Boj o Ústavní soud
V červenci končí desetiletý definovaný čas pro osm soudců Ústavního soudu a prezident Václav Klaus je musí urychleně nahradit. Pokud by zůstalo sedm neobsazených křesel z celkových patnácti neobsazených, nemohl by Ústavní soud fungovat. Jak uvádí Zdeněk Vališ, nyní se rozhoduje o tom, jaký bude charakter a názorová úroveň Ústavního soudu na příštích deset let.
A tato instituce mu také v minulých letech dávala při jeho stížnostech vesměs plně za pravdu. K velké nelibosti Klausových občanských demokratů a nejen jich. U některých lidí už požadavek na pestrost stačil vyvolat obavu, že by mohla být narušena kontinuita celkového charakteru soudu. Kromě toho prý dosavadní sestava byla vždy dostatečně pestrá, zejména co se týče politicko-filozofického založení soudců. Zazněly rovněž obavy, že složení Ústavního soudu by vlastně mohlo kopírovat složení parlamentu nebo se blížit současnému rozložení politických sil, což by mělo neblahé důsledky pro celý ústavní systém.
Soud by se v podstatě stal jakousi třetí parlamentní komorou. Různým obavám tohoto typu nahrává fakt, že mezi potenciální kandidáty figuruje několik současných politiků. A i když ústavní soudce musí ještě před svým jmenováním vystoupit z politické strany, svému myšlení a zaměření člověk utéci nemůže. Totéž ale samozřejmě platí pro některé současné soudce, kteří byli kdysi rovněž členy politické strany. Nelze také přehlédnout, že navrhovaní politici s jasnou politickou identitou mají velmi bohatou zkušenost s procesem tvorby práva, ať už jako zákonodárci nebo z působení ve výkonné moci. O jejich odborné způsobilosti tedy nikdo nepochybuje. A pokud jich nebude moc, mohou být pro práci Ústavního soudu přínosem. Pro kontinuitu či diskontinuitu charakteru soudu však asi bude důležitější výběr právnických odborníků. Jejich názor, podpořený akademickou autoritou, by měl dominovat a ovlivnit ostatní.
Média zaznamenala jako kandidáta například profesora Jana Filipa z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Důvodem mediálního zájmu je zřejmě fakt, že by šlo pravděpodobně o jediného kandidáta z akademické obce, u něhož by museli prezident i senátoři zvážit, zda dají přednost ústavní podmínce odbornosti nebo občanské bezúhonnosti. Mezinárodně uznávaný vědec profesor Filip je považován za hlavní autoritu na ústavní právo. Ostatní možní kandidáti prý jeho kvalit zdaleka nedosahují. Na druhé straně byl ale za minulého režimu šéfem fakultní organizace KSČ. Všichni, kdo se dnes problematikou Ústavního soudu zabývají, se každopádně shodují v jedné věci. Jednorázový zásah do složení tohoto sboru je příliš prudký. V příštím roce navíc bude nutné obměnit další dva soudce. Na vině je hlavně nedokonalý systém jmenování soudců. Havel je před deseti lety musel instalovat najednou a až na výjimky - způsobené buď smrtí nebo rezignací - teď vyprší mandát všem současně. Více klidu by proto bylo, kdyby se soud měnil po třetinách jako Senát. Byl by tak méně ohrožen i politizací. Novele příslušných paragrafů v Ústavě se tedy zákonodárci určitě nevyhnou.
