Zemřel Václav Havel

Václav Havel, foto: ČTK

V neděli ráno zemřel první porevoluční český prezident Václav Havel. Úmrtí jedné z významných osobností politiky, veřejného života i umělce zasáhlo nejen českou společnost, ale i velkou část světa.

Václav Havel, foto: ČTK
Někdejší československý a český prezident zemřel ve spánku na své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku v přítomnosti své ženy Dagmar. V říjnu přitom bývalý prezident oslavil 75. narozeniny. Už při oslavách se svěřil, že se necítí dobře. Zůstával dále v ústraní a poslední veřejnou událostí bylo setkání s dalajlámou, který patřil k jeho nejbližším přátelům. Ten také v pondělním vyjádření projevil hlubokou lítost. Sám Václav Havel v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas označil svůj život za dobrodružný. Jakými obdobími života prošel, připomene Václava Vařeková.

"Své první články publikoval Václav Havel v polovině 50. let. V 60. letech uváděla divadla jeho první hry. V roce 1977 stál u zrodu iniciativy s příznačným názvem - Charta 77. Stal se jedním z jejích prvních mluvčích. O dva roky později spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Ve vězení kvůli svým postojům skončil celkem třikrát. Za mřížemi strávil téměř pět let. V roce 1989 se stal jednou z vůdčích osobností listopadové revoluce. Dva dny před koncem téhož roku ho Federální shromáždění zvolilo československým prezidentem, stejně jako o půl roku později. Václav Havel se stal i prvním prezidentem samostatné České republiky. V úřadu vytrval do roku 2003. I po odchodu z vysoké politiky se angažoval především v oblasti dodržování lidských práv. Několikrát byl nominovaný na Nobelovu cenu míru."

Dodejme, že Václav Havel byl také ceněným autorem, jehož hry byly hojně uváděny na českých i zahraničních scénách. Napsal na dvě desítky divadelních her. Nejznámější jsou absurdní dramata Zahradní slavnost, Žebrácká opera, Audience nebo Largo desolato. Jako dramatik se znovu připomněl před třemi lety, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení.


Petr Nečas, foto: ČTK
K úmrtí Václava Havla se vyjádřila řada českých politiků. Považují to za obrovskou ztrátu pro celou zemi, mluví o Havlově odvaze za totality a o významu pro změny po roce 1989. Srovnávají také prvního českého prezidenta s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Jako jeden z prvních reagoval na Havlovo úmrtí český premiér Petr Nečas, který v České televizi řekl:

"Jsem tím lidsky zasažen, protože pan prezident Havel byl symbolem toho, co se tady stalo v roce 1989. Udělal pro tuto zemi strašně moc, pro pokojný přechod k demokracii, pro vybudování základních demokratických struktur, pro začlenění naší země do Evropské unie a do Severoatlantické aliance. Byl symbolem i tváří naší republiky navenek. Patří mezi nejvýraznější postavy české politiky minulého století, ale i počátku tohoto století. Jeho odchodu je samozřejmě obrovská škoda. On ještě měl a mohl co říci jak k politice, tak ke společenskému životu. Já mohu říci, jako politik, který s ním v mnoha věcech nesouhlasil, že přesto můj respekt vůči němu a obdiv vždycky převažoval nad tím, s čím jsem u něho nesouhlasil."

Václav Klaus, foto: ČTK
Prezident Václav Klaus téměř bezprostředně po zprávě o úmrtí označil Havla za symbol novodobého českého státu.

"Zasloužil se o něj jak svým neohroženým bojem proti komunistické totalitě, tak i jako vůdčí osobnost naší sametové revoluce a jako první prezident naší svobodné země. Jeho osobnost, jméno i dílo podstatně napomohly tomu, aby se Česká republika rychle začlenila do společenství svobodných a demokratických zemí. Osobně jsem choval vůči Václavu Havlovi respekt již od 60. let, kdy jsem měl možnost ho poznat. Byl to také on, kdo mě v listopadu 1989 přiznal do rodícího se občanského fóra."

Už v neděli odpoledne proběhla v Praze a na dalších místech České republiky spontánní setkání, na která se lidé svolávali prostřednictvím sociálních sítí. Na Václavském náměstí se kolem šesté hodiny večer sešly asi dva tisíce lidí, na exprezidenta se ale vzpomínalo i na Národní třídě nebo před jeho domem v Dělostřelecké ulici. Lidé přinášeli květiny, zapalovali svíčky nebo předčítali z Havlových knih. K podobných setkáním došlo i v Brně a jinde. V 18.00 hodin se po celé zemi rozezněly zvony kostelů.


Barack Obama, foto: ČTK
Úmrtí Václava Havla vyvolalo ale mimořádný ohlas i v zahraničí. Vyjádřili se k němu přední státníci. Smrt exprezidenta Havla zarmoutila amerického prezidenta Baracka Obamu. Uvedl to v prohlášení zaslaném zpravodaji Českého rozhlasu Vítu Pohankovi ve Washingtonu.

