Zprávy

Po dlouhé a těžké nemoci zemřel v noci na sobotu dlouholetý člen souborů Divadla na Vinohradech a Národního divadla, herec Jiří Vala. V posledních letech bojoval s rakovinou, které podlehl jen několik dní před tím, než měl oslavit 77. narozeniny.

Vala se narodil 27. listopadu 1926 v Popradu. Divadlo ho přitáhlo už jako studenta. Nejprve statoval v pražské Uranii, později zběhl z gymnázia a začal hrát v Divadle pražských předměstí. Začínal tu od píky a stavěl i kulisy. Profesní základy si upevnil na konzervatoři.

Po škole nastoupil v roce 1947 do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Potom krátce působil ve Státním divadle v Ostravě. Do Prahy se vrátil v roce 1951 do tehdejšího Divadla československé armády, pozdějšího Divadla na Vinohradech. Zdejších patnáct let označoval za nejkrásnější období svého divadelního života. Po čtyřech letech u E. F. Buriana byl angažován do Národního divadla, na jehož prknech stál až do roku 1999.

Do divadla i filmu vstoupil jako představitel energického a perspektivního mládí, mužů navenek drsných, ale poctivých a citlivých. Později ztvárňoval charakterní postavy, k nimž ho předurčoval jeho mužný vzhled a civilní projev. Jen výjimečně dostával role negativní, zbabělce či slabochy. Nevyhýbal se ani komediálním úlohám.

Vynikající byli jeho Andrej Bolkonský i Pierre Bezuchov v Tolstého Vojně a míru, Petruccio ze Shakespearova Zkrocení zlé ženy. V českém repertoáru se u diváků dobře zapsal jako Tylův Jan Hus, Kalafuna ze Strakonického dudáka či jako Dubský v Macháčkově režii Našich furiantů.

Nemálo příležitostí dal Valovi i film. Snad nejpopulárnější zůstal jeho strážmistr Zeman z úspěšného Kachyňova Krále Šumavy. Televize mu přinesla především roli Martina Nedobyla v seriálu Sňatky z rozumu nebo svérázného malíře v seriálu Byl jednou jeden dům.

Evropská komise pomůže vstupujícím členům prosadit reciprocitu ve vízovém režimu se třetími zeměmi. V podstatě jde o to pokusit se přimět státy jako USA, Kanadu nebo Austrálii, aby vůči novým členům EU neuplatňovaly vízovou povinnost, tedy aby s nimi zacházely jako se stávajícími členskými státy. "Je to citlivý problém, který bude třeba řešit. Evropská komise si toho je vědoma a nastolí ho v Radě ministrů EU - je jasné, že reciprocita nenastane automaticky a že je třeba se pokusit ji prosadit," řekl ČTK mluvčí Evropské komise Pietro Petrucci.

Česká diplomacie usiluje o zrušení vízové povinnosti, kterou vůči českým občanům uplatňují Spojené státy, Kanada a Austrálie, aby mohla aplikovat zásadu bezvízového styku s těmito zeměmi po vzoru Evropské unie, která je má na tzv. bílém seznamu států, pro které vízová povinnost neplatí. "Je to svízelná situace. Buď zcela bez výhrad převezmeme seznam, zrušení víz bude jednostranné, nebo se obrátíme na EK... Anebo dostaneme od EU souhlas nechat věc na bilaterálním řešení," řekl ve středu v zahraničním výboru parlamentu náměstek ministra zahraničí Pavel Vošalík.

Evropská komise si je vědoma, že správně mají Česko a další kandidáti splnit požadavky evropského práva do vstupu, tedy aplikovat všechna nařízení včetně "bílého" a "černého" seznamu ve vízové politice od 1. května 2004. Je také nabíledni, že pokud by Austrálie či Kanada chtěly dál víza vyžadovat, mají noví členové právo žádat ostatní o projev solidarity, tedy o jejich vyjmutí z "bílého" seznamu. To by bylo zajisté nepříjemné - právě proto se dnes v Bruselu říká, že vlastně nehoří, dokud se Česko (a další) nestanou součástí schengenského prostoru. Do té doby zůstanou na hranicích kontroly a EU nebude prý nic namítat, pokud si po tuto dobu - nejméně dva-tři roky po vstupu - podrží Praha právo vyžadovat víza od Kanaďanů nebo Australanů, ba je opět zavést vůči Američanům. Jakmile se však ČR stane součástí Schengenu, vyložil Petrucci, bude nanejvýš žádoucí, aby všechny země do něj zapojené dodržovaly vůči vnějšímu světu stejná pravidla. Teprve pak budou nováčkové včetně Česka mít skutečnou páku na Evropskou komisi a ostatní členy, aby se zasadili ve Washingtonu, Canbeře nebo Ottawě o zrušení vízové povinnosti - nebo aby ji vůči těmto zemím na znamení solidarity s novými kolegy opět zavedly.

EU zde měří vstupujícím zemím dvojím metrem. Nekompromisně požadovala, aby Česko a další kandidáti zavedli vízovou povinnost vůči státům na tzv. černém seznamu, tedy například Rusku, Ukrajině či Bělorusku, což bylo nejednou bolestné a ekonomicky nevýhodné. O uplatňování recipročního bezvízového styku se zeměmi na "bílém seznamu", které má být zavedeno souběžně, se však podle všeho hodlá starat až časem.

