80 let od konce války: Osvobození, které ovlivnilo budoucnost
Před 80 lety, 8. května 1945, skončila druhá světová válka, nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Osvobození Československa a dalších evropských zemí přineslo konec nacistické nadvlády, ale i různé cesty, jakými k osvobození došlo, a jejich vliv na poválečný vývoj Evropy.
„U nás i v západoevropských zemích musela panovat obrovská úleva. To napětí a radost z toho, že ta válka skončí, musela být obrovská, protože trvala několik let, byla neskutečně brutální a zasahovala globálně celou Evropu,“ uvedl pro Český rozhlas historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu, když hovořil o osvobození v květnu 1945.
V Česku se podle něj začalo věřit, že konec války je na obzoru, v různých fázích konfliktu. „Myslím, že bychom to mohli rozdělit na optimisty a pesimisty. Optimisté byli přesvědčeni už 15. března 1939, kdy Hitler obsadil Čechy a Moravu, že válku – tehdy ještě nevypuklou – Německo jednou prohraje a odtáhne. Silnější naději získali například v zimě roku 1941, kdy se Sovětům podařilo zastavit německý postup u Moskvy,“ naznačuje Marek.
Lidé, kteří situaci posuzovali realističtěji, začali podle něj konec německé nadvlády tušit v období bitvy u Stalingradu a v době, kdy se Němci začali stahovat z východní fronty.
„A ti největší pesimisté si to zřejmě připustili až v červnu 1944 po vylodění spojenců v Normandii. V tu chvíli už muselo být jasné i těm největším pochybovačům, že nacistický režim válku nevyhraje,“ říká historik Jindřich Marek.
Cesta ke svobodě ale ani poté nebyla jednoduchá. Lidé museli ještě téměř rok čekat, než se dočkali osvobození. Němci podepsali kapitulaci 7. května 1945 ve francouzské Remeši ve stanu vrchního velitele vojsk západních spojenců amerického generála Dwighta Eisenhowera. Začala platit ale až 8. května. Eisenhower tehdy řekl, že německé jednotky, které ještě po půlnoci po tomto datu budou chtít ustoupit, do amerického zajetí nepřijme.
Podle historka ale nebyla tato mírová smlouva pro Čechoslováky dobrým výsledkem.
„V Praze se ještě bojovalo a rozhodovalo se o tom, kdo do Prahy přijde první, jestli Američané nebo Sověti, to by i politicky ovlivnilo vývoj v zemi. Němci ale hráli o čas. Potřebovali za každou cenu získat čas, protože se jim nechtělo do ruského zajetí. Takže si vynutili, že všechny akce skončí 8. května o půlnoci. A to potom ovlivnilo i osvobození Prahy,“ popisuje Marek.
Hlavní americké síly, kterým velel legendární generál George S. Patton, se totiž po osvobození Plzně zastavily na dohodnuté linii a Američané tak na pomoc Praze nevyjeli. Pokud by americká armáda došla až do Prahy, Československo by podle Marka po válce šlo pravděpodobně jiným směrem.
„Je tam mnoho kdyby. Ale rozhodně myslím, že volby v roce 1946, první poválečné volby, by asi nedopadly vítězstvím levice. Že mentalita lidí by adorovala ty jiné osvoboditele a že výsledky voleb by Československo udržely v mantinelech demokratického, kultivovaného, civilizovaného státu, jako bylo před válkou. A po válce bychom žili v dobrém smyslu slova nudný mírový život jako Dánové, nebo Holanďané, nebo Belgičané,“ míní historik.
Rozdíly mezi osvoboditeli
V Československu – na nějakou dobu znovu svobodné zemi – Američané zůstali ještě zhruba půl roku po konci války, podobně jako Rudá armáda. Obě armády odešly koncem listopadu. Přístup ruských a amerických vojáků k českému obyvatelstvu se ale výrazně lišil a zanechal na mnoha místech trvalé stopy.
„Nechci, aby to vypadalo jako nějaká konjunkturální kritika sovětské armády, ale přiznejme si, že kulturní úroveň ruských vojáků, jejich chování, jejich vybavení, režim, který je formoval už od roku 1918, byla velice diametrálně rozdílné třeba od Američanů. Znásilňování děvčat patřilo i na našem území, kde se chovali k českému obyvatelstvu významně lépe než kdekoliv jinde v Evropě, k jejich, když to řeknu cynicky hobby. Častokrát se dostávali do konfliktu, když byli většině pod vlivem alkoholu. To byla ta odvrácená tvář toho osvobození,“ popisuje Marek.
Oproti tomu američtí vojáci přicházeli do Československa v úplně jiné situaci. Byli dobře vyzbrojeni a vybaveni, vypadali v očích mnoha lidí jako hrdinové.
„Američané byli ve skvělé kondici, měli materiální zajištění a jejich vojáci byli na první pohled velmi sympatičtí – umytí a v nádherných uniformách, takže neměli třeba problémy s děvčaty. Byli více distancováni od emocionálního prožívání války, což se projevilo i v jejich přístupu,“ řekl Českému rozhlasu historik Marek.
Ačkoli Rudá armáda sehrála klíčovou roli při porážce nacistického Německa, podle historiků její postup často provázelo chování odpovídající spíše okupační než osvobozenecké misi. Navzdory svému hrdinství a obětem pak místo nacismu přinesla diktaturu stalinského režimu.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
