. Televizní magnát dokázal nejednou předvést, jak reálnou moc může ve společnosti získat člověk, který vládne nejsledovanější televizí v zemi. A nikdo neví, co všechno má ještě Železný v sejfu a co by mohl třeba pustit na obrazovku.

O televizi Nova tvrdí někteří komentátoři, že je spolu s Klausem a Zemanem třetím tichým signatářem tzv. opoziční smlouvy. Jeden takový analytik dokonce v Lidových novinách rádoby sarkasticky napsal, že Nova pod Železného vedením obnovila tradici angažované žurnalistiky. Totéž by ale mohl někdo říci o veřejnoprávní České televizi a obvinit ji ze zjevných sympatií vůči čtyřkoalici či tzv. hradnímu proudu. Každopádně v Česku jsou dnes v menší či větší míře zpolitizovány všechny celoplošné televize. Zásadní otázka tedy zní: pokud Železný skutečně odejde, kdo povede TV Nova po něm? A s tím souvisí další otazníky. Jaký bude profil nejsledovanější televize v zemi? Bude se napříště věnovat jen vydělávání peněz, nebo zůstane politicky angažovanou? Případně s kým se spojí tentokrát? Také proto vyvolávají hrátky kolem Železného nervozitu celé politické scény.