"Inspiroval mne stejně jako miliony lidí po celém světě svými slovy, uvádí prezident Barack Obama. Václav Havel podle něj žil v duchu myšlenky, že je důležité o něco usilovat, protože je to dobré, ne proto, že to má šanci na úspěch. Prokázal také, že morální převaha je silnější než jakákoliv jiná zbraň. Ztělesňoval touhy poloviny kontinentu, který byl odříznutý železnou oponou, a uvolnil historické síly, který vedly ke spojení demokratické Evropy."

Americká ministryně zahraničí Hilary Clintonová ve svém prohlášení uvedla, že je pyšná na to, že mohla Havla nazývat svým přítelem. Podle bývalého amerického prezidenta George Bushe mladšího se Václav Havel stal jedním z největších hrdinů svobody.

Mezi blízké přátele zesnulého Václava Havla patřila také bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.

"Viděla jsem, jaký měl vliv, když lidi byli na Václaváku a křičeli Havel na Hrad! A pak, když jsem s ním pracovala, jsem věděla, že sedím vedle člověka, který je pro mne a pro plno lidí nejdůležitější postavou 20. století."

Šéf Evropské komise Jose Barroso prohlásil, že jméno Václava Havla zůstane navždy spjato se znovusjednocením kontinentu a šířením hodnot unie do střední a východní části Evropy. Rada Evropské unie své pondělní zasedání zahájila minutou ticha.

Slovenská premiérka Iveta Radičová se s Václavem Havlem setkala naposledy před týdnem, když přijímal Cenu Jána Langoše. Zdůraznila, že ji Havel podpořil v její prezidentské kandidatuře před volbami v roce 2009.

"My už jsme si nemuseli povídat o postavách v politice nebo o hodnotách, protože jsme uznávali ty samé. Raději jsme věnovali čas otázkám, co bude dál a jak to bude dál."

Foto: ČTK
Václav Havel bude chybět Čechům, ale také nám Polákům. Tak komentuje úmrtí Václav Havla bývalý polský prezident Alexandr Kwasniewski.

"Havel zejména v prostředí polské inteligence plnil jakousi roli lídra, který Polsku chyběl. Lech Walesa byl totiž úplně jiný. To byl dělník, který dokázal ovládat davy a uměl bouchnout do stolu. Naopak Václav Havel potvrdil, že totalitní režim se dá ničit i pokorou a klidem. Havel měl rád Polsko a polská inteligence milovala Havla. On byl totiž neobyčejně skromný. Nikdy nezvýšil hlas. Mluvil velmi pomalu, ale moudře. Byl tolerantní k jiným názorům a vždy si je poslechl. Bylo udivující, že v jeho drobné postavě bylo tolik síly, která dokázala bojovat například za lidská práva. Proto jsem si ho velmi vážil."

Za velkou ztrátu považují odchod Václava Havla ruští aktivisté a ochránci lidských práv. Podle předsedkyně moskevské Helsinské skupiny, sovětské disidentky Ludmily Alexejevové přesáhl jeho morální kredit Evropu.

"Historie zná mnoho příkladů, kdy výtečné lidi příchod k moci změnil a ovlivnil jejich charakter. Václavu Havlovi se to nestalo. Zůstal stejný jako dramatik, jako disident a politický vězeň i v nejvyšší státní funkci. Patřil mezi výjimečné osobnosti, jejichž vnitřní podstata zůstává stejná i přes vnější podmínky. V Rusku byl takovým člověkem Andrej Sacharov, o němž v minulém čase mluvíme už dlouhá léta. Je smutné, že teď tak musíme mluvit i o Václavu Havlovi."


Dominik Duka, foto: ČTK
Na Václava Havla vzpomínají ale i představitelé církví. Pražský arcibiskup Dominik Duka se s ním znal řadu let, za komunistického režimu se spolu setkali ve věznici na Borech.

"Já jsem ho poznal tam, kde se opravdu pozná hodnota člověka, když máte pár metrů a zamřížované okno. A mohu říci: plachý, nesmírně citlivý, a přitom nesmírně statečný člověk, který věděl, že zodpovídá svému svědomí."

Úmrtí Václava Havla zasáhlo i dalšího disidenta, evangelického faráře i bývalého mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta.

"Umřel doma. Na Hrádečku byl doma ze všeho nejvíc. Spánek přešel v odpočinutí věčné a v přítomnosti milující ženy, která při něm stála až do posledního dechu. To je konec, který mu můžeme jenom přát."


A na Václava Havla od okamžiku, kdy se rozšířila zpráva o jeho úmrtí, vzpomínají i jeho přátelé z uměleckých kruhů. Podle zpěvačky Marty Kubišové byl člověkem, který vždycky rozeznal, když je něco špatně:

"Hlavně je to můj milovaný a velmi respektovaný kamarád. A za druhé je to člověk, který má neskutečný cit!"

