Adam Plachetka: Příběhy Čechů v zahraničí mne baví

Nejslavnější český operní pěvec současnosti rád zabrousí i do jiných hudebních žánrů. Na galavečeru v Ottawě se pustil do swingových melodií od Jiřího Traxlera.

Čechokanaďané a řada významných hostů s utajeným dechem naslouchají nádherným Mozartovým áriím i „traxlerovkám“ v podání skvělého basbarytonisty Adama Plachetky za klavírního doprovodu Emila Viklického. Vystoupení se koná v historickém hotelu hned vedle budovy kanadského parlamentu v centru Ottawy a je součástí galavečera k českému předsednictví EU. Adam Plachetka si do kanadské metropole odskočil z New Yorku, kde momentálně vystupuje v Metropolitní opeře. Není to poprvé, kdy se s ním potkávám na krajanské akci.  Před dvěma lety byl hostem na Moravském dni v Chicagu.

ČTĚTE TAKÉ

Od česko-kanadských osudů přes Plachetkovy árie po ovocné knedlíky

Nakolik Vás to táhne ke krajanské komunitě v zahraničí?

Upřímně, když jsem kdysi dávno jezdil do zahraničí, tak jsem neměl tendence se družit. Ale přes osobní vazby jsem se k pár takovým spolkům dostal a musím říct, že mne to od té doby začalo bavit.  Takže když je čas a pozve mne někdo jako Bořek Lizec (současný velvyslanec v Kanadě), tak se snažím vyjít vstříc.

Jsou pro Vás některé krajanské osudy, se kterými se setkáváte, inspirativní?

Je to úžasná záležitost. Řadu těch úspěšných krajanů vůbec neznáme a člověk se o nich dozvídá až ex post, když přijede do země, kde se jim ten úspěch povedl. Takže inspirativní to určitě je. Snažím se o ty příběhy zajímat, a vždycky mne potěší, když nějaký takový příběh slyším.

Galavečer v Ottawě byl částečně věnovaný také jednomu z našich krajanů - Jiřímu Traxlerovi. Věděl jste o něm dříve, než jste dostal nabídku nazpívat některé z jeho písní?

Emil Viklický, Jan Smigmator a Adam Plachetka|Foto: archiv Bořka Lizce

Vlastně ne, protože jazz a swing není úplně moje parketa. Ale ty texty, které se mi dostali do rukou, jsou všechny nádherné a byl jsem rád, že díky tomu projektu (vydání alba Traxler100), jsem měl šanci se s nimi seznámit.

Vy jste známý tím, že čas od času opouštíte operní sféry a vystupujete např. i v muzikálových projektech. Myslíte, že v budoucnu zařadíte do svého repertoáru i některou z písní Jiřího Traxlera?

Možné to je, my teď připravujeme jeden projekt, o kterém zatím nemohu příliš prozradit, ale který míří do 20. – 30. let minulého století a je možné že se tam nějaká „traxlerovka“ vejde. Uvidíme, jak to poskládám.

Vy teď vystupujete v Metropolitní opeře v New Yorku. Co vás v nejbližší době čeká?

Zleva: kytarista Ondřej Pátek, saxofonista Petr Cancura, pianista Emil Viklický, zpěvák Jan Smigmator, operní pěvec Adam Plachetka, zpěvačka Marta Jandová a zpěvák Petr Janda |Foto: archiv Bořka Lizce

Do půlky listopadu jsem v New Yorku, pak mířím do Čech, kde křtíme CD s áriemi Mozarta a Salieriho a pak mne čeká pár představení v Národním divadle v Lazebníkovi Sevillském, nějaké koncerty po Čechách a pak se vracím do Houstonu do Texasu. Tam budeme znovu studovat Figarovu svatbu v produkci Michaela Grandage, což je původní inscenace z Glyndebourne, kterou už jsem dělal dvakrát a která mne hrozně baví, kterou mám rád. Jen to má poněkud hořkosladkou příchuť, protože dělám oblíbenou inscenaci, ale zároveň budu přes Vánoce a Nový rok z domova.