Brandýs nad Labem

Minulý týden jsme navštívili Starou Boleslav - to je však jen jedna část města s nejdelším názvem v Česku. Druhou částí je Brandýs nad Labem. Jak to tak vypadá, obě města s bohatou historií se nemohla dohodnout, jaké jméno po spojení ponesou a tak zůstala obě a zároveň i nejdelší název města. Dějiny Brandýsa nad Labem se odvíjely především od událostí na zdejším zámku, kde dlouhé roky sídlil rod Habsburků. Jeden z nich Rudolf pak chodil do zahrady schrytou chodbou zvanou Rudolfínka. I do jejích chodeb vás pozve Zdeňka Kuchyňová.

Původní gotický hrad se proměnil v renesanční zámek v polovině 16. století. Tehdy se stal majetkem prvního Habsburka na českém trůně, císaře Ferdinanda I. A toto spojení Brandýsa s habsburskou dynastií vydrželo téměř 450 let až do konce monarchie roku 1918. Dá se říct, že se na zámku nepřetržitě stavělo a upravovalo. Jak uvedl Milan Novák z brandýské radnice, největší věhlas zažil za doby Rudolfa II.

Foto: VitVit / Creative Commons 3.0 Unported

"Brandýský zámek držel jako své hlavní mimopražské sídlo. Pobýval tu velice často, takže ta historická filmová Werichova nadsázka: hopsa hejsa do Brandejsa, to je vše opřeno o pravdivé události. Císař Rudolf II. tady na Brandýsu pobýval třeba 6 měsíců setrvale s celým dvorem. A odsud také vládnul, pokud měl zrovna chuť vládnout. Tehdy byly interiéry zámku vybaveny na úrovni Pražského hradu. Jsou dokonce zachovány zápisy, že když se očekávala na Pražském hradě návštěva kurfiřta saského, tak byly poslány vozy na Brandýs, aby přivezly drahocenný mobiliář, aby byl Hrad pražský jak se patří vyzdoben."

Za vlády Rudolfa II. tu byla vybudovaná zámecká zahrada s letohrádkem, který měl vypadat jako pražský Belveder. Bohužel už nestojí. A tehdy na Brandýse vznikla i krytá chodba. Říkalo se jí Rudolfínka a dodnes jsou populární pověsti o císaři a jeho románcích s mlynářkou a také o tajných chodbách, které měly vést až do Prahy. Asi půjde jen o pověsti, říká Milan Novák a brání císařovu čest. Za milenkou tu zřejmě chodil jeho komoří Filip Lang.

"Je poměrně dosti dobře zdokumentovaná jeho avantýra s dcerou místního mlynáře. Ale vzhledem k Langově poměrně násilnické povaze to není nic pěkného. Myslím si, že Rudolf II. byl v těchto věcech opatrnější, že ho více zajímala zahrada, lov. Ale ta chodba tu skutečně je. Spojovala zámek se zahradou. V době 30ti leté války byla zpola zbořená. My jsme přišli na to, že zhruba v polovině chodby zůstal naprosto zázračně zachován rudolfinský krov, že chodba je v polovině svého rozsahu v původním tvaru, kudy císař chodil do své soukromé zahrady, které říkáme Tajná zahrada."

Nejcennější věcí, která je na zámku je sádro štukový reliéf Giovanna Battisty Quadriho. Znázorňuje klanění tří králů, což jak víme, byli vlastně tři východní mudrci a byl vytvořen na přímou žádost Rudolfa II.

Rudolf II.

"Reliéf zůstal na Brandýse až do 20. let. Byl zazděn v hlavním vstupním schodišti a natřen zlatým nátěrem. Pak byl opatřen mnoha nátěry vápennými. Přemýšlelo se o něm jako o nějaké kopii italského originálu. Teprve ve 20. letech na něm byly udělány sondy. Zjistilo se, že pod nánosy různých druhotných barev je polychromie. Reliéf byl vyjmut ze zdi, převezen do Prahy a postupně restaurován. A tehdy se vlastně objevilo, že se jedná o renesanční originál.

Dlouhá léta byl potom vystaven na Pražském hradě a na Brandýs se vrátil po návštěvě prezidenta Václava Havla. Obecně lze říci, že z hlediska vztahů habsburské dynastie k zámkům v Čechách, není takové budovy vedle Pražského hradu, kterou by měli tak oblíbenou jako brandýský zámek. Dnes tu mají svůj sál a na zámku byly také položeny základy habsbursko-lotrinské dynastie.

"Právě v roce 1723 tu byla dcera Karla VI., tehdy šestiletá Marie Terezie a ta se tady poprvé seznámila se svým pozdějším chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským, kterému tehdy bylo asi 15 let. Manželství bylo už dynasticky domluveno. Na rozdíl od celé řady jiných, to bylo manžeství šťastné obdařené 16 dětmi. Marie Terezie po vzoru svého tatínka o dvacet let později v roce 1743 z brandýského zámku také vyjížděla ke své korunovaci."

Posledním pánem a majitelem brandýského zámku byl císař Karel I. Na toho tu mají také památku - svatební fotografii, kde je s císařovnou Zitou a jeho osobní zbraň. Když v roce 1912 opouštěl zdejší vojenskou posádku, poslal o rok později Okresní jednotě muzejní svoji šavli, se kterou tu celá léta sloužil. A jak dodal Milan Novák, na zámku je zachována i jejich ložnice.

"Když tady byl arcivévoda Otto, tak jsem mu říkal, že tady v té ložnici, jak data neomylně svědčí, byl počat. Říkal: já to vím, mě to maminka vyprávěla. Tak mi řekněte, kde měli postel. Byla tady s ním jeho nejmladší dcera, arcivévodkyně Walburga, dnes poslankyně švédského parlamentu a říkala: támhle byly kamna, před okna si ji asi nedali, tak asi byla támhle. Arcivévoda byl spokojen a pak tady přijímal celý den své oficiální návštěvy."

Potom arcivévoda ve svém projevu také říkal: já mám k Brandýsu zvláštní vztah, protože jsem tu byl už před svým narozením.