Ašsko - bývalá textilní velmoc

Dnes budeme pokračovat v návštěvě nejzápadnějšího města v České republice. Zmínili jsme se o tom, že Aš byla městem textilu a naprostou jedničkou ve výrobě rukavic. V těch drží i jeden světový rekord, ale o tom více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

"Zlomový čas nastal pro Ašsko už v pobělohorské době. Oblast si totiž dokázala udržet náboženské svobody a útočiště tu nacházeli evangelíci. S nimi přišla i nová řemesla a znalosti, zejména textilnictví. Usadili se tu barvíři, punčocháři a tkalci. A tehdy vlastně začal rozvoj textilního průmyslu,"

Ašské muzeum, foto: Google Maps

uvedl Jiří Bušek z ašského muzea.

"V každé domácnosti byl buď tkalcovský stav nebo pletařský stav, takže to byla domácká výroba, těžko říct, kdo byl první. Ale první, kdo začal skupovat tuto výrobu domáckou, začal s ní obchodovat, byl ašský měšťan Kristián Kirhoff. Postavil ruční spřádací stroj, který viděl u továrníka Huschera v Plavně. A v postatě je to on, který dává popud průmyslu na Ašsku."

Proč textilu na Ašsku tak dařilo, na rozdíl od jiných oblastí?

"Zdejší enkláva evangelíků spolupracovala se sousedním Saskem a Sasko bylo bezprostředně napojeno na Anglii. Tam díky průmyslové revoluci měli nejmodernější technologické výdobytky a ty samozřejmě přicházely přes Sasko na Ašsko, takže se nechá říct, že Ašsko oproti vnitrozemí mělo v technologiích až dvacetiletý náskok."

Kam se vyvážel ašský textil?

"Ašsko bylo pověstné tím, že dokázalo vyvážet do celého světa. Zde bylo 25 výrobců rukavic a ti dokázali vyvážet do všech zemí na světě. Mluví se o 70ti zemích."

A právě co se týče rukavic, drží ašské muzeum zřejmě světový primát. Podařilo se totiž soustředit většinu výrobků a ty byly pečlivě zaarchivovány. V expozici je vystavena jen malá část, ale zato ve skříních v depozitáři se skrývá přímo rukavicový poklad.

Aš, foto: Zdeněk Sedláček, CC BY 3.0 Unported

"Zachovaly se snad jen díky tomu, že je to jenom půl pár. Nejsou párové, takže by nikomu k ničemu nebyly. Tady se zachovalo 23 tisíc půlpárů rukavic, které dokumentují předválečnou výrobu až po současnost. Je to skutečně unikát a pravděpodobně se jedná o největší světovou sbírku."

Půjčujete tu sbírku někam?

"Už proběhly dvě samostatné výstavy. Jedna u nás, druhá pak byla koncipovaná pro německou stranu. Máme plány, že bychom jim dali větší prostor i v samotném muzeu a vznikla by expozice rukavic."

Právě rozvoj textilu vedl i k rozkvětu Aše. Významným se stal rok 1864, když Aš získala železniční spojení s Chebem a německým Hofem a kdy byly zavedeny první mechanické stavy. Právě funkční stroje nabízí i ašské muzeum a Jiří Bušek je umí všechny ovládat.

"Expozice byla komponována tak, aby většina strojů byla plně funkčních. Jsme schopni návštěvníkům předvést, jak funguje šicí stroj, kolovrátek, pletařský stroj. Všechny fungují. Tady předvádíme ruční tkaní. Lidé se mohou seznámit s tím, co je osnova, co je útek, člunek a mohou si sami vyzkoušet, jak se na tom stavu pracovalo. Správně by to mělo znít "na cukr, na kafe, na cukr, na kafe", ale my bychom si nevydělali asi ani na slanou vodu."

Je to náročné fyzicky?

Tkalcovský stav

"Není, ale musí se vám do těla dostat určitý rytmus a praxe. Není to nic obtížného. Protějšek tomuto ručnímu stavu je mechanický stav, který je plně funkční. Je reprezentantem zprůmyslnění Ašska. Takových to stavů bylo třeba v jedné výrobní hale až 200. Až to pustíme, uslyšíte ten rámus. Takovou novou profesní nemocí z povolání byla hluchota tkalců."

Na přelomu století mělo město kolem 44 tisíc obyvatel a téměř všichni byli zaměstnaní v textilním průmyslu. Ten už dokonce podle statistik nebylo možné dál rozvíjet kvůli nedostatku pracovní síly. Dnes už téměř žádný textil v Aši není. K jeho prvnímu prudkému pádu došlo koncem roku 1937. Důvodem byla stále se zhoršující politická situace, kdy moc přebrala Sudetoněmecká strana a čeští obyvatelé začali opouštět město. Po válce došlo k vysídlení německých obyvatel a textilní průmysl se ocitl v troskách. Kvůli nedostatku lidí bylo nutné zavřít a likvidovat celé továrny. Textilní slávu připomíná podle Jiřího Buška už jen muzejní expozice.

"Teď je to tristní záležitost. Když vznikla textilní expozice, tak to bylo koncipované tak, že to mapovalo minulost. Expozice ukazují bývalé podniky Tostu, Oharu, které byly reprezentantem ašského textilu. V současné době už ani tyto velké podniky neexistují. Textil byl zcela rozbit, rozpadl se. Lidé, kteří pracovaly jako šičky a lidé zaměstnaní v textilu už pracují jen pro německé firmy a nebo jen doma v malých dílnách."

Foto: www.muas.cz