Herec Jan Tříska byl dlouholetým přítelem Václava Havla. Společně prožili srpnovou okupaci Československa v r. 1968. Jan Tříska ale v roce 1977 emigroval do USA a jejich vzájemné komunikaci poté bránily perzekuce ze strany komunistického režimu v Československu.

"My jsme si z počátku vůbec nepsali, protože mu stejně moje pošta nedocházela. Když ale dostal Cenu knihkupců, požádal mne, abych v rotterdamské katedrále anglicky četl jeho děkovný dopis. A to bylo naše setkání na dálku."

Na brněnské pietní setkání nazvané "Nenechme zemřít Havla v nás" přišel na svého dlouholetého přítele zavzpomínat také dramatik Milan Uhde.

"Všechno, co on dělal a psal, bylo pro mne výzvou k tomu, že člověk má usilovat o to, aby byl v souladu sám se sebou, aby hájil svou svobodu a svobodu druhých, aby byl poctivý a otevřený. A aby věřil, že to, co si předsevzal, je uskutečnitelné. A ta výzva zůstává pro mne živá i dnes. A mám dokonce pocit, že po smrti Václava Havla je ta výzva ještě naléhavější."

Excelentní politik, ikona boje za lidská práva i neuvěřitelně vstřícný člověk - tak vzpomíná na Václava Havla jeho přítel Michael Kocáb.

"Zpráva o smrtí Václava Havla mne zasáhla velice bolestně, protože jsem ho považoval ze jednoho ze svých nejlepších přátel. Zároveň ovšem jsem si uvědomoval význam jeho osobnosti pro naše novodobé dějiny, ale i pro Evropu a pro svět. Takže jsem k tomu přátelství přistupoval s úctou. Spolupracoval jsem s ním vlastně od začátku sametové revoluce až do posledních dnů. A poznal jsem ho jako nesmírně laskavého, přívětivého i veselého člověka, se kterým byla opravdu radost být. Jako kdyby na vás na chvilku prosvítilo sluníčko."

Zůstal věrný svým zásadám a dokázal se vrátit k tvůrčí práci - to na Václavu Havlovi nejvíce oceňuje sedminásobná olympijská vítězka v gymnastice a jeho bývalá poradkyně Věra Čáslavská...

"Václav Havel byl ojedinělý v tom, že jako politik a jako prezident se po třinácti letech ve své vrcholné politické funkci znovu dokázal vrátit k vlastní tvorbě."


Václav Havel s manželkou Dagmar, foto: ČTK
Teď už ve vysílání Radia Praha uslyšíme samotného Václava Havla. Jeho zamyšlení s názvem Jednou budem dál z roku 2009 je jeho vlastní představou toho, jak bude vypadat česká společnost za dvacet let - tedy v roce 2029. Jak na začátku své úvahy podotkl, Česká republika bude mít především novou a lepší ústavu.

"Její první částí samozřejmě bude Listina základních práv a svobod. Budeme mít nový volební zákon. Do stovek zákonů, jejich novel a příslušných přílepků bude už viditelně vnášen pořádek. Budeme pochopitelně s Evropskou unií sdílet i její listinu, artikulující okruh základních civilizačních hodnot a ideálů, k nimž se Evropa hlásí."

Po skončení svého prezidentského angažmá se Havel věnoval lidským právům a podporoval disidenty v různých částech světa.

"Odpovědností za svět rozumím mimo jiné i nelhostejnost k osudu všech, o nichž víme, že tak či onak trpí. Nemůžeme - a v tomto globálně propojeném světě obzvlášť - být lhostejní k těm, kdo jsou utlačováni, a nepodporovat ty, kteří usilují o svobodu. Nemůžeme hlásat svobodu jednotlivce a zároveň se nesolidarizovat s nesvobodnými. Nemůžeme jen proto, že se bojíme o nějaké zakázky, mlčet ke zjevnému porušování lidských práv. Dokud považujeme lidskou svobodu a lidská práva za pouhou nadstavbu materiální základny, nejsme na tom jako společnost dobře. To se změní, protože se to musí změnit."

Za svého života měl Havel několik politických protivníků. Politickou scénu ale dráždil například i tím, že na konci 90. let vystoupil proti takzvané opoziční smlouvě, pomocí které si rozdělily vládu dvě největší strany. Své přání ohledně politiky ale vtělil do následujících slov.

"Věřím, že náš politický systém bude postupně zrát a zbavovat se postupně svých tradičních neřestí, díky čemuž budou strany za 20 let daleko víc tím čím by podle mě měly být. Prostředím tvořivé politické rozpravy, v němž se rodí a zrají politické osobnosti, které pak strany nabízejí politice, respektive voličům. V roce 2029 budeme dál."