Schengenská dohoda umožňuje ovšem i individuální přístup v odůvodněných případech. Belgie například před několika lety obnovila na čas vízovou povinnost vůči Slovensku - pokud slovenští občané při pohybu schengenským prostorem zavítali do Belgie, hrozilo jim vyhoštění, kdyby namátková kontrola zjistila, že nemají v pasu víza. Takže i Češi by se mohli takto zachovat třeba vůči Kanaďanům; účinnost takového postupu je však sporná. Příkladem asymetrie v této oblasti zůstává Řecko, vůči němuž Spojené státy uplatňují vízovou povinnost, ačkoli je součástí Schengenu. Řekové to snášejí, po Američanech víza nechtějí, ani nežádají solidární kroky od ostatních členů EU.

Petrucci upozornil, že ve vztahu k USA se mohou všichni brzo ocitnout na stejné lodi. Washington hrozí, že od podzimu příštího roku bude požadovat pro bezvízové cestování povinně pasy obsahující biometrické údaje. Je velmi pravděpodobné, že je členské a vstupující státy do té doby ani nezačnou vydávat. Američané by pak vízovou povinnost mohli uplatnit vůči celé unii.

Ostrou slovní přestřelku mezi opozicí a vládou vyvolala aféra kolem odposlechu, který policie objevila v autě sociálnědemokratického poslance Josefa Hojdara. Opozice viní premiéra Vladimíra Špidlu z toho, že si čte záznamy tajné služby. Špidla to popírá a chce vidět důkazy. Před poslanci kvůli kauze Hojdar vypovídali ministři vnitra a obrany Stanislav Gross a Miroslav Kostelka. Podle nich ale ani policie, ani tajné služby s odposlechem nemají nic společného. Případ tak zůstává na stole kriminalistů, kteří jeho objasnění nevidí příliš slibně. Předseda sněmovní komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby (BIS) Jan Klas z opoziční ODS si myslí, že hlavní vinu za problémy s odposlechy nese Špidla. Řekl, že Špidla každý týden navštěvuje sídlo BIS, kde si čte přepisy telefonních odposlechů. Premiér to ale popřel a označil Klasova obvinění za hloupost. Podle Hojdara bylo zařízení pod přístrojovou deskou a bylo napojeno na hands free sadu mobilního telefonu. Pomocí tohoto zařízení prý bylo možné odposlouchávat vozidlo až do vzdálenosti 150 metrů. Hojdar kvůli odposlechu podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Policie zkontrolovala také jeho mostecký byt a kancelář, ale tam žádné odposlouchávací zařízení nenalezla. Údajným odposlechem a sledováním Hojdara se parlamentní orgány zabývaly poprvé po prázdninách. Když Hojdar v létě přišel s informacemi, že je sledován, spekulovalo se o tom, že by to mohlo souviset s tím, že počátkem léta opustil poslanecký klub ČSSD, protože nesouhlasil s vládní reformou veřejných financí. Když se Hojdarovými podezřeními začala zabývat sněmovní komise pro kontrolu BIS, zjistila, že se v jeho blízkosti skutečně pohybovaly nejméně dva vozy BIS. Hospodářské noviny zhruba před měsícem napsaly, že BIS nesledovala Hojdara, nýbrž jeho známé. Někteří z nich jsou podezřelí z nelegálních praktik.

Vysocí funkcionáři předlistopadového režimu Milouš Jakeš a Jozef Lenárt již nebudou soudně stíháni kvůli podezření, že se snažili legalizovat vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v úterý vydala rozhodnutí, jímž souhlasí s tím, že byla dvojice v červnu zproštěna obžaloby z vlastizrady. "Nejvyšší státní zástupkyně dospěla k závěru, že rozhodnutí soudů jsou správná. Nebudeme tedy podávat dovolání k Nejvyššímu soudu, což by znamenalo, že soudní jednání ve věci by ještě pokračovaly," řekl mluvčí Benešové Pavel Macur. Benešová v podstatě udělala za soudními kauzami Jakeše a Lenárta tečku. Pokud by rozhodla opačně, neplatil by červnový rozsudek pražského vrchního soudu. Ten zamítl žalobu, podle níž se dvojice dopustila vlastizrady v souvislosti s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Jakeš s Lenártem byli kvůli vpádu cizích vojsk podezřelí i z přípravy trestného činu rozvracení republiky. Macur rozhodnutí Benešové nekomentoval. Doplnil, že brzy by měly stanovisko nejvyšší státní zástupkyně obdržet soudy, které o věci rozhodovaly, a také dvojice bývalých funkcionářů KSČ. Obžaloba kladla Jakešovi a Lenártovi za vinu, že se snažili legalizovat vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa prostřednictvím takzvané dělnicko-rolnické vlády, která by nahradila tehdejší zákonný vládní kabinet. Vrchní soud už dříve připustil, že se Jakeš s Lenártem v srpnových dnech zúčastnili politických jednání na sovětském velvyslanectví a u prezidenta Ludvíka Svobody. O tom, že se na těchto schůzkách zasazovali o ustavení nelegální vlády, však už důkazy chyběly. Jediným vysokým komunistickým funkcionářem odsouzeným v souvislosti s invazí v roce 1968 je devětasedmdesátiletý Karel Hoffmann. Před měsícem ho pražský vrchní soud poslal na šest let do vězení.